Procházka s bílou holí

Jak se chodí po rušných ulicích Ostravy lidem, kteří se nemohou spolehnout na své oči? To jsem se rozhodl vyzkoušet s instruktorkou rehabilitace ostravského Tyfloservisu Editou Jankovou. A přestože jsem tušil, že to nevidomí lehké vůbec nemají, po krátké procházce centrem Ostravy poznávám, jak velká fuška to musí být. S očima zakrytými brýlemi jsem se do každého kroku pouštěl s ostražitostí, jako bych se pohyboval na minovém poli. Z ostravského Tyfloservisu, který sídlí v Ostravě na Prokešově náměstí v centru města, vyrážím už řádně poučen. Třeba o tom, jak mám správně držet bílou hůl. "Držíte ji jako tu trekovou, měl byste si ji dát do dlaně a ukazováček dejte shora," radí mi Edita Janková. Ještě mi navlékne na rukáv bundy žlutou pásku s označením, že jde o nevidomou osobu. Brýle s tmavými skly, jež mi za chvíli seberou možnost spoléhat na zrak, zatím drží v ruce. Chodník vede podél administrativní budovy Alfa, kolem které se vydáváme směrem ke Komenského sadům. Ještě před prvním krokem se zakrytýma očima si jej pořádně prohlížím. Start neoddaluji, první krok je svižný, druhý už opatrnější, stejně jako ty další. Oči mám pořád zavřené. Holí opisuji kolem osy těla půlobloučky a snažím se držet podél zdi. Jdu pomalu a nejistě, abych přece jen někde neškobrtl a neukončil reportáž pádem už po pár krocích. Má průvodkyně hlídá každý můj krok. Když se dostáváme k rohu budovy, levé oko (vidím na něj líp než na pravé), mírně pootevřu, abych měl představu, jak vypadá další úsek naší vycházky. Chodník je rovný, bez děr, takže prodlužuji krok. "Trochu zapomínáte na hůl, pořád byste měl oťukávat terén před sebou," připomíná mi Edita Janková. Už se ocitáme pár metrů od přechodu pro chodce. Jak se dostat bezpečně přes přechod? Instruktorka rehabilitace mi vysvětluje, že člověk, který se opravdu na oči spoléhat nemůže, využívá k ohledání nerovností nejen hůl, ale i svůj sluch. Když opět zavírám oči, projíždí kolem houkající sanitka. Provoz...