První den v březnu si připomínáme Mezinárodní den vozíčkářů

K oslavě Mezinárodního dne vozíčkářů se připojuje také Helppes – Centrum výcviku psů pro postižené, o.p.s., který je již 23 let hlasitým bojovníkem
za práva osob se zdravotním postižením a jejich asistenčních psů, a to jak na národní, tak i mezinárodní úrovni. Helppes je akreditovaným a hrdým členem celosvětové organizace asistenčních psů Assistance Dogs International i evropské organizace Assistance Dogs Europe.  
Podle statistik Světové zdravotnické organizace používá přibližně jedno procento světové populace, což je více než 80 milionů lidí, invalidní vozík ve svém běžném životě. Mnozí z nich potřebují také asistenčního psa, aby jim pomohl s praktickými každodenními úkony, jako je např. otevírání dveří, podávání upuštěných předmětů, vytažení prádla z pračky nebo vyzvednutí bankovní karty z bankomatu.  
"Řada našich klientů se potýká s problémem souvisejícím s přístupovými právy jako je např. přístup asistenčního psa do veřejných prostor, i když vozíčkáři mají tu "výhodu", že jejich postižení je svému okolí viditelné," uvádí Zuzana Daušová, ředitelka organizace Helppes. "O častějších problémech se dozvídáme od lidí, kteří trpí epilepsií, diabetem, posttraumatickou poruchou, autismem atp. Těm je často odepřen přístup do míst, která potřebují navštívit. Od lidí slýchají, že psa nepotřebují, že nemají žádné postižení."  
Závažný problém, se kterým se v naší zemi vozíčkáři potýkají, je bariérovost. Mnoho klientů organizace Helppes se setkává např. s tím, že si vyberou ubytovací zařízení, které nabízí bezbariérový přístup, ale při bližším zjišťování přijdou na to, že přístup tak zcela bezbariérový není. Nezdolatelnou překážkou bývá schůdek ve vstupu do budovy nebo do koupelny, úzké dveře pro projetí elektrického vozíku a další,,maličkosti’’, které jsou pro vozíčkáře nepřekonatelnou překážkou.  
Lidé na vozíčku touží být co nejvíce soběstační a nezávislí na pomoci druhých. Proto reakce majitelů ubytovacího zařízení, se kterou se v organizaci Helppes setkali, že vozíčkáře do sprchovacího koutu se schůdkem může přenést někdo z rodiny, není řešením. Navíc ne každý vozíčkář má rodinného příslušníka, který ...