Ostych z bílé hole

 Téma nošení a přijetí bílé hole je stále aktuální. Zejména souvisí se ztrátou anonymity, a odhalení se tak světu. Proces ztotožnění se s označením se holí je pro někoho zásadním krokem, který vyžaduje různě dlouhou dobu, po kterou člověk sbírá fakta a argumenty, ale často i zkušenosti, které mu v tomto procesu pomohou osvětlit důležitost této kompenzační pomůcky.

Chození bez hole

Člověk, který není označen holí ani vodicím psem, se v davu ostatních dobře ztratí, splyne s ním. Pokud člověk však nějaké označení má, ať je to hůl či pes, pak poutá k sobě pozornosti díky své jinakosti, přitahuje ji. Jednou z obav je tedy to, že díky přítomnosti hole bude člověk více vidět, bude více kontaktován a bude se na něj upírat pozornost mnoha lidí, což pro některé povahy nemusí být komfortní a příjemné. Avšak tato pozornost také ale může být příčinou toho, že vám kolemjdoucí podají pomocnou ruku, poradí a pomohou, a tak se samostatný pohyb stane příjemnějším. Často takto člověk vyslechne zajímavé rodinné příběhy, možná i dramata, když lidé mají potřebu nevidomému...

Sedm vodicích psů - dva hnědé a pět bílé barvy - leží v řadě na asfaltovém hřišti a čekají. V pozadí les. Zem je mokrá, je po dešti.

Klíčová slova: