Nevyzpytatelné chování malého autisty aneb Když se cítíte naprosto bezradně

Co vám dá nebo sebere jedna taková nepříjemná situace s makým autistou?
Článek
Tohle je náš nedávný příběh.
Jeli jsme do Prahy, jako každý týden, na ABA terapii. Jezdíme tam již přes rok a půl. Syn má cestu rád, tam se velice těší. Vždy pohoda. Jen, co vyjedeme z dálnice a najedeme na ranní špičku v Praze, dávám mu do rukou tablet, protože čekání v koloně mu příliš zajímavé nepřipadá. Přijíždíme na parkoviště. Zaparkuji. Jdu k synovi, abych mu odepla pásy. Vyjde ven a najednou to přijde. Vztekání. Urputné řvaní a vztek.
Když neznáte příčinu…
Přemýšlím, co se mu mohlo stát, co mu přelítlo přes nos. Nemám, jak se od něj dozvědět důvod jeho náhlé změny nálady. Vím jen jedno. Musím si udržet chladnou hlavu. Nesmím se rozčílit a zkusit ho odtáhnout silou. Zkusím na něj v klidu mluvit. Afekt se prohloubí. Jdu opodál a nechám ho v klidu. Zkusím jít k němu a "namasírovat" mu ruce (propriocepce). To má rád. Ne! Nenechá na sebe sáhnout! Postaví se k plotu a řve tam. No dobrá. V hlavě mi běží různé scénáře:
1) Máme čtyři minuty, abychom došli na terapii. Jak ho tam dostanu ...