Povídání s Ivou Holmerovou o Alzheimerově chorobě

Radiožurnál 15.09.2014 10:05:45

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Posloucháte dopolední Radiožurnál. Začíná Týden paměti a tak je celkem logické, že o paměti, ale nejen o ní, budu mluvit s dnešním hostem, je to Iva Holmerová, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti a také ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích. Vítejte. Dobrý den.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Dobrý den.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Už dnes se nejen v Českém rozhlase testuje paměť. Lidé si mohou zjistit, jak jsou na tom, jestli třeba skutečně už není na čase navštívit nějakého odborného lékaře, ale co strach, spousta lidí nechodí na preventivní prohlídky třeba proto, že se bojí, že by právě ten lékař mohl přijít s nějakou začínající diagnózou.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Ano, to máte pravdu, strach asi máme a máme jej možná více než bychom jej měli mít. Kupodivu se nám hlásí hodně mladých lidí, aby si otestovali paměť nebo aby, abychom je vůbec otestovali. A já bych řekla, že to testování paměti má hlavně význam u lidí starších 50 let, také se právě proto liší ty testy, které provádíme a chtěla bych jenom říci také, že vlastně ten Týden paměti ani Dny paměti, každý se nás ptá, který je to týden, který je to den, ale ono to vlastně není vůbec jednorázová akce, je to dlouhodobá akce České alzheimerovské společnosti, která vlastně probíhá již 5. rokem. A my jsme takto otestovali 5 tisíc lidí, z toho jsme více než 40 procent odeslali na další odborné vyšetření, protože tam přece jenom bylo jakési drobné či větší podezření, ale to ještě nemusí znamenat nutně toho největšího strašáka, Alzheimerovu chorobu, samozřejmě, ale třeba 7 procent jsme odeslali právě s depresí, s depresí, která je častou poruchou, je poruchou, která je velmi dobře léčitelná a tak si říkáme, že vlastně to měření paměti má význam i z tohoto důvodu, že vlastně poukáže i na problém, na který jinak zapomínáme.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To znamená, deprese souvisí s naší pamětí?

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Deprese, to je zvláštní, ano, deprese je považována za určitý rizikový faktor, v tom jsou studia takové nejednoznačné, ale v každém případě, a zejména v tom vyšším věku velice zhoršuje paměť deprese a dokonce může udělat takový klinický obraz takzvané pseudodemence u deprese a v každém případě, když tam padne podezření a správně se léčí deprese, tak také vyléčíme "vyléčíme" demenci nebo tu pseudodemenci samozřejmě, ale to platí samozřejmě i o jiných poruchách a třeba v tom vyšším věku je důležité mimochodem pamatovat třeba na poruchu štítné žlázy, která dokáže taky jaksi záludně napodobit tenhle ten obraz, takže rada zní, otestovat paměť je určitě dobré, protože paměť je také měřitelná, jako všechny ostatní nebo jako většina ostatních funkcí duševních či fyzických.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Radí docentka Iva Holmerová, dnes je hostem dopoledního Radiožurnálu a na všechno, na co jste se chtěli zeptat, co se týče stárnutí, se můžete zeptat právě teď a to na našem webu www.radiozurnal.cz. Ptát se můžete samozřejmě i na paměť, na Alzheimerovu chorobu, na všechno, co vás zajímá.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Posloucháte dopolední Radiožurnál, který hostí ředitelku Gerontologického centra v Praze-Kobylisích, paní docentku Ivu Holmerovou. My už víme, jak se nám hezky prodlužuje lidský věk, taky víme, že ty právě narozené generace našich dětí budou už dosahovat na stovku, tedy na 100 let. Co ale ještě nevíme, co s tím časem, který nám už teď vlastně nějakým způsobem byl přidán, šťastné a radostné výjimky samozřejmě jsou, ale není jich mnoho, zabývá se tím někdo soustavně?

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Já si myslím, že se tím zabývá mnoho lidí soustavně, u nás se tohle tou problematikou zabývají určitě seniorské organizace, určitě sociologové, ale nejenom u nás, i v zahraničí samozřejmě, zejména na sever a na západ od našich hranic, kde přeci jen ta délka dožití, ta naděje dožití je o něco vyšší a tak tenhle ten problém není problémem, ale radostí, protože jsou to v podstatě darované roky, tak také Evropská unie o tom hovoří, že vlastně stárnutí populace není problém, ale že to je víceméně příležitost.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Výzva.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
No, výzva také, ano, ale příležitost.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Co podle vás rozhoduje o tom, jestli člověk si ve stáří uchová jakousi přívětivost, laskavost, radost a nebo zatrpkne.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Já si myslím, že to záleží na tom člověku samotném, určitě také na okolí, na prostředí, v jakém je, ale tyhle ty věci si do značné míry umíme ovlivnit a můžeme ovlivnit a takovéto vymlouvání se na okolnosti, to bych řekla, že tady není na místě. A my se setkáváme s pacienty velmi vysokého věku, 80 plus, 90 plus a řekla bych stále častěji 100 plus, a to jsou někdy opravdu unikáty v tom pozitivním slova smyslu, zejména ti, kteří se toho vysokého věku dožívají. A co je také, bych řekla, podstatné a co si možná z toho odnáším já sama pro sebe, je to, že vlastně člověk může být osamělý a nemusí být osamělý a tyhle ty, tahle ta věc nezáleží jenom na tom, jestli máte rodinu, velkou rodinu a podobně, ale záleží to vlastně na tom, jaké si vztahy budujete v průběhu života, takže my se setkáváme s lidmi, kteří vlastně třeba přežili všechny své rodinné příslušníky a přitom nejsou sami, pořád mají někoho, kdo za nimi chodí, s někým si telefonují a je to až překvapivé a samozřejmě zase se setkáváme taky s opaky, s lidmi, kteří nezestárli tak dobře, nebo tak radostně nebo tak si nedokázali vytvořit, vytvořit vztahy, takže jsou sami, přestože třeba mají i velkou rodinu, ale nějakým způsobem se kvůli nějaké v podstatě i drobnosti se dá říct zpětně rozkmotřili a vlastně se s nikým nestýkají a jsou sami, takže do značné míry si to své stáří ovlivňujeme a neměli bychom se na okolnosti vymlouvat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Stárneme, ale kdo to dokáže lépe, dá se říct, jestli jsou to ženy nebo muži třeba, nebo jestli je to nějaká specifická skupina lidí?

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Já si myslím, že to takhle nelze paušalizovat, ale já bych se ještě možná trošilinku, když dovolíte, vrátila k tomu, co jsem tady řekla, ono samozřejmě to stáří, když máme dar zdraví, jo, tak si, tak určitě do značné míry můžeme organizovat, ale právě dnes hovoříme o ..., častěji o Alzheimerově chorobě, o neurodegenerativních onemocněních a podobně, takže samozřejmě nemoci do značné míry ovlivňují kvalitu života, ale neplatí to, a zase jsme u toho, neplatí to jenom v tom vysokém a nejvyšším věku, ale pochopitelně to platí i v mladším věku.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
My se k těm nemocem jako je Alzheimerova choroba nebo demence určitě v průběhu toho našeho rozhovoru dostaneme, ale vy sama vlastně říkáte, že stáří je jedno z nejdelších období života, i když je to paradox, protože tím, jak nám přibývají roky, máme pocit, že ten čas se kvapí tak nějak rychleji, ale jak by mohl vypadat koncept aktivního a zdravého stárnutí.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Já si myslím, že to, že to záleží, jak jsem říkala, na člověku samém, ale také na tom, na tom prostředí, ve kterém žije, protože určitě je dobré, když jej obklopuje prostředí a společnost, které jsou vstřícné, které chápou změny, které nastávají ve vyšším věku a důležité je jak to rodinné zázemí, vztahy v rodině a tak také zejména obce. Já si myslím, že v České republice je to věc, která není do značné míry doceněná a vidíme tady opravdu velké rozdíly třeba jaksi ve vztahu senioři a obce, obce a senioři v České republice a v zemích na západ, na sever od našich hranic, kde ten vztah je daleko aktivnější, ale já si nemyslím, že u nás je to špatné, u nás prostě jsou obce a my jsme měli vlastně díky projektu FRAM, což byl projekt financovaný Evropskou unií a ministerstvem zdravotnictví, tak jsme měli možnost nějakým způsobem zkoumat a setkávat se zástupci obcí, se zástupci seniorů a sbírat, to byly velice radostné příklady dobré praxe. A skutečně se ukázalo, že jsou moudré obce, pečující obce, tak jako jsou modré a pečující rodiny. Dobré obce, kde se žije dobře nejenom mladším lidem, ale také lidem starším. Já bych třeba jmenovala, určitě je nedokážu všechny vyjmenovat, ale třeba v Prachaticích mají úžasné programy mezigenerační, v Chrudimi se zase starají o své seniory. Polička má vytvořený systém zdravotně-sociálních služeb, který vlastně vychází z transformované nemocnice. V Hlučíně pamatují na to, aby se tam dařilo dobře lidem, kteří mají problémy s překonáváním bariér, takže nejenom, že tam celé hlučínské náměstí a okolí jsou bezbariérové, ale ještě k tomu lidé dostanou průvodce a tak dále a tak dále. Těch případů je nebo příkladů je skutečně hodně a řekla bych, že ta situace se přeci jenom trošičku mění.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
My se k tomu ještě dostaneme, možná se vypravíme i do zahraničí podívat se, kde fungují rady starších, myslím si, že jsme o tom už jednou hovořili. Iva Holmerová je hostem dopoledního Radiožurnálu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Paní docentka Iva Holmerová je spoluzakladatelkou České alzheimerovské společnosti. A jak připomíná server BBC News, tak v roce 2050 bude podle odhadů na světě žít 106 milionů lidí s Alzheimerovou chorobou. Jaká je návaznost Alzheimerovy choroby a demence.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Demence je syndrom, to je soubor příznaku, zejména postižení kognitivních funkcí paměti a dalších složek myšlení, takto laicky bychom mohli říci, orientace, soustředění, řečových funkcí a tak dále, takže to je demence. A Alzheimerova choroba je nejčastější příčina tohoto syndromu demence, je to onemocnění, jehož častost výskytu na ..., riziko tedy narůstá s věkem, takže tím, že naše populace úspěšně stárne, tak se dožíváme také častěji Alzheimerovy choroby a dalších forem demence.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Je dědičná Alzheimerova choroba.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
My vždycky říkáme, že to onemocnění jako takové většinou není dědičné, že spíše dědíme sklony k Alzheimerově chorobě, čili určité riziko, ale to je spíše tak několik procent rizika. Ta ostatní jsou významnější. A potom existují některé takzvané familiární formy Alzheimerovy choroby, které přicházejí v nižším věku a ty jsou geneticky vázané, ale u nás nejsou časté a u nás nejsou ani tyhle ty formy příliš probádané, těch rodin nemáme zatím příliš mnoho podchyceno, takže to je skutečně takové velmi vzácné onemocnění, zatímco takzvaná, ta sporadická, čili běžná forma, je onemocnění velmi častým a říká se, že vlastně až třetina lidí vyššího věku, který nad 80 let může být postižen Alzheimerovou chorobou. Ale důležité možná je, jestli dovolíte ještě, že Alzheimerova choroba není vlastně onemocněním vyššího věku, nebo jak se říká, je to pravda, projevuje se ve vyšším věku, ale ty prvotní změny, změny na mozku, na neuronech, synapsích začínají už nějakých 10, 20 let před tím, než se ty první příznaky projeví, takže ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A dá se to poznat, těch 10, 20 let před tím.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Toť otázka, ono se to poznat v principu dá, ale kdo si to přeje poznat, protože zatím nemáme lék, který by toto onemocnění nějakým zásadním způsobem v těch zásadních mechanismech ovlivnil, to znamená, že nemáme ani takzvaný lék modifikující, jenom kauzální, který by odstranil příčinu, ale ani ten, který by významně zpomalil průběh onemocnění, ještě než začlo a nebo oddálil jeho vznik. Tak proto nedoporučujeme vyšetření, pouze eventuálně v experimentálních nebo v experimentu ve studiích, protože tam je přece jenom nějaká šance, že ten zkoumaný lék eventuálně by mohl přinést tu naději, zatímco běžně dostupné léky tuhle tu vlastnost zatím nemají.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
My jsme mluvily už o tom, že spousta lidí by si možná ráda nechala otestovat svoji paměť, ale zároveň se bojí, že se dozví něco, co třeba úplně vědět nechce a budou odesláni k nějakému dalšímu lékaři, ale přece jen, když se něco takového stane, dá se ta nemoc alespoň nějakým způsobem zpomalit, dá se ten život zkvalitnit tak, aby to nepostupovalo tak rychle.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Ano, určitě a proto také radíme, když se projeví takové ty první varovné příznaky ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jako jsou.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
... když to zapomínání je nápadnější a opakuje se a je nápadné buďto z okolí toho člověka a nebo nějakým způsobem vadí, je to, prostě nějak to vadí v životě běžném, tak je důležité si nechat změřit paměť, právě proto ty Dny paměti. A jestliže se projeví již první příznaky syndromu demence při Alzheimerově chorobě, anebo jestli se jedná o takzvanou mírnou kognitivní poruchu, tak u té mírné kognitivní poruchy radíme přece jen ještě další preventivní opatření a u té mírné demence nasazujeme léky, které zpomalí průběh a ovlivní určité příznaky, jsou to takzvaná kognitiva, léky ze skupiny kognitiv, které tyto léky máme k dispozici již desetiletí a zatím vlastně účinnější nemáme k dispozici, ale to neznamená, že ještě nemůže něco činit dalšího, protože právě takové ty psychosociální intervence jsou nesmírně důležité, různá režimová opatření, zlepšení životního stylu, dostatek aktivity, cvičení, cvičení těla i mysli bych řekla, tak to jsou všechno opatření, zejména vyvarování se škodlivým návykům. To jsou opatření, která jsou důležitá.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Péče o člověka s demencí doma je věc, která je nesmírně náročná disciplína, zejména potom v těch pozdějších stádiích, dá se to vůbec v Česku zvládnout?

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Já bych řekla, že je to opravdu velmi těžké v Česku, ptáte-li se v Česku, tak odpovídám v Česku vůbec je to velmi těžké, ale v České republice zatím máme takový prapodivný systém rozpolcení zdravotnických služeb a sociálních služeb a právě lidé s demencí, kteří jsou jak nemocní, tak prostě ta jejich nemoc je dlouhodobá, protože ten, ten vývoj demence trvá u různých forem, ale zpravidla více než 10 let, 15 let, jo, takže, jak říkáte, je to těžký osud, ale je to také velice dlouhý osud. A ti, ty rodiny pečujících, kterých je nejvíc, protože 70 procent, více než 70 procent lidí s demencí setrvává v rodinném prostředí, tak oni skutečně potřebují nějakou podporu, je dobré, a to je, bych řekla, důležité a na to často zapomínáme, u nás na tu, pojmenovat to, co je podstatné, že v současné době máme k dispozici příspěvek na péči ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To je ...

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
To je nástroj ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
... tak až do 12 tisíc korun, je to tak?

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Ano, je to tak, je to odstupňováno, 4, 8, 12 a ten nejnižší 800. A bohužel se ale stává, že právě lidé s demencí nejsou někdy adekvátně posouzeni, takže kdyby tento příspěvek se využíval cíleněji a správněji, tak možná by to opravdu mnoha rodinám, daleko více rodinám mohlo lépe pomoci.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A ředitelky Gerontologického centra v Praze-Kobylisích, docentky Ivy Holmerové se ptáte na všechno, co vás zajímá, ptáte se jí na paměť, na to, jak se třeba člověk může dostat k testům paměti, se ptá Eva. A jak může pomoci praktický lékař, když má pocit, že mu paměť takzvaně vynechává, odpovídat budeme v následující půlhodině našeho rozhovoru. Teď už je tady Chris Rea. Pěkný den.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Paní docentky Ivy Holmerové se ptáte v dopoledním Radiožurnálu. Eva píše: "Žádám o informaci, jak se dostat k testům paměti a jak mi může pomoci praktický lékař, když mám pocit, že mi paměť vynechává."

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Díky za tuhle tu otázku, já si myslím, že to je strašně důležitá otázka, praktický lékař má určitě klíčovou roli a je prostě nejbližším zdravotnickým odborníkem, měl by mít k dispozici také nějaké testy, praktický lékař určitě, my doporučujeme třeba alespoň takový ten základní, buďto Mini Mental State Exam a nebo Mini-Cog. Tam je to možná ještě jednodušší s použitím Mini-Cogu. Paní profesorka Suborson tady byla v létě v Praze a naprosto jaksi laskavě svolila, abychom ten test používali, takže jej máme přeložený a můžeme je dát k dispozici.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Když tenhle ten test dostanu do ruky, jak dlouho mi bude trvat, než ho vyplním.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Pár minut, skutečně pár minut, protože tam se jedná opravdu o několik slov, abyste si je zapamatovala, potom mezitím nakreslíte hodiny a měla byste si potom vybavit ta daná zase tři slova, takže to je opravdu jednoduché.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Záleží na tom, kolik je mi roků, jestli dostanu třeba jiný test ve 40. a jiný test v 60 letech.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Ano, určitě, tenhle ten jednoduchý test /nesrozumitelné/, to je skutečně orientační a v podstatě my nemíváme podezření na Alzheimerovu chorobu u mladších lidí tak často, takže používáme spíše u starších, opravdu jako naprosto screeningový test, ale ty baterie testu jsou složitější nebo jsou poněkud jiné, u mladších lidí do 50 let a u starších lidí nad 50 let, třeba konkrétně tady v rámci těch dnů paměti budeme používat například montrealský kognitivní test a potom ještě třeba newyorský větný test, u mladších lidí a u těch starších lidí budeme používat takovou zaběhnout a /nesrozumitelné/ baterii.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Dagmar žádá o informaci, kde si může nechat mimopražský člověk změřit nebo zkontrolovat paměť a jestli potřebuje doporučení od lékaře?

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Záleží na tom. Česká alzheimerovská společnost i v regionech nabízí měření paměti, takže doporučuji podívat se na stránku Alzheimer, www.alzheimer.cz.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pojďme být osobní trošku, pojďme se bavit o tom, jak by se nám lépe a pružněji stárnulo a co všechno můžeme preventivně udělat pro to, aby ta paměť nám vydržela dlouho a vlastně celý ten dům, který obýváme, aby vydržel dlouho relativně funkční, vy jste gerontoložka s bohatou praxí, znáte všechny případy, které můžou nastat, co z toho jste si vzala pro sebe, co cíleně třeba děláte a dodržujete ve svém soukromém životě.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Pod lampou je tma, viďte. Tak my víme, Světový den alzheimerovských .., já začnu zatím zeširoka, když se dostanu k té osobní odpovědi. Víme, že existuje mnoho rizikových faktorů, které mohou uspíšit rozvoj demence, rozvoj Alzheimerovy choroby nebo spíše možná manifestaci Alzheimerovy choroby. A určitě se jedná o to, abychom dodržovali správnou životosprávu, co se týká diety, co se týká dostatku pohybu, co se týká duševní aktivity, ovlivnění nemocí jako jsou diabetes a vysoký krevní tlak hypertenze, takže, jaksi neholdování zbytečně škodlivým návykům, zejména je pojmenováno kouření, jako to velice škodlivé. No, a teď k sobě, abych se přiznala. Podívejte, na mě je trochu obezita, to si myslím, že je věc, na které musím pracovat a pracuji, snažím se pracovat, takže to je mea culpa. A druhá věc, druhá věc je dostatek pohybu, snažím se a nebo umět odpočívat, aktivně odpočívat, o to se s manželem snažíme, pořídili jsme si štěně, které nás trochu přeci jenom provází po okolí, takže teď jsme strávili úžasný víkend v Orlických horách, kde je mimochodem krásně, tam jsme si to opravdu užili, to je krásný kraj, kde je ticho a kde je čisto, takže to je, to je nádhera. A patřím teda, a to už jsem, myslím, říkala, patřím mezi nekuřáky, takže to si myslím, že je také důležité, že nemám alespoň tento, tento rizikový faktor. A snažím se, snažím se trošičku na vše pamatovat s mírou.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jak člověk může trénovat svoji paměť, když třeba by rád, aby ho paměť a svěžest mentální doprovázela dlouhá léta.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Ono se radí různé věci. Radí se křížovky, radí se počítačové hry a podobně. A teď jsem zrovna velice komunikovala i s kolegy, s psychology a podobně. A my se na to díváme poněkud skepticky, ono je totiž nejdůležitější v životě, abychom jaksi konali to, co je mnohotvárné. Aby se zaměstnávaly vlastně všechny oblasti našeho mozku, a to nedocílíte nějakou aktivitou, byť sebe sofistikovanější, takže já bych řekla, že je nejdůležitější setrvat v co nejpestřejších aktivitách, i přesto, že třeba odcházíme do důchodu, tak stále mít vymyšleno, co v tom důchodu dále budeme dělat, mít prostě nějaké plány pro svou budoucnost, něčím se zabývat, pro něco žít a potom také možná taková důležitá rada je dobře se vyrovnat se stresem a nenechat se trápit, což mimochodem je takový docela dobrý recept na to, jak se dožít co nejvyššího věku.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
V dopoledním Radiožurnálu se ptáte paní docentky Ivy Holmerové. Ladislav píše: "Poslední dobou se mi stává, že zapomínám, mobil, dokumenty do práce, dokonce se mi stalo, že jsem se pro věc vrátil, chvíli jsem se doma věnoval něčemu jinému a znova jsem ji zapomněl. Pomohou mí nějaké medikamenty. Je mi 50 a nerad bych, aby se to ještě více prohlubovalo."

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Já bych to určitě nebagatelizovala. Nemyslím si, že by to mělo být něco závažného a že by se muselo jednat o Alzheimerovu chorobu, to v žádném případě ne, je to spíš možná roztržitost, ale přesto bych doporučovala opravdu otestování paměti, například v některém z našich kontaktních míst nebo obrátit se na praktického lékaře. A teprve potom bych zvažovala medikamenty, protože těch příčin může být mnoho.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Kontaktní místa najdu na webu?

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Najdeme na webu www.alzheimer.cz. Ano.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Romana píše: "Dobrý den, Ivo a Lucie chtěla bych se zeptat, zda se paní Iva setkala s někým, kdo onemocněl alzheimerovskou demencí v 50 letech nebo dříve. Máme takovou sousedku a musím říct, že je to opravdu náročné pro celou jejich rodinu. Tím je chce podpořit, ale také všechny ostatní, kteří se o takto nemocné starají."

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Děkuji za tohle připomenutí, protože to je nesmírně důležité. Samozřejmě to onemocnění může začít dříve, bývá to vzácně, ale stává se to, známe takové případy například, a mohu uvést jméno paní Nina Baláčková, která je členkou evropské skupiny lidí postižených Alzheimerovou chorobou a je v tom velmi aktivní, tak ta už se několik let léčí právě s Alzheimerovou chorobou, takže ano, to onemocnění u ní začalo před 50. rokem věku. A tady je mnoho dalších problémů, včetně té podpory, péče rodiny, ale také vlastně to, že ten systém služeb u nás není příliš nastaven právě na tyhle mladší lidi.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pojďme si říci, kde to zvládli, vy jste říkala, že někde to ty obce mají pevně v rukou a že to dokázaly zvládnout, já vlastně ani nevím, když člověk má třeba demenci už v nějakém pozdějším stádiu, kam vlastně s takovým člověkem jít, když ho člověk třeba doma nezvládne.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Určitě, zase to opakuji, prostě tím nejdůležitějším kontaktním místem je praktický lékař, který by měl nejenom umět pomoci otestovat, poradit, nějakým způsobem podpořit při té diagnóze a při tom plánování potom dalších služeb, takže to je určitě důležité místo. A potom také právě ty obce, sociální odbory obcí, kde by zase měli poradit o věcech, které souvisí se službami, které souvisí s příspěvkem na péči a podobně.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A když to někde zvládli, tak jak to tam vypadá prakticky.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Když to někde zvládli, ono asi je to složité, protože ten systém, jak jsem říkala, zdravotní a sociální péče je u nás rozpolcený, ale že to lze, je například dobrým příkladem toho, že to lze, je Praha 8, kde opravdu existuje taková návaznost mezi zdravotnickými a sociálními službami a paní místostarostka si vymýšlí i nové "vymýšlí", tak jako si mnozí úředníci vymýšlí nějaké papíry, tak tady si vymýšlí nové služby, takže poslední službou, kterou třeba naše gerontologické centrum zavedlo, je osobní asistence, čili pomoc lidem k tomu, aby žili vlastně samostatně co nejdéle ve svém původním prostředí a samozřejmě to je možné jenom díky podpoře a pochopením městské části Praha 8 a ne všechny městské části jsou takové a ne všechny obce jsou takové. Já jsem některé z těch pečujících už vyjmenovala, ale myslím si, že právě v té péči o lidi s demencí má trochu prioritu právě Praha 8, protože u nás vzniklo v roce 1996 víceméně první denní centrum, denní stacionář pro lidi s demencí, sídlí tu Česká alzheimerovská společnost, také vlastně díky pochopení té městské části a ta zase rozvíjí další služby, které jsou důležité, například poradenství, svépomocné skupiny, pohlídání lidí s demencí, my to říkáme granny sitting, že jo, pohlídání lidí s demencí tak, aby si rodina mohla, mohla odpočinout, takže to jsou všechno důležité služby.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Kdo, nebo ve kterém státě dokáží dobře využít potenciál starších lidí, protože když jsou v pořádku a teď úplně můžeme abstrahovat od demence a od Alzheimerovy choroby, tak jsou to lidé, kteří mají obrovský potenciál, v moudrosti, ve zkušenostech.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Ano, já bych řekla, že zejména Skandinávie, zejména Skandinávie má takovou významnou tradici, určitě i občanskou, protože ono to hodně souvisí s vlastním sebevědomím starších lidí a od toho sebevědomí se vlastně odvíjí i taková schopnost jednak si něco vyžádat na té své obci, ale jednak také nabídnout té své obci. A tady jsme právě u těch různých činností seniorů a podobně, senioři jsou tam jaksi, bych řekla, více bráni k takovému rozhodování, třeba různých, formou různých seniorských rad, které mimochodem třeba v Norsku jsou dány zákonem.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže je rada města a pak je rada starších měst.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Ono jsou různé rady, tak jako jsou prostě orgány na různých úrovních, čili království, regiony, komuny, tak v podstatě na těch stejných úrovních jsou také rady seniorů a je to tam dáno v podstatě zákonem, královským výnosem, protože to je království, a je to takové z našeho pohledu možná trošku úsměvné, ale protože tam je jenom řečeno, že vlastně ta, která úroveň samosprávy nebo správy vlastně zajišťuje, aby tam také fungovala rada seniorů a seznámí se s jejími závěry. To je důležité, prostě to naslouchání, ta vzájemná výměna informací a vzájemná výměna zkušeností.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
V České republice dnes začíná Týden paměti, chce upozornit na problémy lidí, kteří jsou postiženi demencí. Iva Holmerová je ředitelka Gerontologického centra v Praze-Kobylisích a ptáte se jí, posluchačka se ptá na svoji maminku, která se léčí na psychiatrii a píše: "Docela střídá a dávkuje si léky podle vlastního uvážení, především ty na spaní, někdy, když s ní mluví ráno po telefonu a později zavolám, nepamatuje si, co jsem říkala ani to, že se mnou mluvila, může si takhle přivodit demenci nebo dokonce Alzheimerovu chorobu?"

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
To je složité, určitě takhle nelze odpověď jenom na základě téhle té informace, ale obecně platí, že léky s tlumivým efektem mohou výrazně zhoršit syndrom demence u starších lidí naprosto výrazně, takže tam jsme velmi střídmí, co se týká této medikace, tak bych obecně odpověděla.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Roman z Chebu píše: "35 let jsem amatérský muziku, kytarista, průběžně si pamatuji a zpaměti hraji zhruba 300 písní a textů. Mám naději, že mne Alzheimerova choroba, popřípadě demence mine."

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Já myslím, že naději máme všichni, že nás mine. A pan má určitě větší naději možná, protože s tím aktivně jaksi pracuje, to je určitě preventivní.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To trénování paměti je asi důležité, jenom si říkám, že jsme už zašli poměrně daleko, protože máme elektronické mozky a spoustu elektronických pamětí, jestli by občas nebylo dobré přece jenom si nabiflovat nějakou básničku nebo aspoň znát nazpaměť jména svých nejbližších a jejich rodná čísla a data narození.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ano, to určitě. A pokračuji, třeba nepoužívat stále navigaci a snažit se utvořit jaksi utvořit si ten prostorový obraz krajiny, která je kolem nás nebo silnic, po kterých pojedeme, protože to je také důležité. Ta technika je úžasná, ale nemůže právě ten náš mozek úplně nahrazovat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Máme nápřah k tomu, že zblbneme?

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Také se o tom mluví, ale já si myslím, že budeme natolik moudří, že se budeme učit pouze využívat tu technologii a nikoliv se nechat oslepovat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Říká host dopoledního Radiožurnálu, paní Iva Holmerová, byla mým hostem. Můžete si nechat otestovat svoji paměť v České republice. Po celý týden v 25 městech běží testování. Koneckonců testuje se i přímo u nás v budově Českého rozhlasu tady na Vinohradské 12. Tak děkuji za návštěvu a přeju, ať se vám hodně daří.

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti; ředitelka Gerentologického centra v Praze-Kobylisích:
Já děkuji vám a děkuji Českému rozhlasu, že napomáhá zveřejňování téhle té problematiky a pomohl také celému týdnu.