Praha bezbariérová? Nevidomí nám ukázali, s jakými překážkami se každý den potýkají

Nakolik je české hlavní město přístupné pro lidi s hendikepem? Procházky po širším centru se třemi nevidomými prozradily, že Praha má v této oblasti ještě velké rezervy.
S Nicole Fryčovou se setkáváme na tramvajové zastávce I. P. Pavlova. Už tady narážíme na první z problémů, které nevidomým komplikují pohyb po městě. Zastávka je dlouhá a tramvaje se řadí za sebou.
Správně by měl řidič, když vidí člověka s bílou holí, znovu zastavit u označníku, tedy cedule s názvem zastávky. To se ale často neděje.
Během deseti minut kolem nás projedou bez zastavení čtyři tramvaje. "Já nevidím, že přijela další tramvaj a zastavila za tou první. I kdyby mě na to někdo upozornil, nemám šanci prokličkovat davem a včas ke druhé tramvaji dojít. Soupravy jsou docela dlouhé," vysvětluje právnička.
Zjistit, která tramvaj před námi zastavila, může pomocí VPN signalizace, kterou v Praze prosadila Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS). "Zmáčknu tlačítko na ovladači a ozve se číslo a směr tramvaje," popisuje naše průvodkyně.
Když ale vozidlo stojí daleko od nás a ani nevíme o jeho přítomnosti, vysílačka nám nepomůže.
Člověk se zrakovým postižením si může koupit ovladač VPN, kterým spustí akustickou signalizaci na semaforu či aktivuje akustický majáček na dopravním prostředku nebo nad eskalátory v metru.
Přístroj vypadá podobně jako tlačítkový telefon. Je bezdrátový a vejde se do kapsy. Stojí tři až čtyři tisíce korun a lze na něj získat příspěvek.
Stisknutím tlačítka uživatel vyšle povel akustickému zařízení. Díky němu se dozví názvy a funkce budov, číslo dopravního prostředku a jeho směr či směr eskalátoru. Aktivuje jím také cvakání semaforů, které pomáhá rozeznat zelenou od červené.
Český systém je výjimečný tím, že je celostátní. Ne na všech důležitých místech ...