Předsudky a realita. Jak se žije s Downovým syndromem?

ROZHOVOR: Výchova a péče o potomka s Downovým syndromem není jednoduchá. Člověku jeho narození ovšem často změní pohled na život. Svou zkušenost nám popsala maminka třináctileté dcery Gabriela Šalková.
Trpělivost a opakování. Tak Gabriela Šalková popsala výchovu dětí s Downovým syndromem. Náročná je péče nejen z důvodu samotného mentálního postižení, ale také kvůli často přidružené svalové hypotonii. Ta totiž ovlivňuje mnohem více věcí, než by člověk tušil.
"Když se moje dcera narodila a doktoři mi oznámili, že má Downův syndrom a bude se celoživotně potýkat s nějakým omezením, nedokázala jsem si to upřímně moc představit. Tehdy jsem si říkala‚ dobře, tak nepůjde na vysokou školu, a někde se vyučí. Člověk si nedokázal moc představit, co za tím ale všechno je," prozradila nám maminka.
Ta popisovala nejen problémy s jemnou motorikou, správnou výslovností hlásek i časté zakopávání, se kterým se dcera potýká na každodenní bázi, ale i problémy s orientací a běžnými činnostmi, jako je například hygiena. Největší obavy má však z budoucnosti.
"Když se vám narodí dítě s Downovým syndromem, tak se s tou diagnózou dříve nebo později srovnáte. První rok to není o nějaké mimořádné péči, jen hodně chodíte k různým specialistům a také...