PŘÍBĚH: Když dobrovolnictví pomáhá zdolávat překážky a limity

Honza a Bronislav, dva muži s velkým M, dva rozdílné životní příběhy. A co mají tito muži společného? Oba dva jsou velcí bojovníci a spojila je právě ADRA.
Když byla panu Honzovi amputována noha, Bronislav s dobrovolnictvím teprve začínal. Byla pro něj velká výzva začít docházet právě za panem Honzou, který se postupně vyrovnával se svým zdravotním postižením. Hned na první schůzce si i díky naší koordinátorce dobrovolníků padli do oka a postupem času se z nich stali velcí přátelé. Každé společné setkání si umí užít naplno a když jsou spolu, tak pro ně neexistují žádné limity ani překážky. Tu poslední zdolali společně na našem charitativním ADRAběhu. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak! I vozíčkář může běžet, pokud má toho správného řidiče. A aby toho nebylo málo, tak Honza s Bronislavem nakonec získali druhé místo v kategorii na 1,5 km.  
Dobrovolníci ADRA jsou většinou velmi skromní lidé, kteří své dobrovolnictví nedávají světu na odiv. Proto se nestává až tak často, aby byli ochotni s námi sdílet, proč se této činnosti věnují a co jim přináší. Proto se s vámi chceme podělit o upřímnou zpověď pana Bronislava…  
"Dobrovolnictví jsem se rozhodl věnovat proto, že jsem hledal smysluplnou činnost, která by mě nějak naplňovala a tou pomoc druhým bezesporu je. Po absolvování školení dobrovolníků v ostravské organizaci ADRA, jsem se rozhodoval, jakou formu dobrovolnické činnosti si zvolit, a to s ohledem na mé pracovní vytížení i volnočasové aktivity. Rozhodl jsem se zkusit dobrovolnictví v domácnosti klienta, byť jsem s tím do té doby neměl žádnou zkušenost a úplně jsem nevěděl, do čeho vlastně jdu. V prosinci roku 2023 jsem byl osloven koordinátorkou dobrovolníků, jestli bych se nechtěl seznámit s panem Honzou. Ten se teprve srovnávat se svým postižením, když mu byla amputována levá noha nad kolenem, což nezvládal po psychické stránce úplně dobře. Ačkoliv jsem měl ze schůzky velkou obavu, považoval jsem to za velkou výzvu a příležitost vyzkoušet si roli dobrovolníka.  
Prvnímu setkání s panem Honzou byla přítomna naše koordinátorka dobrovolníků. Díky atmosféře, kterou při setkání vytvořila a upřímném povídání s panem Honzou, jsem se rozhodl v návštěvách u něj pokračovat. Při dalším setkání, kde jsme už byli jen my dva, jsme si spolu začali povídat a já jsem zjistil, jak skvělý pán a bojovník to je. Ani jsme nevěděli jak, ale velmi rychle jsme našli společnou řeč. Postupem času se z nás stali přátele a já se těším na každou schůzku s ním. Společné chvíle trávíme povídáním o všem možném...