Nevidět soupeře je i výhoda, říká plavec Kratochvíl a popisuje funkci tapérů
Na paralympijských hrách v Paříži získal zlato, stříbro i bronz, od čtvrté medaile dělila šestnáctiletého plavce Davida Kratochvíla jediná setina. V bazénu přes léto během přípravy naplaval téměř 400 kilometrů. "Ale vím, že někteří zvládli ještě víc," vyprávěl v pořadu Rozstřel, kde přiblížil i další specifika plavání nevidomých.
"Jsme sportovní rodina a já jsem chtěl strašně dělat nějakej sport. Nakonec padla karta na plavání, šel jsem do klubu do Tachova se jenom tak zeptat, jestli bych to mohl v malém bazénu zkusit. A tam si mě vzala na starost jedna trenérka, která mě naučila ten základní styl," vzpomínal Kratochvíl na začátky.
V bazénu už je jako doma skoro deset let a v jeho kariéře ho naplno podporují i rodiče Jiří a Stanislava, kteří mají během závodů roli tzv. tapérů. "Na každém konci bazénu mě ťuknou, abych udělal správně obrátku a jel další štaci," přiblížil