Nepovedený skok do bazénu změnil Janovi život. Hned jsem věděl, že je něco špatně, říká muž, který skončil na vozíku

fotografie Se svolením Jana Mikesky Skoky do vody z pořádné výšky sice vypadají efektně, ale cena, kterou za ně zaplatíme, je někdy příliš vysoká Reklama Reklama Tipy redakce "Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až... Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...
Příběh osmatřicetiletého Jana Mikesky začal, podobně jako mnoho další, velmi nevinně, a to 12. srpna roku 2008. Bylo léto a měl za sebou první ročník vysoké školy. "Po brigádě, na kterou jsem chodil, abych si přivydělal o prázdninách nějaké peníze, jsem byl pozvaný ke kamarádce na bazén. Popisoval bych to jako klasický zahradní bazén, kde byla hloubka asi po prsa. Hned při příchodu jsem vypil pár štamprlí a pivo, což mě ovlivnilo do takové míry, že jsem nezvládl techniku skoku šipky," popisuje osudný den Jan.  
Po nárazu hlavou o dno bazénu zůstal nehybně ležet a čekal, až ho kamarádi, kteří tam byli s ním, vytáhnou ven. Okamžitě tušil, že je něco špatně. Necítil ruce ani nohy, jen bezvládně ležel na hladině hlavou dolů. "Dodnes si vzpomínám, jak mi běželo hlavou, že se nesmím nadechnout. Kamarádi si mysleli, že si dělám srandu, tak mi nepomohli hned. Jenže když zjistili, že to asi sranda nebude, kamarád se snažil mě vytáhnout z vody a posadit na židli, což samozřejmě nešlo. S mým bezvládným tělem prostě nemohl hnout, a tak se mnou zůstal v bazénu až do příjezdu sanitky. To čekání bylo jako věčnost, i když přijeli rychle," pokračuje ve svém vyprávění. V té době mu bylo pouhých 22 let, život měl před sebou. Jenže od tohoto osudného dne už nic nebylo jako dřív.  
Díky mým nejbližším a také mojí optimistické povaze jsem se s tím dokázal vyrovnat, i když jsem to nikdy nepřijal. To ani nejde. Jen jsem si zkrátka zvykl a snažím se žít, jak nejlépe...