Nevidomí neznají tmu

Úraz, nehoda, oční choroba nebo genetická porucha. Příčin oslepnutí je několik a paušalizují se. Lidí, co vůbec nevidí, je přitom relativně málo; většina má "pouze" silné zrakové postižení, kvůli kterému je "skoro slepá". Jak se nevidomí začleňují do běžného života?  
Většina nevidomých není "úplně slepá", naopak má určitou úroveň vidění. To, co vidí, se ale mezi jednotlivci značně liší. Někteří vidí jen světlo. Další vidí rozmazané tvary, postavy nebo barvy. Úplně slepí lidé nevidí nic, proto je mylné se domnívat, že žijí obklopeni černou barvou nebo tmou. "Ti, co jsou slepí od narození, černou barvu ani tmu nikdy neviděli, takže je naivní si myslet, že takto žijí," říká Catherine E. Duncanová z Medical News Today. Podle ní je zásadní pochopit rozdíl mezi nevidomostí a slepotou.  
Většina nevidomých něco vidí  
Většina nevidomých do určité míry vidí. To, co vidí, ale závisí na závažnosti jejich zrakového postižení. Často popisují rozmazané a zakalené vize, potíže s rozlišováním barev, vlnovky nebo skvrny ve středu zorného pole, potíže s nočním viděním, problémy s viděním za jasného světla nebo se zahlédnutím malých a vzdálených věcí a omezené periferní vidění. "Jen přibližně 15 % lidí trpí úplnou slepotou, kdy nevidí vůbec nic a nevnímají ani světlo. Někteří však stále rozeznávají světlo a tmu v místnosti, i když ji fyzicky nevidí. Jiní vidí také záblesky dějící se v bezprostřední blízkosti," dodává So Yeon Lee v článku Blindness.  
Osoby schopné vnímat světlo zvládají do určité míry se zrakem pracovat, například zjistit, zda je místnost světlá, nebo tmavá, identifikovat, odkud světlo přichází, a zorientovat se v dobře osvětlených prostorách. Samozřejmé je, že snáze vidí pevné obrysy a jasné barvy, protože tyto odrážejí nejvíce světla. Jemné barvy nebo matné vzory jim dělají problém. Ti, co se slepí už narodili, nerozeznávají barvy jako takové, chápou je spíše jako pojmy, které dokážou popsat a zapamatovat si. Zmíněné dělení závisí na tom, jakým typem poruchy zraku trpí, na což se nyní podíváme zevrubněji.  
Formy poruch zraku  
So Yeon Lee v článku Blindness popisuje tři medicínské a jeden právní pojem shrnující stupeň závažnosti zrakového postižení. První je naprostá slepota (total blindness), termín zahrnující osoby s "úplnou poruchou vnímání světla", v anglické terminologii pojmenovaný jako No Light Perception. "Pouze 15 % zrakově postižených trpí naprostou slepotou, většina má určitou úroveň vidění," připomíná Lee. Druhým pojmem je slabozrakost (low vision), jenž se používá k označení osob, jejichž zrak nelze korigovat konvenčními metodami, jako jsou brýle, kontaktní čočky, oční chirurgie nebo asistenční pomůcky.  
Třetím termínem je zrakové postižení (visual impairment) popisující osoby, jimž snížená funkce zraku narušuje schopnost vykonávat každodenní aktivity, jako je čtení, psaní, řízení nebo sledování televize. Zrakové postižení je nadřazeným termínem, do kterého spadají právě slepota a slabozrakost. "Definujeme ho na základě funkce, nikoliv hodnot zrakové ostrosti," vysvětluje Lee. Specifickým pojmem patřícím do oblasti potíží se zrakem (a platným pouze na území Spojených států) je tzv. právní slepota (legal blindness). Slouží k určení těch, co mají nárok na invalidní důchod, osvobození od daní a pojišťovnou hrazené rehabilitace kvůli svému zrakovému postižení.  
Zanedbané refrakční vady  
Překvapivě vysoké procento zhoršeného vidění vzniká v důsledku nekorigované refrakční vady. Jejich počet dokonce převyšuje množství osob trpících chorobami běžně způsobujícími zrakové postižení (např. katarakta). Situace je o to smutnější, že nekorigované refrakční vady lze snadno léčit, a dokonce "vyléčit" správnou korekcí zraku. "Odhadujeme, že přibližně 90 % zrakově postižené populace žije v rozvojových zemích nebo v podmínkách nepřejících pravidelné lékařské péči a přibližně 80 % všech zrakových vad na celém světě lze předejít, léčit nebo vyléčit správným přístupem k oční péči," řekla už v roce 2011 Donatella Pascoliniová v článku Global Estimates of Visual Impairment: 2010.  
V článku se píše také o nejčastějších příčinách slepoty: šedý zákal (51 %), glaukom (8 %), věkem podmíněná makulární degenerace (5 %), zakalení rohovky (4 %), dětská slepota (4 %), refrakční vady (3 %), trachom (3 %), diabetická retinopatie (1 %) a slepota z neznámých příčin (21 %). Slepota jde ruku v ruce s dalšími nepříjemnostmi, které si my, vidoucí, vůbec nedokážeme představit. Potíže se spánkem a noční můry  
Nevidomí mívají vleklé problémy se spánkem, protože ztráta zraku výrazně ovlivňuje jejich schopnost rozlišovat mezi dnem a nocí. Další problém, s nímž laborují, jsou děsivé sny. Podle studie z roku 2013 zažívají slepí lidé mnohem více nočních můr než osoby vidoucí nebo ty, co osleply až během života. Dánští vědci seskupení kolem neurovědkyně Amani Meaidiové zkoumali 25 nevidomých a 25 vidoucích a zjistili, že nevidomí účastníci zažívají čtyřikrát více nočních můr než lidé bez zrakového postižení.  
Jednou z účastnic studie byla i 41letá Heidi Andersenová, která se narodila slepá. Často ji sužují noční můry a její spánek narušují noční děsy, v nichž ji sráží protijedoucí auto, padá z velké výšky na zem nebo ji někdo pronásleduje a chce zavraždit. "V jádru mých nočních můr je pocit naprosté bezmoci," říká Andersenová. Není jedinou slepou osobou, která takové noční můry zažívá. Dánská studie potvrdila, že 25 % snů, jež se zdají slepým lidem, jsou noční můry, zatímco u lidí, co vidí normálně, tvoří noční můry jen 6 % všech snů.  
"Studie nám potvrdila dávnou hypotézu, že noční můry jsou spojeny s emocemi, které slepci zažívají, když jsou vzhůru.  
Nevidomí se během dne cítí v ohrožení a každá situace jim připadá nebezpečnější než lidem s normálním zrakem," říká vedoucí studie Meaidiová, výzkumná asistentka v dánském Centru pro spánkovou medicínu na univerzitě v Kodani. Výsledky studie byly fascinující.  
Sníme svými smysly  
Tým vědců z kodaňské univerzity během čtyř týdnů sledoval 11 účastníků slepých od narození, 14 účastníků, kteří oslepli až později v životě, a 25 normálně vidících lidí. Celá skupina byla požádána, aby si v průběhu čtyř testovacích týdnů zaznamenávala, o čem se jí zdálo. "Výsledky ukázaly, že ti, co se narodili nevidomí, neměli sny s vizuálním obsahem a 25 % jejich snů byly čistokrevné noční můry. Lidé, kteří přišli o zrak později v životě, měli ve svých snech vizuální obsah, i když čím déle byli slepí, tím méně snů s vizuálním obsahem měli. Noční můry tvořily pouhých 7 % jejich snů," uvedla Meaidiová. Sny normálně vidících lidí byly takřka plně založeny na obrazech a noční můry se do nich připletly jen v 6 % případů.  
Noční můry nevidomých často souvisely s hrozbami, které na ně číhaly v každodenním životě. Jedna účastnice měla noční můry o tom, že ji přejelo auto nebo se dostala do trapné společenské situace, kdy například rozlila šálek kávy a okolí se jí kvůli tomu posmívalo. "Smyslové zážitky získané v době, kdy bdíme, jsou rozhodující v tom, o čem se nám v noci zdá. Lidem nevidomým se v mnohem větší míře sní o zvucích, chutích, vůních a dotecích, protože o zrakových vjemech se jim zdát nemůže," doplňuje Meaidiová.  
Nevidomí se orientují pomocí emocí  
Kodaňští vědci došli k závěru, že slepí lidé zpracovávají okolní dojmy jinými smysly než zrakem.  
Ke každému zpracovanému vjemu navíc přidávají emoce, poněvadž nastalé situace musejí vyřešit jiným způsobem než osoby, co o zrak přišly až později v životě, nebo normálně vidí.  
"Lidé, co přišli o zrak později, už své okolí viděli. Jejich mozek tím pádem nezažívá tak paralyzující stav ohrožení jako lidé, kteří se narodili slepí. To je důvod, proč se slepým tolik zdají noční můry; potřebují si zpracovat dojmy z každodenního života a mozek jim pomocí hororového scénáře připomíná, že jsou ve stavu ohrožení, ať nepolevují v ostražitosti," říká Meaidiová.  
Nevidomí mají větší potřebu snít, protože snění je pro ně prostředek k zapamatování si informací, které jsou důležité pro přežití a blahobyt, jak říká profesor Albert Gjedde, vedoucí Ústavu neurovědy a farmakologie na Kodaňské univerzitě. "Pomáhá jim to se s větší jistotou pohybovat světem, například v dopravě, pěšky po frekventovaných komunikacích a podobně," dodává. "Sny jsou pro ně způsob, jak se co nejlépe začlenit do normálního života. A emoce jim pomáhají vyhodnotit, co stojí za to si zapamatovat a co ne," vysvětluje a na závěr dodává, že ačkoliv je to nepříjemné, je důležité prožít si spíše negativní emoce v podobě nočních můr.  
"Každý by chtěl snít jen o pozitivních skutečnostech, rozkvetlých loukách a sluncem prozářené přírodě, ale z hlediska adaptace jsou silně pozitivní zážitky spíše na překážku, protože nezajišťují přežití ve stejné míře jako negativní emoce. Negativní emoce ve formě nočních můr slepcům říkají, na co by si měli dávat pozor a čeho by se měli v každodenním životě vyvarovat, pokud se chtějí udržet naživu," říká Gjedde a doplňuje: "Zrak jim v tomto případě neposlouží, tuto roli musí převzít mozek a další smysly a vytvořit scénář ohrožení, který nevidomí na vlastní oči nemají šanci spatřit."  
Nevidí, ale chápou  
Nevidomým můžeme všichni pomoct se rychleji začlenit do společnosti, když pochopíme jednu věc. Slepí nemají možnost konkrétní skutečnost vidět, ale porozumí jí úplně stejně jako vidoucí. Dobrým příkladem jsou tvary a barvy a studie z roku 2021 publikovaná v Proceedings of the National Academy of Sciences. "Od narození slepí lidé sice nikdy neuvidí, že banány jsou žluté, ale stejně jako vidoucí lidé moc dobře chápou, že dva banány mají stejnou barvu a proč," vysvětlují vědci z John’s Hopkins University.  
Tým kognitivních neurovědců tím zpochybnil hypotézu filozofa Johna Locka, podle níž od narození nevidomí nikdy nemohou skutečně porozumět barvám. "Nevidomí a vidoucí těmto skutečnostem rozumějí docela podobně," doplňuje autorka studie Marina Bednyová.  
"Od dob filozofa Locka se traduje mýtus, že nevidomý člověk si sice zapamatuje, že banán je žlutý a rajčata červená, navždy mu ale bude unikat hlubší pochopení barev," vysvětluje Bednyová. "Myšlenka skrývající se za Lockovou filozofií je taková, že chcete-li něco vědět, musíte to nejprve vidět na vlastní oči; bez vize tedy získáváte jen povrchní fakta tím, že o dané věci mluvíte s lidmi. Naše studie dokázala opak. Diskuse s lidmi je pro nevidomého naprosto esenciální k hlubokému porozumění významu dané věci."  
Jedním ze stěžejních bodů experimentu byla debata o barvě ledních medvědů. Všichni vidoucí účastníci řekli, že jsou bílí, aby splynuli se sněhem, ale několik nevidomých účastníků oponovalo, že jsou černí, aby absorbovali teplo a nezmrzli. "Byli jsme svědky toho, jak nevidomí poskytli ucelené vysvětlení barvy ledního medvěda včetně logické úvahy, zatímco vidoucí se spokojili s povrchním popisem barvy medvědovy srsti," uvedla Bednyová a dodala, že skupinová diskuse pomohla nevidoucím utvrdit se ve svých domněnkách a pochopit, že svrchní strana srsti ledního medvěda je doopravdy bílá. "  
Pouto mezi nevidomým a asistenčním psem  
Jakmile nevidomý zvládne základní úkony a je připraven začít vést plnohodnotný život, zbývá jediné – posílit si sebevědomí. A s tím překvapivě skvěle pomáhá přítomnost čtyřnohého parťáka, vodicího neboli asistenčního psa. Jeff Bazer, manažer prodeje v Kalifornii, se svěřil s tím, co pro něj asistenční pes znamená. "Vodicího psa mám už 30 let. Dva týdny po absolvování střední školy jsem si vyzvedl svého prvního psa a nikdy jsem nelitoval. Nezávislost a sebevědomí, které díky psovi získáte, jsou neuvěřitelné. Vzhledem k tomu, že se živím cestováním, je schopnost zorientovat se na letišti, v hotelu nebo na úřadech něco, co bych si bez vyškoleného společníka po boku neuměl představit. Nemluvě o všech těch úžasných rozhovorech, které začínají diskusí o tom, jak krásného a hodného psa mám."  
" Překvapivě vysoké procento zhoršeného vidění vzniká v důsledku nekorigované refrakční vady  
Lidé si myslí, že vidíme tmu, my ale nevidíme nic  
Kolem ztráty zraku koluje ohromné množství mýtů. Jedním z nich je přesvědčení nás, vidoucích, že nevidomí vidí tmu nebo černou barvu. To vyvrátila nevidomá canisterapeutka Alena Terezie Vítek, které po narození spálil sítnici nadbytečný kyslík v inkubátoru. Když se jí redaktorka zeptala, jak by popsala svůj  
život ve tmě, Alena doslova odpověděla: "Ona je tma a tma. Lidé si obvykle myslí, že nevidomí vidí tmu, ale my nevidíme nic. Je to podobné, jako když si představíte, že nemáte ruku a chcete s ní zavřít dveře. Mozek nedává oku povel "podívej se", takže neexistuje nic. Není to tma taková, jak ji znají vidící." " 25 % snů, jež se zdají slepým lidem, jsou noční můry; u lidí se zrakem tvoří noční můry jen 6 % všech snů  
Nevidomí, co zvládají vše  
Ztratit zrak neznamená ztrátu nezávislosti. Tak zní motto Coloradského centra pro nevidomé (CCB), kde se nevidomí učí vařit, používat počítač, cestovat a řešit domácí práce. Studenti se dokonce naučí rafting na divoké vodě a lezení po skalách. "Slepota je jedním z nejobávanějších postižení. Lidé mají pocit, že ke zvládání čehokoliv je potřeba zrak," vysvětluje výkonná ředitelka CCB Julie Dedenová, která je od narození nevidomá. "Jakmile začnou používat jiné smysly, uvědomí si, že snadno zvládnou cokoliv." Během šesti- až devítiměsíčního programu se studenti naučí uvařit jídlo pro 60 osob, chodit nakupovat, číst Braillovo písmo, používat chytré telefony a počítače, zacházet  
s elektrickým nářadím, pohybovat se veřejnou dopravou a bezpečně chodit po ulici i bez asistenčního psa. Slepí nemají možnost konkrétní skutečnost vidět, ale porozumí jí úplně stejně jako vidoucí
FOTO Shutterstock, Wikipedie, Profimedia
Braillovo písmo
Francouzský učitel Louis Braille, jenž v dětství ztratil zrak, vyvinul ve svých patnácti letech speciální systém psaní, určeného pro nevidomé, slabozraké a lidi se zbytky zraku. Funguje na principu plastických bodů vyražených do materiálu, které čtenář vnímá hmatem. Jako základ pro své písmo Braille použil vojenský systém určený ke čtení za tmy