Paralympijské hry známé i neznámé

 

Nový prostor

Paříž letos kromě mezinárodně velmi oslavované olympiády hostí na přelomu srpna a září i další významnou sportovní událost – paralympijské hry 2024. V rámci sedmnáctého ročníku letních her se zde sejde přes 4400 zdravotně znevýhodněných sportovců z více než 160 zemí. Pojďte s námi nakouknout do světa unikátních sportovních disciplín, silných příběhů i technologických inovací,
které posouvají hranice lidských možností.
Bez bariér
1948
Základy mezinárodních sportovních her pro lidi se zdravotním znevýhodněním položil Sir Ludwig Guttman, když v roce 1948 uspořádal závody pro veterány z druhé světové války v rehabilitačním zařízení v anglickém městě Stoke Mandeville. Těch se o čtyři roky později zúčastnili i nizozemští sportovci a podpořili tak vznik paralympijského hnutí, které následně dalo vzniknout právě prvním skutečným paralympijským hrám.
1960
Paralympijské hry přitahují pozornost celého světa již více než šedesát let. První (letní) paralympijské hry se konaly v roce 1960 v Římě a účastnilo se jich asi 400 sportovců z dvacítky zemí.
1976
První zimní paralympijské hry se konaly až v roce 1976 ve švédském Örnsköldsviku.
1972
Čeští sportovci se poprvé zúčastnili paralympijských her v roce 1972 pod vlajkou Československa.
Zatímco československá reprezentace zastupovala svou vlast na všech zimních paralympiádách, na letních hrách se objevila pouze čtyřikrát. Od roku 1994 sportovci reprezentují Českou republiku a účastní se pravidelně všech ročníků letních i zimních paralympijských her. 1988
Paralympijské hry se konají vždy po skončení olympijských her, a to jak letních, tak zimních. Od roku 1988 se dokonce konají ve stejném městě i sportovním zařízení. Organizuje je Mezinárodní paralympijský výbor. Název pochází z řeckého "para" (vedle) a "olympijské hry", což znamená "hry vedle olympijských her".
2022
Zimních paralympijských sportů je podstatně méně než těch letních. Na posledních zimních paralympijských hrách v Pekingu v roce 2022 se celkově rozdalo 78 sad medailí v šesti sportovních odvětvích.
2024
Na letošních letních paralympijských hrách účastníci soutěží ve 22 různých sportovních odvětvích, která se dělí na mnoho medailových disciplín (jen atletika jich zahrnuje více než 160). Celkově letošní paralympiáda představí 549 disciplín, z nichž rekordních 235 je určeno ženám.
První ročníky paralympiád byly určeny výhradně pro sportovce s těžkým postižením páteře, tedy paraplegiky. Dnes hry zahrnují sportovce s různými typy znevýhodnění. Ti jsou rozděleni do kategorií podle typu a rozsahu daného znevýhodnění, aby byla zajištěna spravedlivá soutěž.
Paralympijské hry jsou určené primárně pro sportovce s fyzickým handicapem, některé disciplíny jsou ale zaměřené i na sportovce s intelektovým znevýhodněním.
Paralympijské hry jsou známé využitím pokročilých technologických inovací, jako jsou třeba karbonové protézy, které sportovcům s fyzickým znevýhodněním pomáhají dosahovat špičkových výkonů.
Sportovci s mentálním handicapem či duševním onemocněním soutěží od roku 2004 v celosvětových hrách Global Games.
Boccia Disciplína navržená pro sportovce s těžkým pohybovým omezením. Je jedním ze dvou sportů, který nemá obdobu na olympijských hrách. Princip je podobný jako u hry pétanque – snahou hráčů je umístit kožené míčky co nejblíže cílovému míčku. Bocciu hrají jednotlivci, páry nebo týmy o třech hráčích. Hra vyžaduje přesnost a strategii.
Goalball Druhou disciplínou bez olympijského ekvivalentu je tento velmi netradiční týmový sport určený hráčům se zrakovým handicapem. Týmy o šesti hráčích se snaží vstřelit co nejvíce gólů do brány svému soupeři pomocí speciálního, rolničkou vybaveného míče. Aby byla zajištěna rovnost hry, každý ze sportovců musí mít přes oči nasazenou neprůhlednou masku. Míč se po hřišti válí podobně jako u bowlingu a hráči se v poli pohybují převážně na rukou a kolenou. Goalball je tedy jedinečný tím, že se hraje na základě zvuku, a nikoliv zraku.
Ragby na vozíku Týmový sport kombinující prvky ragby, basketbalu a házené vymyslela v 70. letech minulého století skupina kanadských sportovců s kvadruplegií. V týmu mohou být jak muži, tak i ženy, hráči k pohybu používají speciálně upravené manuální vozíčky. Stejně jako u běžného ragby se jedná o fyzicky velmi náročný a tvrdý sport. Na paralympijských hrách se objevuje od roku 2000. Parahokej Obdoba ledního hokeje s více než šedesátiletou tradicí určená sportovcům s funkčním omezením dolní části těla. Ti se po hřišti pohybují pomocí speciálních saní se dvěma čepelemi místo skluznic (odtud původní název "sledge hokej") a odstrkují se dvěma hokejkami. Pravidla tohoto sportu jsou téměř shodná s pravidly klasického ledního hokeje, s tím rozdílem, že se každý tým skládá celkem z 15 hráčů.
Hod kuželkou Atletická disciplína zahrnující vrhání speciálně upravené kuželky a určená sportovcům s těžkým fyzickým znevýhodněním. Hod se provádí z pevné polohy bez rozběhu. Sportovci drží kuželku oběma rukama a vrhají ji přes hlavu nebo z boku. Mohou používat různé metody stabilizace těla, aby maximalizovali sílu a přesnost hodu.
Šerm na vozíku Dynamický a rychlý sport. Šermíři jsou upevněni na speciálním vozíku, který je pevně ukotven k podlaze. Během souboje se nesmí nadzvednout a mohou se pohybovat pouze v rámci dosahu svých paží.
Íránská paralympijská lukostřelkyně Zahra Nemati se stala vůbec první íránskou ženou, která kdy vyhrála zlatou medaili na olympijských hrách.
Italská šermířka Bebe Vio přežila meningokokovou nákazu, která vedla k amputaci obou paží a nohou. Přesto se stala světovou šampionkou a dvojnásobnou zlatou medailistkou v šermu na paralympijských hrách.
Atletka Oksana Masters, která se narodila s řadou vrozených vad způsobených radiací po černobylské havárii a byla adoptována do USA, soutěžila v různých sportovních odvětvích včetně veslování, biatlonu, běhu na lyžích či cyklistiky. Získala několik paralympijských medailí.
Vůbec nejúspěšnějším účastníkem paralympijských her je nevidomá americká plavkyně Trischa Zorn, která v letech 1980 až 2004 nasbírala hned 55 paralympijských medailí, z čehož 41 zlatých. Rekordmankou zimních her je norská lyžařka Ragnhild Myklebust, která získala 22 zlatých a celkem 27 medailí z paralympijských her.
I Česko má řadu velmi úspěšných paralympioniků. Jedním z nejznámějších je Jiří Ježek. Cyklista, který přišel o nohu při autonehodě, během své kariéry vyhrál na paralympijských hrách šest zlatých, čtyři stříbrné a jednu bronzovou medaili. Čeští sportovci od roku 1994 (do té doby soutěžili za Československo) získali celkem 152 paralympijských medailí, z toho 48 zlatých.
Několik málo sportovců a sportovkyň v historii se kvalifikovalo jak na paralympijské, tak na olympijské hry. Mezi nejslavnější patří třeba jihoafrický běžec Oscar Pistorius (později nechvalně proslulý kvůli vraždě snoubenky), polská stolní tenistka Natalia Partyka nebo jihoafrická plavkyně Natalie Du Toit.
Až románově zajímavý je životní příběh italského sportovce Alessandra Zanardiho. Bývalému špičkovému pilotovi Formule 1 se dramaticky změnil život v roce 2001, kdy v důsledku velmi vážné nehody v průběhu závodu přišel o obě nohy. Posléze se Zanardi, který bez přehánění přežil vlastní smrt, začal věnovat paracyklistice a stal se čtyřnásobným paralympijským vítězem. Kromě sportu se vrátil také k závodění, a to v kategorii automobilů pro řidiče s tělesným handicapem. Několikrát se také zúčastnil extrémního triatlonového závodu Ironman, který sestává z plavání (o délce téměř čtyř kilometrů), jízdy na kole (180 km) a maratonského běhu (42 km). V roce 2018 Zanardi, který cyklistickou část absolvoval na handbiku a běžeckou část na speciálním vozíku, v tomto závodě překonal rekord v kategorii pro závodníky s tělesným znevýhodněním a umístil se celkově pátý mezi všemi účastníky. Závodil až do roku 2020, kdy utrpěl další vážná poranění, tentokrát během nehody v handcyclingovém závodě, z nichž se zotavuje doposud.