ROZHOVOR: Jak se doopravdy žije nevidomému člověku? Zeptali jsme se na všechno

Lukáš Hosnedl je od narození slepý. To mu ale nebrání v práci snů, ve které testuje různé aplikace pro nevidomé, a je také vývojářem her. Má dvě cambridgeské zkoušky z angličtiny, miluje literaturu a rád si zahraje na kytaru. Podílel se také na online výstavě Svět nevídaný, která umožňuje lidem se zrakovým postižením lépe se zapojit do vizuálního světa, zatímco vidící lidi vyzývá, aby se pokusili vidět obrazy jejich očima.
Jaké bylo vaše dětství? Vybavíte si nejhezčí momenty?
Hezkých momentů jsem zažil spoustu, řekl bych, že stejně jako většina dětí, které vyrůstaly v 90. letech: Procházky a výlety do přírody, pár pokusů o rybaření poslepu s mým starším vidícím bráchou, hraní počítačových her s bráchou a s kamarády, blbnutí venku po škole.
V 5. třídě jsem přestoupil z běžné základní školy, kam jsem chodil do tzv. integrace mezi intaktní (vidící) spolužáky, na speciální Školu Jaroslava Ježka pro děti s postižením zraku. Tam jsem měl konečně víc kamarádů, takže jsme často po vyučování zůstávali ve škole a hráli showdown (varianta stolního tenisu pro nevidomé), trávili spoustu času v učebně hudební výchovy, kde jsme jen tak hráli a zpívali, četli jsme si společně ve třídě knížku nebo jsme jen tak kecali.
Jste nevidomý od narození. Který smysl je pro vás nejdůležitější a proč?
Určitě sluch, dá se jím nejrychleji a s nejmenší námahou přirozeně vnímat nejvíc informací, které ...