Projekt Olympijský rok

Radiožurnál

Jiří CHUM, moderátor
Obhajoba zlata na nadcházející letní paralympiádě v Tokiu, to je velká výzva pro osmadvacetiletého Arnošta Petráčka. Náš reportér Pavel Petr sleduje jeho přípravu v našem časosběrném projektu Olympijský rok. Pro plavce bez pažních kostí je hlavní disciplínou padesátka znak. Z posledního mistrovství světa vybojoval stříbro. Příprava u něj ale není jenom o fyzičce, nebo o samotném plavání. Piluje techniku a třeba i jednu z těch nejdůležitějších věcí - protnutí cíle. On i jeho trenér Jan Nevrkla o tom při Petráčkově handicapu vědí své.

Pavel PETR, redaktor
S Arnoštem Petráčkem jsme u bazénu, teď jsme bloku, na ten blok se dokážete dostat sám.

Arnošt PETRÁČEK
Já se na tenhle ten blok dokážu dostat s pomocí asistence, nebo-li trenéra, protože tady je to trochu vyšší, tak abych neuklouznul, tak mě trenér přidržuje.

Pavel PETR, redaktor
Trenér Jan Nevrkla musí asi vybírat soustředění nebo místa, kde se trénuje?

Jan NEVRKLA, trenér
Je to lepší, než to bývalo samozřejmě, ale najít místo, kde je bezbariérový dobrý ubytování v nějakým příjemným prostředí, kvalitní strava a zároveň bezbariérový bazén, tak to úplně jednoduché není.

Pavel PETR, redaktor
Vaši sportovci mají různé typy postižení. Jak podle toho musíte volit přístup do bazénu  jak třeba jim pomáhat, které to postižení vyžaduje třeba největší pomoc?

Jan NEVRKLA, trenér
Máme v našem programu takovou pestrou směsici nejrůznějších handicapů, samozřejmě vždycky je potřeba nejvíc zohledňovat plavce, kteří jsou na vozíku, protože tam zejména na tom ubytování je potřeba se dívat na tu bezbariérovost. Na tom bazéně, pokud tam nejsou žádný schody, tak pak u bazénu nastupuje lidská síla a plošina lidských paží, takže jsme schopni plavce jako trenéři vzít do teplejch a posadit na kraj bazénu, no, a pak už jsou ve svém přirozeném prostředí ve vodě.

Pavel PETR, redaktor
Arnošt Petráček, těžší dostat se k bazénu, nebo pak třeba absolvovat ten závod, protože s vaším handicapem, kdy vlastně nemáte pažní kosti, jak vlastně dosáhnete cíle?

Arnošt PETRÁČEK
Tak rozhodně tím vlněním, protože to je základ pro ten závod, samozřejmě jako dostat se na bazén, tam to, lehčeji opravdu do tý vody skočím, než třeba vozíčkář, který potřebuje se dostat ze strany při vylézání, tak to potřebuju jako dopomoc, že vylézám přes schůdky, ale záleží, jak ty schůdky jsou, jestli jsou vyšší, nižší, tak vždycky potřebuju malou dopomoc.

Pavel PETR, redaktor
Jak to je protnutím pomyslné cílové pásky, čím vlastně vy se dotýkáte?

Arnošt PETRÁČEK
Já se dotýkám hlavou na závodech, to znamená, že musím narazit hlavou do elektronické časomíry, do té elektronické desky, která sejme ten čas, a protože v pravidlech je dáno, že plavci bez rukou můžou dohmatávat jenom pouze hlavou, takže se zaměřuju na ten dohmat hlavou a samozřejmě jedu na plný kule, někdy to bolí víc, někdy míň, takže, takže záleží na rychlosti a záleží i o té síle.

Pavel PETR, redaktor
Ono se to nezdá, to plavání musí tedy pořádně bolet?

Arnošt PETRÁČEK
To rozhodně ano, po všech stránkách.

Jan NEVRKLA, trenér
Tady u Arnyho vlastně říkáme, že místo dohmatu používáme do hlav.

Pavel PETR, redaktor
Arny, neměl jste už někdy rozbitou hlavu?

Arnošt PETRÁČEK
Ne, to se ještě nestalo, ale jako třeba, když ze začátku na tréninku jsem dohmatával, tak se občas stalo, jsem narazil hlavou, ale teďka už si dávám na to pozor, dohmatávám na tréninku spíš ramenem, ale na závodech se to samozřejmě nesmí, takže se na závěr zaměřuji hlavně hlavou.

Pavel PETR, redaktor
Následky to nezanechalo, to je vidět. Dá se říct, že třeba ten cíl je nejobtížnější z celýho závodu pro vás?

Arnošt PETRÁČEK
Tak jako, dá se říct, že ano, protože tam já jedu úplně na plňáka celý závod a pak, když se blíží posledních 5 metrů, to znamená, když vidím fáborky nad hlavou, tak se snažím ještě přidat, takže nezvolňuju a prostě peru to plnou silou do té elektronické časomíry.

Pavel PETR, redaktor
Říká Arnošt Petráček před tvrdou dřinou, která ho nyní čeká v bazénech na Strahově a Šutce. Pavel Petr, Radiožurnál.