Naši psi jsou profíci, žádní mazlíčci
05.02. 2025 - 04:01
Pětka
04.02.2025
ŘEDITELKA ORGANIZACE HELPPES ZUZANA DAUŠOVÁ:
Na cizí psy se bez svolení nesahá – tak se jmenuje aktuální kampaň, pomocí které rozšiřuje obecné povědomí o asistenčních a vodicích psech známá organizace Helppes. Nejen o tom více v rozhovoru prozrazuje razuje ředitelka Zuzana Daušová.
* Asistenční a vodicí psi jsou většinou na první pohled dobráci od kosti. Proč vadí jejich pohlazení od jiných lidí?
Máte pravdu, že tito pejsci vypadají přátelsky a často i vysloveně roztomile. Přesto jsou především v pravém smyslu slova profesionály. Takový pes je pro člověka se zdravotním postižením náhradou jeho vlastních smyslů – mnohdy mu kompenzuje uši, oči, ale i končetiny. Spoustě klientů také pomáhá udržet duševní rovnováhu při překonávání každodenních obtíží. Ze strany psa jde o plně koncentrovaný a precizní výkon, který navíc podtrhuje právě nezbytná nekonfliktní povaha. Což ale nesmí být záminka k oslovení, natož hlazení od cizích lidí.
* Jak si má tedy člověk při setkání s takovým pejskem počínat?
Na asistenčního psa nemluvte, nehlaďte ho ani nedrbejte, přestože vás k tomu jeho přívětivý výraz neodolatelně láká. U osob s posttraumatickou stresovou poruchou či poruchou autistického spektra může hlazení psa spustit i ataku paniky, strachu či záchvatu. Tito lidé se většinou nedokážou bránit a říct rázné "ne". Svého psa mají naopak naučeného, aby jim vytvářel prostor a odstup od cizích lidí. Může ovšem nastat i situace, že člověku s handicapem pomůžete, třeba pak prohodíte pár slov a vy máte chuť pejska jen podrbat nebo mu něco milého říct. V takovém případě se vždy zeptejte, zda to můžete udělat. Pokud vám dotyčný ale odpoví, že si to nepřeje, neberte to jako nevděk. Člověk se zdravotním postižením zná svého psa nejlépe a díky naprostému sepětí s ním ví, co je pro něj správné a co nikoli.
* Kolik času potřebujete, aby se z rozpustilého štěněte stal rozvážný asistenční pes?
Štěně je samozřejmě třeba nejprve naučit základním sociálním návykům. Tato výchova probíhá v rodinách dobrovolníků pod vedením zkušené koordinátorky výchovy a trenérky asistenčních psů z naší organizace. Alternativou k výchově štěňat je zakoupení psů ve věku 10 až 18 měsíců. Takového psa ovšem čeká před samotným asistenčním výcvikem důkladné testování jeho schopností, povahy a pochopitelně i zdravotního stavu. Teprve pak přijde na řadu vlastní výcvik, který v průměru trvá šest až osm měsíců. Některý pejsek se učí rychleji, jiný pomaleji, ale ve chvíli, kdy od nás získá příslušný certifikát, jde vždy o plně připraveného profesionála. Tomu odpovídají i náklady. Kompletní výcvik asistenčního psa stojí 300 až 350 tisíc korun.
* Která psí rasa je nejvhodnější pro takto specializovaný výcvik?
Jde většinou o labradorské, zlaté nebo flat coated retrievery. Výborně se osvědčují také pudlové, portugalští a španělští vodní psi, kteří mají takzvanou antialergickou srst, jsou tedy vhodní i do rodin s alergiemi, do škol i do zaměstnání, kde je alergik na psí srst. Díky své adaptabilitě a přátelské povaze jsou zástupci těchto plemen velmi vhodní pro asistenční výcvik a postupné osvojování všech důležitých návyků a dovedností.
* Mám zdravotní handicap, potřebuji asistenčního psa. Co pro to mám udělat?
Nejprve nás musíte oslovit. My vám zašleme prvotní žádost o psího asistenta a formulář pro doporučení na přidělení asistenčního psa od vašeho lékaře. Poté vás – v případě dětí samozřejmě i zákonného zástupce – pozveme na vstupní pohovor, kde s vámi naši pracovníci, včetně psychologa, psychiatra, sociální pracovnice a našich trenérek, proberou vše potřebné a posoudí vaši vhodnost pro přidělení asistenčního psa. Poté se podíváme k vám domů, popřípadě i do práce či školy, abychom zjistili konkrétní dispozice a bezpečnost prostředí pro psa. Pokud i zde zjistíme, že je vše v pořádku (nebo posléze dojde k odstranění případných nedostatků), dostanete k vyplnění podrobný dotazník. Teprve po absolvování všech těchto nezbytných náležitostí přichází na řadu výběr a příprava vašeho psa přímo "na míru" vašemu handicapu.
* Když už pejska dostanu, můžu se později na Helppes obrátit s žádostí o radu či pomoc v případě nějakých nesnází?
Samozřejmě že můžete, a je to vlastně docela běžná situace. Vy jste ale moc hrr! (smích) Od základních náležitostí, které jsme si řekli, vede k získání asistenčního psa ještě dlouhá cesta. Výcvikem totiž prochází nejen samotný pes, ale taky člověk s handicapem, případně i zákonný zástupce. Získání základních návyků probíhá u nás tady v areálu, kam klient pravidelně dochází. Ve chvíli, kdy je pes s klientem plně sladěn, celý trénink se přesouvá do bydliště nového "páníčka" či "paničky". Celá tato anabáze končí složením takzvaného přístupového testu týmu, který tvoří klient a pes. Tento test se koná podle mezinárodních standardů, je posuzován nezávislým odborným hodnotitelem a má tedy punc opravdové kvality. Tento test se poté opakuje každoročně kvůli tomu, aby se prokázalo, že tým je stále plně funkční.
* Řekla jste, že pozdější pomoc je běžná situace. Předpokládám, že díky tomu se navazují i nová přátelství.
Předpokládáte správně. Jsme tu vlastně taková velká rodina, což není žádná fráze. Myslím, že všichni tady si uvědomujeme, že máme obrovské štěstí, když se nám podařilo profesně spojit svoji lásku ke psům s pomocí druhým lidem. Ale nechme rozjímání, pojďme zpátky k praktickým věcem! Pro klienty pořádáme tréninky, rekondiční pobyty a další akce, jako je například každoroční Mistrovství ČR ve výkonu asistenčních a vodicích psů, které je dokonce jediné svého druhu na světě.
* Helppes také prosazuje vznik zákona o asistenčních psech. Jak to aktuálně vypadá?
Přijetí tohoto zákona se protahuje, měl platit už letos. Zadrhlo se to, ale je to vlastně dobře, protože poslední návrh byl v mnoha ohledech tak špatný, že by žadatelům a držitelům asistenčních psů způsobil více škody než užitku. V dokončovací fázi je ale norma evropská, ke které, doufejme, se připojí i ČR. Je totiž velmi důležitá a pro každodenní život držitelů asistenčních psů přímo nezbytná.
* Proč?
Podle platných zákonných norem můžete s asistenčním nebo vodicím psem vstoupit do zdravotnických a stravovacích zařízení, nicméně nemůžete s ním pokaždé bezproblémově do běžných obchodů, kulturních zařízení, ale třeba ani na úřady či do škol. Panuje zde tedy jakési právní vakuum. Chybí zákon, který by přímo nařizoval umožnění vstupu s asistenčním nebo vodicím psem. V praxi se tak stává, že mnohde tolerují pouze vstup nevidomého člověka s vodicím psem, ale asistenční pes, zejména u lidí, na kterých není na první pohled handicap viditelný, se jim nepozdává. Přitom jde o podobnou, respektive stejnou kompenzační pomůcku. I když já odmítám mluvit o psech jako o věcech.
* Musí mít asistenční pes pořád košík – typicky třeba v MHD?
Asistenční psi mají u některých přepravních společností výjimku a košík nosit nemusejí. To ale neplatí plošně a ani pro všechny typy přepravy. Přitom jsou situace, kdy asistenční pes může účinně zasáhnout pouze v případě, že nemá nasazený náhubek. Typicky třeba při kolapsu člověka s epilepsií nebo s posttraumatickým syndromem. Asistenční pes umí probrat z bezvědomí, vytěsnit atak úzkosti a podobně. To provádí nejen naskakováním, ale i olizováním a tlakem hlavy. Umíte si to představit s nasazeným náhubkem?
* Vy ovšem považujete přijetí zmíněného zákona za nezbytné ještě z jednoho důvodu.
Ano. Tím důvodem jsou falešní asistenční psi. Vůbec nejde o nějaký marginální problém, jak by se možná mohlo na první pohled zdát. Klíčové v této problematice je, že asistenčním může být uznán pouze pes, jehož vycvičil řádně akreditovaný subjekt s mezinárodní prověrkou. Garantem je organizace Assistance Dogs International a pro psy vodicí International Guide Dog Federation. Prvně jmenovaná organizace poskytuje svým akreditovaným členům elektronické ID karty pro zaměstnance, klienty i dobrovolné vychovatele štěňat, které nelze falšovat ani zaměnit. Taková identifikace je nezbytná například při přepravě letadlem.
* Na jaké potíže jste při snaze prosadit zákon narazila?
Největší potíží samozřejmě bylo hlavně přesvědčování politiků. V minulosti jsem společně se svými kolegy absolvovala přímo i jednání se členy zdravotního výboru v Poslanecké sněmovně. On skoro každý sám za sebe je vstřícný, chápe situaci. Pak to má však projít legislativním procesem a přednost dostávají jiné, "důležitější" záležitosti, než je zjednodušení života lidí s handicapy. I proto následně vznikla petice, která dala našemu snažení nezbytný formální rozměr. Ráda bych speciálně poděkovala veřejnému ochránci práv čili ombudsmanovi, a to jak instituci, tak všem jednotlivcům v tomto úřadu. Každý ombudsman se opravdu snažil pomoct. A stále se snaží.
* Když jsme u toho děkování, kdo vám ještě pomáhá?
Podporují nás jednotlivci, různé firmy, organizace, známé osobnosti a samozřejmě také Praha 5. Vysoká míra podpory mě těší, ale zároveň zavazuje k co nejvíce efektivní práci. Helppes není nějaký zájmový spolek, kde si víceméně nezávazně hrají s pejsky.
* Kolik psích pomocníků jste v Helppes již vycvičili?
Klientům s nejrůznějším zdravotním postižením jsme zatím předali 334 pejsků. Byli jsme vůbec první organizací takového druhu nejen v ČR, ale vlastně v rámci všech zemí takzvaného východního bloku. Postupně jsme se naučili plnit podmínky nejvyšších mezinárodních standardů v poskytování služeb tohoto druhu a již potřetí jsme získali akreditaci pro plnohodnotné členství v mezinárodních organizacích, které sdružují poskytovatele těchto služeb – již zmíněnou organizaci Assistance Dogs International a Assistance Dogs Europe.
* Vy jste tady ale také vyvinuli unikátní výcvikovou metodu, která připravuje psy pro pomoc lidí s těžkým diabetem. O co přesně jde?
Ve spolupráci se specialistou pro výcvik policejních psů na pachové práce Stanislavem Beníškem jsme začali psy cvičit s pomocí pachových konzerv. Když člověku s diabetem klesá nebo stoupá hladina cukru v krvi, tělo uvolňuje chemické látky, které mají svůj typický pach. Tyto změny pachu je pes schopen cítit až o půl hodiny dříve, než nastane hyperglykémie nebo hypoglykémie, tedy je schopen reagovat dřív než senzor. Kromě této signální práce jsou tito psi vycvičeni dokonce podat inzulinové pero, láhev s pitím a také přivolat pomoc.
***
Na asistenčního psa nemluvte, nehlaďte ho ani nedrbejte, přestože vás k tomu jeho přívětivý výraz neodolatelně láká. U osob s posttraumatickou stresovou poruchou či poruchou autistického spektra může hlazení psa spustit i ataku paniky, strachu či záchvatu.
ZUZANA DAUŠOVÁ (63)
Věnuje se výcviku vodicích psů přes třicet let, je držitelkou odznaku vzorného výcvikáře 1. stupně a zlaté plakety Českého kynologického svazu Za zásluhy. V roce 2001 založila organizaci Helppes, kterou také řídí. Je mezinárodní mistryní Rakouska, vicemistryní ČR ve výcviku záchranných psů a rovněž trojnásobnou účastnicí MS belgických ovčáků v disciplíně obedience (poslušnost). Za svou činnost získala řadu ocenění, mimo jiné Záslužnou medaili MČ Praha 5, titul žena regionu 2016 či umístění v top 10 prestižní soutěže Osobnost neziskového sektoru 2021.
Více informací: * www.helppes.cz * www.facebook.com/helppes/ * www.instagram.com/helppes/
Vlastní výcvik asistenčního psa v průměru trvá šest až osm měsíců
Tým Helppes pod vedením Zuzany Daušové (stojící druhá zleva) už vycvičil 334 psů, kteří pomáhají lidem s handicapem
Kompletní výcvik asistenčního psa stojí 300 až 350 tisíc korun
Na cizí psy se bez svolení nesahá – tak se jmenuje aktuální kampaň, pomocí které rozšiřuje obecné povědomí o asistenčních a vodicích psech známá organizace Helppes. Nejen o tom více v rozhovoru prozrazuje razuje ředitelka Zuzana Daušová.
* Asistenční a vodicí psi jsou většinou na první pohled dobráci od kosti. Proč vadí jejich pohlazení od jiných lidí?
Máte pravdu, že tito pejsci vypadají přátelsky a často i vysloveně roztomile. Přesto jsou především v pravém smyslu slova profesionály. Takový pes je pro člověka se zdravotním postižením náhradou jeho vlastních smyslů – mnohdy mu kompenzuje uši, oči, ale i končetiny. Spoustě klientů také pomáhá udržet duševní rovnováhu při překonávání každodenních obtíží. Ze strany psa jde o plně koncentrovaný a precizní výkon, který navíc podtrhuje právě nezbytná nekonfliktní povaha. Což ale nesmí být záminka k oslovení, natož hlazení od cizích lidí.
* Jak si má tedy člověk při setkání s takovým pejskem počínat?
Na asistenčního psa nemluvte, nehlaďte ho ani nedrbejte, přestože vás k tomu jeho přívětivý výraz neodolatelně láká. U osob s posttraumatickou stresovou poruchou či poruchou autistického spektra může hlazení psa spustit i ataku paniky, strachu či záchvatu. Tito lidé se většinou nedokážou bránit a říct rázné "ne". Svého psa mají naopak naučeného, aby jim vytvářel prostor a odstup od cizích lidí. Může ovšem nastat i situace, že člověku s handicapem pomůžete, třeba pak prohodíte pár slov a vy máte chuť pejska jen podrbat nebo mu něco milého říct. V takovém případě se vždy zeptejte, zda to můžete udělat. Pokud vám dotyčný ale odpoví, že si to nepřeje, neberte to jako nevděk. Člověk se zdravotním postižením zná svého psa nejlépe a díky naprostému sepětí s ním ví, co je pro něj správné a co nikoli.
* Kolik času potřebujete, aby se z rozpustilého štěněte stal rozvážný asistenční pes?
Štěně je samozřejmě třeba nejprve naučit základním sociálním návykům. Tato výchova probíhá v rodinách dobrovolníků pod vedením zkušené koordinátorky výchovy a trenérky asistenčních psů z naší organizace. Alternativou k výchově štěňat je zakoupení psů ve věku 10 až 18 měsíců. Takového psa ovšem čeká před samotným asistenčním výcvikem důkladné testování jeho schopností, povahy a pochopitelně i zdravotního stavu. Teprve pak přijde na řadu vlastní výcvik, který v průměru trvá šest až osm měsíců. Některý pejsek se učí rychleji, jiný pomaleji, ale ve chvíli, kdy od nás získá příslušný certifikát, jde vždy o plně připraveného profesionála. Tomu odpovídají i náklady. Kompletní výcvik asistenčního psa stojí 300 až 350 tisíc korun.
* Která psí rasa je nejvhodnější pro takto specializovaný výcvik?
Jde většinou o labradorské, zlaté nebo flat coated retrievery. Výborně se osvědčují také pudlové, portugalští a španělští vodní psi, kteří mají takzvanou antialergickou srst, jsou tedy vhodní i do rodin s alergiemi, do škol i do zaměstnání, kde je alergik na psí srst. Díky své adaptabilitě a přátelské povaze jsou zástupci těchto plemen velmi vhodní pro asistenční výcvik a postupné osvojování všech důležitých návyků a dovedností.
* Mám zdravotní handicap, potřebuji asistenčního psa. Co pro to mám udělat?
Nejprve nás musíte oslovit. My vám zašleme prvotní žádost o psího asistenta a formulář pro doporučení na přidělení asistenčního psa od vašeho lékaře. Poté vás – v případě dětí samozřejmě i zákonného zástupce – pozveme na vstupní pohovor, kde s vámi naši pracovníci, včetně psychologa, psychiatra, sociální pracovnice a našich trenérek, proberou vše potřebné a posoudí vaši vhodnost pro přidělení asistenčního psa. Poté se podíváme k vám domů, popřípadě i do práce či školy, abychom zjistili konkrétní dispozice a bezpečnost prostředí pro psa. Pokud i zde zjistíme, že je vše v pořádku (nebo posléze dojde k odstranění případných nedostatků), dostanete k vyplnění podrobný dotazník. Teprve po absolvování všech těchto nezbytných náležitostí přichází na řadu výběr a příprava vašeho psa přímo "na míru" vašemu handicapu.
* Když už pejska dostanu, můžu se později na Helppes obrátit s žádostí o radu či pomoc v případě nějakých nesnází?
Samozřejmě že můžete, a je to vlastně docela běžná situace. Vy jste ale moc hrr! (smích) Od základních náležitostí, které jsme si řekli, vede k získání asistenčního psa ještě dlouhá cesta. Výcvikem totiž prochází nejen samotný pes, ale taky člověk s handicapem, případně i zákonný zástupce. Získání základních návyků probíhá u nás tady v areálu, kam klient pravidelně dochází. Ve chvíli, kdy je pes s klientem plně sladěn, celý trénink se přesouvá do bydliště nového "páníčka" či "paničky". Celá tato anabáze končí složením takzvaného přístupového testu týmu, který tvoří klient a pes. Tento test se koná podle mezinárodních standardů, je posuzován nezávislým odborným hodnotitelem a má tedy punc opravdové kvality. Tento test se poté opakuje každoročně kvůli tomu, aby se prokázalo, že tým je stále plně funkční.
* Řekla jste, že pozdější pomoc je běžná situace. Předpokládám, že díky tomu se navazují i nová přátelství.
Předpokládáte správně. Jsme tu vlastně taková velká rodina, což není žádná fráze. Myslím, že všichni tady si uvědomujeme, že máme obrovské štěstí, když se nám podařilo profesně spojit svoji lásku ke psům s pomocí druhým lidem. Ale nechme rozjímání, pojďme zpátky k praktickým věcem! Pro klienty pořádáme tréninky, rekondiční pobyty a další akce, jako je například každoroční Mistrovství ČR ve výkonu asistenčních a vodicích psů, které je dokonce jediné svého druhu na světě.
* Helppes také prosazuje vznik zákona o asistenčních psech. Jak to aktuálně vypadá?
Přijetí tohoto zákona se protahuje, měl platit už letos. Zadrhlo se to, ale je to vlastně dobře, protože poslední návrh byl v mnoha ohledech tak špatný, že by žadatelům a držitelům asistenčních psů způsobil více škody než užitku. V dokončovací fázi je ale norma evropská, ke které, doufejme, se připojí i ČR. Je totiž velmi důležitá a pro každodenní život držitelů asistenčních psů přímo nezbytná.
* Proč?
Podle platných zákonných norem můžete s asistenčním nebo vodicím psem vstoupit do zdravotnických a stravovacích zařízení, nicméně nemůžete s ním pokaždé bezproblémově do běžných obchodů, kulturních zařízení, ale třeba ani na úřady či do škol. Panuje zde tedy jakési právní vakuum. Chybí zákon, který by přímo nařizoval umožnění vstupu s asistenčním nebo vodicím psem. V praxi se tak stává, že mnohde tolerují pouze vstup nevidomého člověka s vodicím psem, ale asistenční pes, zejména u lidí, na kterých není na první pohled handicap viditelný, se jim nepozdává. Přitom jde o podobnou, respektive stejnou kompenzační pomůcku. I když já odmítám mluvit o psech jako o věcech.
* Musí mít asistenční pes pořád košík – typicky třeba v MHD?
Asistenční psi mají u některých přepravních společností výjimku a košík nosit nemusejí. To ale neplatí plošně a ani pro všechny typy přepravy. Přitom jsou situace, kdy asistenční pes může účinně zasáhnout pouze v případě, že nemá nasazený náhubek. Typicky třeba při kolapsu člověka s epilepsií nebo s posttraumatickým syndromem. Asistenční pes umí probrat z bezvědomí, vytěsnit atak úzkosti a podobně. To provádí nejen naskakováním, ale i olizováním a tlakem hlavy. Umíte si to představit s nasazeným náhubkem?
* Vy ovšem považujete přijetí zmíněného zákona za nezbytné ještě z jednoho důvodu.
Ano. Tím důvodem jsou falešní asistenční psi. Vůbec nejde o nějaký marginální problém, jak by se možná mohlo na první pohled zdát. Klíčové v této problematice je, že asistenčním může být uznán pouze pes, jehož vycvičil řádně akreditovaný subjekt s mezinárodní prověrkou. Garantem je organizace Assistance Dogs International a pro psy vodicí International Guide Dog Federation. Prvně jmenovaná organizace poskytuje svým akreditovaným členům elektronické ID karty pro zaměstnance, klienty i dobrovolné vychovatele štěňat, které nelze falšovat ani zaměnit. Taková identifikace je nezbytná například při přepravě letadlem.
* Na jaké potíže jste při snaze prosadit zákon narazila?
Největší potíží samozřejmě bylo hlavně přesvědčování politiků. V minulosti jsem společně se svými kolegy absolvovala přímo i jednání se členy zdravotního výboru v Poslanecké sněmovně. On skoro každý sám za sebe je vstřícný, chápe situaci. Pak to má však projít legislativním procesem a přednost dostávají jiné, "důležitější" záležitosti, než je zjednodušení života lidí s handicapy. I proto následně vznikla petice, která dala našemu snažení nezbytný formální rozměr. Ráda bych speciálně poděkovala veřejnému ochránci práv čili ombudsmanovi, a to jak instituci, tak všem jednotlivcům v tomto úřadu. Každý ombudsman se opravdu snažil pomoct. A stále se snaží.
* Když jsme u toho děkování, kdo vám ještě pomáhá?
Podporují nás jednotlivci, různé firmy, organizace, známé osobnosti a samozřejmě také Praha 5. Vysoká míra podpory mě těší, ale zároveň zavazuje k co nejvíce efektivní práci. Helppes není nějaký zájmový spolek, kde si víceméně nezávazně hrají s pejsky.
* Kolik psích pomocníků jste v Helppes již vycvičili?
Klientům s nejrůznějším zdravotním postižením jsme zatím předali 334 pejsků. Byli jsme vůbec první organizací takového druhu nejen v ČR, ale vlastně v rámci všech zemí takzvaného východního bloku. Postupně jsme se naučili plnit podmínky nejvyšších mezinárodních standardů v poskytování služeb tohoto druhu a již potřetí jsme získali akreditaci pro plnohodnotné členství v mezinárodních organizacích, které sdružují poskytovatele těchto služeb – již zmíněnou organizaci Assistance Dogs International a Assistance Dogs Europe.
* Vy jste tady ale také vyvinuli unikátní výcvikovou metodu, která připravuje psy pro pomoc lidí s těžkým diabetem. O co přesně jde?
Ve spolupráci se specialistou pro výcvik policejních psů na pachové práce Stanislavem Beníškem jsme začali psy cvičit s pomocí pachových konzerv. Když člověku s diabetem klesá nebo stoupá hladina cukru v krvi, tělo uvolňuje chemické látky, které mají svůj typický pach. Tyto změny pachu je pes schopen cítit až o půl hodiny dříve, než nastane hyperglykémie nebo hypoglykémie, tedy je schopen reagovat dřív než senzor. Kromě této signální práce jsou tito psi vycvičeni dokonce podat inzulinové pero, láhev s pitím a také přivolat pomoc.
***
Na asistenčního psa nemluvte, nehlaďte ho ani nedrbejte, přestože vás k tomu jeho přívětivý výraz neodolatelně láká. U osob s posttraumatickou stresovou poruchou či poruchou autistického spektra může hlazení psa spustit i ataku paniky, strachu či záchvatu.
ZUZANA DAUŠOVÁ (63)
Věnuje se výcviku vodicích psů přes třicet let, je držitelkou odznaku vzorného výcvikáře 1. stupně a zlaté plakety Českého kynologického svazu Za zásluhy. V roce 2001 založila organizaci Helppes, kterou také řídí. Je mezinárodní mistryní Rakouska, vicemistryní ČR ve výcviku záchranných psů a rovněž trojnásobnou účastnicí MS belgických ovčáků v disciplíně obedience (poslušnost). Za svou činnost získala řadu ocenění, mimo jiné Záslužnou medaili MČ Praha 5, titul žena regionu 2016 či umístění v top 10 prestižní soutěže Osobnost neziskového sektoru 2021.
Více informací: * www.helppes.cz * www.facebook.com/helppes/ * www.instagram.com/helppes/
Vlastní výcvik asistenčního psa v průměru trvá šest až osm měsíců
Tým Helppes pod vedením Zuzany Daušové (stojící druhá zleva) už vycvičil 334 psů, kteří pomáhají lidem s handicapem
Kompletní výcvik asistenčního psa stojí 300 až 350 tisíc korun
Klíčová slova: