Přál bych si, aby mé děti četly rády

28. prosince 2022 S Janem Semerádem si povídáme o lásce ke čtení a ke sportu Dobrý den, Honzo. Můžete našim čtenářům prozradit něco o sobě a své rodině?

V naší rodině jsem jediný neslyšící. Ve dvou letech jsem dostal sluchadla, a protože se mi sluch postupně zhoršoval, po maturitě jsem je vyměnil za kochleární implantát. Do mateřské školy jsem chodil na střídačku mezi slyšící a neslyšící děti – do běžné mateřské školy a zároveň do Pipanu (Bilingvální mateřská škola v Praze – pozn. redakce) . Pokračoval jsem na základní škole mezi slyšícími dětmi a následovalo osmileté gymnázium. Zde jsem chvíli váhal, zda se nepřesunout mezi neslyšící žáky, ale nakonec jsem dokončil maturitu na gymnáziu.  

Po maturitě jste studoval biologii na Masarykově univerzitě v Brně. Proč právě tam?  

V době, kdy jsem začínal studovat, byly podmínky pro studium neslyšících žáků nejlepší v Brně, a to díky středisku Teiresiás, které bylo proti ostatním univerzitám hodně napřed. V dnešní době se již možnosti na dalších univerzitách vyrovnávají. Druhým důvodem bylo vyzkoušet si život bez rodičů. Ale během čtyř let v Brně jsem zjistil, že dále se ve svém oboru již nechci vzdělávat, maximálně ve směru učitelství, a tak mě cesta zavedla do Olomouce. Studoval jsem zde...