Olympijský rok Drahonínského: Hodiny tvrdé dřiny, koncentrace na Paříž a relax u černého humoru

Dvakrát vyhrál paralympiádu a v Paříži bude znovu usilovat o nejcennější medaile. Jak mezi jednotlivci, tak v mixu. Co všechno David Drahonínský absolvoval během přípravy na vrcholnou akci? Jak má uzpůsobený automobil, aby ho mohl bez větších problémů řídit? Jaké hlášky padají při běžné komunikaci mezi handicapovanými sportovci? Časosběrný dokument Olympijský rok nabízí pohled na osudové okamžiky úspěšného paralukostřelce.
David Drahonínský je dvojnásobným paralympijským vítězem a držitelem šesti medailí z paralympiád. "Mám úchylku sbírat paralympijské medaile. Je to drobná závislost, která se podepisuje špatně na mých soupeřích, protože na ně zbyde méně medailí," směje se český reprezentant.
Nejúspěšnějším českým paralympionikem je Jiří Ježek, který má dvanáct medailí. "Musím proto jet ještě na čtyři paralympiády, vyhrát medaili v každé disciplíně a ještě také v mix týmu. Určitě tak před sebou mám ještě dvacet let. To je noční můra pro některé funkcionáře, ale hlavně pro soupeře. Není nereálné jet na dalších pět paralympiád a něco tam posbírat," udržuje si osobitý nadhled Drahonínský.
Osudová náměsíčnost
V současnosti usměvavého sportovce všichni berou jako jednu z medailových nadějí před nadcházejícími paralympijskými hrami, ale co vůbec způsobilo, že musí být připoután na invalidní vozík?
"Psal se rok 1999. Tenkrát jsem přijel do Suchdola nad Lužnicí z tréninku taekwonda, šel jsem z nádraží, cítil se unavený. Ale to není nic divného, taekwondo je fyzicky náročný sport. Přišel jsem domů, řekl ...