První znakový jazyk vytvořili už středověcí mniši

Za otce znakové řeči lze považovat anglosaského mnicha Bedu Venerabilise (kolem r. 672–735), který sestavuje zřejmě první prstovou abecedu.

O několik století později se znakováním zabývá významný františkánský filozof, teolog a světec Bonaventura (1221–1274). Zaznamenává určité znaky a jejich významy. Tehdy ale ještě ani zdaleka nejde o jazyk určený pro dorozumívání neslyšících.  

Hlavním účelem znakování je možnost, aby se mniší dokázali mezi sebou dorozumět jinak, než pouhými slovy. Proč?  

Ke znakování se využívá prstů jedné ruky. FOTO: pixabay  

Slova jenom rozptylují  

Mniši se zavazují k jednomu asketickému projevu – budou navždy mlčet. Povídají si proto pomocí znakování. Některé kláštery mají dokonce už v 10. století mlčení přímo přikázáno. Je to z důvodů, aby se řeholníci nerozptylovali zbytečnými slovy a debatami.  

Pomocí jednoduchých prstových znaků si povědí to nejdůležitější a zbytek není třeba. Zákaz mluvení praktikuje například řád trpistů.  

Pedro Ponce de León vyučuje dvanáct neslyšících žáků. FOTO: Luis García/Creative Commons/CC BY-SA 3.0 ...