Největší odměna pro mě je, že studovat může opravdu každý

Dětský sluch

říká Lucie Flekačová, vedoucí Centra podpory studentů se specifickými potřebami na Univerzitě Palackého v Olomouci
* Můžete nás seznámit s hlavními cíli a posláním vašeho Centra?
Centrum je celouniverzitní jednotkou, která poskytuje podporu naporu napříč celou univerzitou, tzn. že máme na starosti studující se specifickými potřebami všech fakult. Aktuálně evidujeme téměř 700 takových studentů, nicméně reálné číslo je ve skutečnosti daleko vyšší. O spoustě studujících buď nevíme, anebo jednoduše chtějí studovat bez toho, aniž by naši podporu chtěli využít, a zkusit to zvládnout sami za sebe. Mimo to však poskytujeme podporu, poradenství i uchazečům, odborné i neodborné veřejnosti, zaměstnancům a dalším zájemcům. Naším hlavním cílem je zvýšení studijního komfortu studujících se specifickými potřebami a zmírnění jejich případných obtíží při studiu. S tím jde ruku v ruce vyrovnání podmínek a nastavení takové podpory, která bude rovnoprávná jak pro studující se specifickými potřebami, tak pro jejich intaktní spolužáky.
* Jaká je zde vaše role?
Jsem speciální pedagog – tyfloped. Pracuji primárně se studenty se zrakovým postižením, jsem koordinátorkou těchto služeb a úzce spolupracuji i s dalšími kolegy v této sekci, kteří se zabývají digitalizací nebo tvorbou hmatové grafiky. Jako instruktor se také věnuji prostorové orientaci a samostatnému pohybu osob se zrakovým postižením. Zároveň druhým rokem působím na pozici ředitelky Centra jako zástup za mateřskou dovolenou. Moje agenda je tedy poměrně široká, od přímého kontaktu se studujícími se specifickými potřebami, jejich rodiči, vyučujícími a dalšími pracovníky po podílení se na projektové a osvětové činnosti…
* Kteří klienti vás nejčastěji vyhledávají?
Klientela je hodně široká. Poskytujeme podporu a služby klientům napříč všemi kategoriemi zdravotního postižení. Zároveň se to v průběhu let postupně proměňuje. Události uplynulých let jako pandemie COVID-19, válka na Ukrajině, tragická událost na Filozofické fakultě UK v Praze také přispěly k této transformaci. V průběhu těchto let explicitně narůstá klientela studujících s psychickým onemocněním, se somatickým onemocněním a kontinuálně se zvyšuje počet studujících se specifickými poruchami učení. Ale je potřeba říci, že v dnešní době už se nejedná "pouze" o "čisté" zdravotní postižení, ale jedná se o jejich kombinaci, tedy rozhodně lze tvrdit, že narůstají počty uchazečů i studujících, u kterých se podpora vztahuje na vícero oblastí jejich zdravotního stavu.
* Jaké služby obvykle využívají neslyšící zájemci o studium a studenti?
V nejvyšší míře je to určitě tlumočení do a z českého znakového jazyka, ale také navýšení časové dotace např. při písemných či praktických zakončeních předmětů, dále je to také jazyková redakce. Studující také využívají možnosti individuální výuky cizího jazyka, jak anglického, tak německého, která jim činí poměrně velké obtíže.
* Svěřili se vám někdy studenti, že při studiu nebyl brán ohled na jejich znevýhodnění?
Nikdy ne přímo. Nicméně co vnímám jako palčivější a pro ostatní hůře uchopitelné stran odborné i neodborné veřejnosti, to je vnímání takového onemocnění, které člověk na první pohled nevidí a neregistruje. Tam patří třeba lidé se somatickým onemocnění, s migrénami, diabetem nebo lidé s psychickým onemocněním i lidé se specifickými poruchami učení, tzn. s dyslexií, dysgrafií apod. Jedná se o to, že člověk si na první dojem nedokáže zvnitřnit, co ten jedinec doopravdy potřebuje a prožívá. Hůře se pak do něj dokáže vcítit a pochopit jeho situaci a samozřejmě i jeho potřeby. Nicméně vždy je to o společném dialogu.
* Můžete podpořit studenta v situaci, kdy by nebyl brán ohled na jeho znevýhodnění?
Ano, máme minimálně možnosti samotné podpory, ať už např. v rámci psychologického poradenství, pokud by to konkrétního člověka vnitřně hodně zasáhlo, anebo naopak systémové podpory, kdy jsme schopni mu doporučit, jak dále postupovat, na koho se obrátit, s kým danou situaci řešit. V obou případech záleží, zda chce této podpory využít.
* Jaké překážky mohou studentům se specifickými potřebami komplikovat studium?
Z obecného hlediska se asi jedná o to, že studující často bojují s časem. Ať už ve smyslu, že kvůli zdravotnímu omezení nemohou často docházet do výuky a plnit si studijní povinnosti zavčasu, nebo ve smyslu prodlužování studia či jeho přerušování. Prodlužování studia pak souvisí s jistými poplatky, a to není příjemné pro nikoho, i když se univerzita snaží studentům vycházet vstříc. Nicméně co se týká překážek jako takových, obecně to může být už samotná socializace studujících a vůbec umění adaptovat se a zapadnout do kolektivu spolužáků. Někteří studující mohou vnímat určitou osamělost a bezmoc v tom smyslu, že nedokážou rychle a bez problémů vytvářet nové vztahy s ostatními. O to těžší to pak může být v samotném studiu. Nicméně je to velmi individuální.
* Existují nějaké překážky, které obvykle zažívají neslyšící studenti?
Asi největší překážkou je výuka cizího jazyka. Nejčastějším dotazem neslyšících uchazečů je to, jestli je možné např. anglický jazyk ze studia vypustit. My se je v rámci Centra snažíme podpořit – můžeme nabídnout intenzivní kurz cizího jazyka navíc, ale i tak mohou mít s výukou problém. Za další, neméně důležitou, překážku lze považovat psaní různých esejí, závěrečných prací, ať už bakalářských, diplomových atd. Studující se těžce vypořádávají s přímými a nepřímými citacemi, primárními zdroji. My je opět můžeme podpořit službou jazykové redakce a pomoci jim s kontrolou textu, korekturou po jazykové stránce. Nicméně do obsahu textu zasahovat nemůžeme.
* Pomocí čeho se snažíte zajistit, aby měli studenti se specifickými potřebami skutečně rovné šance s ostatními studujícími? Je to vůbec v praxi možné?
Všichni se snažíme doporučit studujícím takovou podporu a servis, které vycházejí z jejich aktuálního zdravotního stavu a potřeb. Snažíme se to nastavit společně tak, aby byli jednak strůjci své reality a úspěchu ve studiu, ale zároveň aby na ně okolí nemělo nároky, které nejsou schopni naplnit. Nicméně vše do takové úrovně, aby nebyla vsnižována kvalita nároků potřebných na profil absolventa. Všechno, co jsme jako Centrum schopni poskytnout, mají možnost probrat už před přihlášením ke studiu a diskutovat s námi jejich možnosti např. ohledně výběru oboru. V průběhu studia komunikujeme jak se studujícími, tak s pedagogy, abychom společně došli k nějakému konsenzu. Většinou se nám to, myslím, daří.
* Je něco, co byste k tomu potřebovali a nedostává se vám toho?
Myslím, že všichni děláme maximum pro to, abychom našich cílů dostáli. Jsme tým skutečných "srdcařů" a práce, kterou děláme, nám dává smysl. Bez toho by to podle mě ani nešlo. Vzhledem k tomu, že jsme financováni primárně Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a žádáme každoročně o příspěvek na fungování Centra, si vedeme
Konzultace k výuce cizího jazyka
celkem dobře. Ale určitě nelze nezmínit, že příspěvek od ministerstva se každým rokem snižuje. Proto se naše činnost neobejde bez podpory a zapojení do dalších projektů, bez nichž by plnohodnotné pokrytí služeb šlo těžko. Personálně si určitě dokážu představit, že by nás mohlo být více, aby se určitá agenda rozprostřela a my pak měli i prostor na další, např. kreativnější věci, workshopy a jiné akce. Ale za aktuálních podmínek jsme často rádi, že si plníme povinnosti, které máme, a na ostatní aktivity často nezbývá čas.
* Můžete sdílet nějaké příběhy neslyšících studentů, kterým služby Centra pomohly přiblížit se rovným příležitostem?
Z obecného hlediska neslyšící studující skrze své studium získávají nová přátelství, a to třeba i z oblasti našich asistentů a tlumočníků, kteří jim po dobu studia poskytovali podporu a možnost se obrátit na někoho, komu důvěřují. Pro spoustu studujících se specifickými potřebami je strašákem pobyt a studium v zahraničí. Ale když se to podaří, stojí to za to. Protože ta možnost, zažít si podmínky studia v jiné zemi, je nepřenositelná. A když to vyjde např. člověku s omezením hybnosti, člověku nevidomému, neslyšícímu apod., plesá z toho srdce nejen jim, ale i nám, že jsme toho mohli být součástí.
* Podílíte se nějak na osvětě ohledně zpřístupnění vzdělání pro osoby s postižením?
Ano, určitě. Spolupracujeme např. s Olomouckým krajem. Skrze to máme možnost pořádat osvětové akce pro žáky na základních a středních školách, kde se jim snažíme přiblížit svět lidí s postižením. Jedná se o poptávku určité školy a často i o konkrétní oblast. Z našeho pohledu to dává hluboký smysl. Žáci bývají empatičtí, mohou si vyzkoušet spoustu aktivit v nasimulované situaci osoby se zdravotním postižením a lépe se tak vžít do jejich role. Učí se tak toleranci, sounáležitosti, zkrátka hodnotám, které společnost považuje za správné.
Připravila Mgr. Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených
Fotografie archiv Lucie Flekačové
Přednáška s tlumočením