Rodiče postižených dětí čelí byrokracii. Pomohl by koordinátor, říká Koenigsmark

Pečující svým dětem pořizují invalidní vozíky z druhé ruky, protože na doplatek desítky tisíc nemají. Stejné je to s botami, které zpevňují holeně a pomáhají dětem udržet nohy na vozíku.
Pojišťovny na žádosti reagují negativně. Nechodíš, boty nepotřebuješ. "Pomohl by koordinátor nebo ombudsman, který by rodinám hned na první schůzce vysvětlil, na co mají nárok a na koho se obrátit. Odpadlo by neustálé lítání mezi sociálkou, doktorama, pojišťovnou a pracákem," vysvětluje v rozhovoru své vlastní zkušenosti s péčí o postiženého syna Lenka Helena Koenigsmark, nejvlivnější a nejvýraznější česká manažerka a bojovnice za lidská práva a rovnost žen.  
Vychováváte dva syny, z nichž mladší Maxík je těžce postižený. Můžete nám přiblížit, co se před těmi osmi lety stalo?  
Myslela jsem si, že jsem porodila zdravé miminko. Neviděli jsme žádné varovné signály. Až moje maminka říkala, že se Maxík hůře drží v náručí. Vůbec jsem si jako matka nechtěla připustit, že by s mým dítětem bylo něco špatně. Takže jsem se tvářila, že je vše v pořádku, a řekla si, že máma vykládá nesmysly. Ale pak se začalo ukazovat, že měla pravdu. Pediatrička i lékař, kam jsem s Maxíkem chodila na kontrolu kyčlí, mě ale stále ujišťovali, že to je v pohodě.  
Nebylo.  
Nakonec mi bratr domluvil schůzku v dětské nemocnici, kde mi šéf neurologie víceméně mezi dveřmi oznámil: "Máte těžce postižené dítě, copak to nevidíte?"  
Leckterá máma by se pravděpodobně zhroutila, že jako matka úplně selhala.  
Po naservírování této kruté pravdy se vše rozsypalo. Zavolala jsem vyděšená manželovi a kontaktovala brněnskou nemocnici, kde se specializují na Vojtovu metodu. Paní terapeutka už na parkovišti řekla, že to je absolutně jasné a viditelné, že Maxík, kterého jsem tenkrát držela naučeně v náručí, aby nepřepadával, není v pořádku. Dostali jsme se na kliniku pana Koláře, kde jsou největší kapacity. Říkali, že to je průšvih, protože si čtyři měsíce fixoval špatný pohyb. Takže my jsme nezačínali na nule, ale na minus čtyřech...