Paralympijská lukostřelkyně Tereza Brandtlová: Tělo ve velkém zápřahu si o pauzu řekne dost tvrdě
Odmalička milovala tanec. O jejím pohybovém nadání nikdo nepochyboval. V osmnácti se Tereza Brandtlová rozhodla procestovat Island. Než se tam však stačila rozhlédnout, skončila v nemocnici. Taneční boty nakonec musela vyměnit za invalidní vozík. Tahle životní otočka však předznamenala začátek její cesty k bronzové medaili v lukostřelbě na paralympiádě v Paříži.
Co se vám honilo hlavou, když jste kvůli nehodě ochrnula, celý den jen ležela v nemocnici a nemohla ani mluvit?
Ze začátku jsem kvůli vážnosti zranění ani nedokázala přepnout program v televizi, který sestřičky pustily. Jediné, co mi zbylo, bylo koukat se do stropu. Hlavou mi jely otázky: Proč? Za co? Co bude dál? Odpovědi jsem nenašla, a tak nezbývalo než si nakonec odpovědět: Terezo, nech už to být a pojď bojovat. Chceš žít? Chceš. Tak...