Pracovní příležitosti pro vozíčkáře: Otevřená společnost, ale zavřené dveře

Muž na vozíku se nedá odradit…
Inkluze v zaměstnání vozíčkářů zůstává spíše slibem než realitou.
Jsem na vozíku už 35 let a za tu dobu jsem poznal, jak složité je najít odpovídající práci. Přestože se společnost tváří inkluzivně a zaměsa zaměstnavatelé deklarují otevřenost vůči lidem se zdravotním postižením, realita je jiná. Moje zkušenost ukazuje, že pro vozíčkáře je nabídka pracovních míst velmi omezená – a to i tam, kde by žádné fyzické bariéry být nemusely.
Vzdělání jako cesta k lepší budoucnosti
V osmnácti letech jsem po úrazu skončil na invalidním vozíku. Původně jsem byl vyučený jako elektrikář, ale tato profese pro mě již nebyla možná. Moje maminka mi vždy říkala ...