Přístupný web by měl být samozřejmostí

Máme zákon, ale řada veřejných institucí stále nechápe, k čemu přístupný web  
Weby veřejných institucí mají splňovat pravidla přístupnosti, které stanovuje zákon. Tuší zástupci měst a obcí, jak si ověřit, zda jsou weby použitelné i pro občany s různými typy zdravotního postižení? Jaké jsou nejčastější nešvary na těchto webech? A co by napomohlo tomu, aby se zvýšilo povědomí o této tematice?  
Radek Pavlíček se přístupnosti webů věnuje 26 let a je prvním certifikovaným specialistou na tento obor v České republice. Vystudoval učitelství matematiky a výpočetní techniky. Během studií hledal příležitost, jak propojit znalosti z IT oboru a vzdělávání. Pracoval jako lektor výpočetní techniky pro slabozraké a nevidomé. "V roce 2022 jsem na Masarykově univerzitě založil projekt Théseus, kde vedu tým certifikovaných expertů. Chtěli jsme veřejnosti nabídnout profesionální službu, aby bylo nejen jasné, co za problém konkrétní web má, ale také jak ho vyřešit. Do té doby většina zpětné vazby pocházela od lidí s různým typem zdravotního postižení, kteří neměli odborné znalosti IT," říká Pavlíček a vysvětluje, že přístupnost není tématem posledních pár let. "Už v roce 2004 vydalo Ministerstvo informatiky doporučení pro tvůrce webů měst a obcí, o čtyři roky později byla schválena vyhláška na toto téma.  
Zákon o přístupnosti webů platí od roku 2019, jenže nikdo systematicky nekontroluje, zda jsou weby veřejných institucí skutečně pro koncové uživatele přístupné," tvrdí.  
Jak funguje spolupráce úřadů s týmem projektu Théseus, popisuje Aleš Pokluda, který pracuje v IT oddělení Moravskoslezského kraje. Před sedmnácti lety se podílel na krajském plánu pro vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením. "Tehdy jsme začali spolupracovat s panem Pavlíčkem, který nám vysvětlil, jak řešit problémy na webu. Existuje pověra, že přístupnost bude drahá, ale zkuste si to představit na fungování stroje: když do něj nenaházíte písek, tak prostě jede. My jsme se toho drželi, a nemuseli jsme nic zásadního na webu upravovat," popisuje Pokluda, který má na starosti průběžné proškolování úředníků. "U nás je 20 odborů, z každého přicházely požadavky, co je třeba vložit na náš web. Postupně nám došlo, že bude lepší proškolit zástupce odborů, aby sami pracovali s redakčním systémem.  
Vysvětlili jsme jim, co nedělat, aby předešli tomu, že náš web nebude použitelný pro lidi se zdravotním postižením," vzpomíná Pokluda.  
Nečitelný sken  
Jedním z nešvarů bylo například skenování dokumentů, které úředníci dávali na web ve formě obrázků. Jenže čtečka obrazovky, kterou používají slabozrací nebo nevidomí, naskenovaný dokument nepřečte.  
Podobné je to s grafy, kde jsou například sloupce nebo "koláče".  
Čtečka si s vizuálními prvky neporadí, a proto je vhodné graf doplnit textem. "Častým problémem jsou nevhodně zvolené barevné kombinace. Pokud napíšete text žlutým písmem na bílý podklad, pak je obtížně čitelný pro všechny, nejen pro lidi se zrakovým postižením," říká Pavlíček.  
Radek Pavlíček je členem mezinárodního týmu, kde sdílí zkušenosti, jak předat zpětnou vazbu provozovatelům webů. "V Česku se situace postupně zlepšuje, ale stále se často setkáváme s tím, že zástupci veřejných institucí řeknou: ‚Nikdo si nestěžoval, že je na našem webu něco špatně, tak proč ho máme měnit?!‘ Od poloviny příštího roku začne platit evropský zákon o přístupnosti, který bude závazný pro veřejné instituce i pro komerční subjekty. Chceme v následujících měsících ještě víc povzbudit uživatele webů, aby dávali zpětnou vazbu. Naším cílem není dělat z laiků odborníky, ale jde nám o konstruktivní zpětnou vazbu. Po celém Česku budujeme síť ambasadorů přístupnosti, kteří budou umět takový typ přínosné zpětné vazby poskytovat," těší se Pavlíček.  
Nízké povědomí o přístupnosti zmiňuje i Aleš Pokluda, který je v kontaktu se zástupci příspěvkových organizací Moravskoslezského kraje. "Organizovali jsme pro ně školení, aby věděli, v čem je problém. Snažíme se jim vysvětlit, že pokud vybírají firmu, která pro ně udělá web, pak by rovnou v zadávací dokumentaci mělo být, že stránky musí splňovat pravidla přístupnosti. Jsou dodavatelé, kteří nechápou, o co jde. Někteří tvrdí, že přeci nikdo nepoužívá k procházení stránek jednu klávesu na klávesnici – tabulátor. Používají ho nejen slabozrací nebo nevidomí, ale může se hodit i vám. Zlomíte si ruku, a najednou nemůžete psát všemi prsty, ale třeba jen jedním prstem," vysvětluje expert.  
Návod pro laikyAktivity v oblasti přístupnosti má na starosti státní Digitální a informační agentura. Podle Pokludy by tato instituce měla vypracovat metodiku srozumitelnou i pro naprosté laiky. "Hodil by se návod, jak otestovat, zda je web vaší instituce přístupný. Umím si představit, že pro starostu nebo někoho z vedení příspěvkových organizací není snadné zjistit, co vše musí web splňovat. Kdyby existoval konkrétní návod, pak by mohli ověřit, jestli lze web ovládat tabulátorem nebo zda je na stránkách dostatečný barevný kontrast. Pokud zjistí chyby, pak mohou web reklamovat u firmy, která ho dodala, a odvolali by se právě na tu metodiku. Zatím žádná není," říká Pokluda. I tady se ale začíná díky Radku Pavlíčkovi a jeho týmu projektu Théseus situace zlepšovat. Nyní pracují na vývoji webové aplikace s jednoduchým rozhraním, která bude sloužit k automatickému online testování a identifikaci nejčastějších nedostatků v přístupnosti webů a možných návrhů jejich řešení.
Testování webových stránek z hlediska nevidomých