Nevím, co říkáte, protože neslyším

Pokud někdo řekne: „Nerozumím, co říkáte,“ v prostředí, kde není hluk, často takové sdělení vyvolá u druhé strany dojem, že ten „někdo“ je nechápavý a nerozumí obsahu slov. Že nerozumí samotná slova jej mnohdy ani nenapadne.

Když někdo „jen“ neslyší, není to na něm vidět. Nemá hole, vozík, bílou hůl, či jiné „poznávací znamení“ a při setkání se s osobou, která jej nezná, nemusí ona osoba vůbec tušit, že neslyší. Obzvláště v situacích, kdy osoba s postižením sluchu (dále jen SP) odezře několik úvodních slov/vět rozhovoru. Když SP po třetí větě řekne: „Já Vám nerozumím,“ (a do té doby rozuměl/a), v podstatě sám/a vytváří dojem, že je nechápavý/nechápavá. Modelový (a vymyšlený) příklad z úřadu, kde SP osobu neznají:

SP: „Dobrý den.“
úřednice: „Dobrý den, co potřebujete?“
SP: „Dočetl jsem se na internetu, že končí platnos...