Rozhovor se Zdeňkem Svěrákem

ČT 24
29.12.2014 18:35:53
Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Je to přesně 20 let, co Zdeněk Svěrák s tehdejší první dámou Olgou Havlovou otvírali v pronajaté budově bývalých jeslí Centrum Paraple pro lidi ochrnuté poškozením míchy. Obecně prospěšná společnost začínala s pěti zaměstnanci. Dnes jich má desetkrát víc. Centrem, které dnes hospodaří s 30 miliony korun, ročně projde 1400 klientů. Co vozíčkáře trápí nejvíc? A vědí už lidé, jak se k jim mají chovat? A jak jim můžou pomoct? I na to se budu ptát jednoho ze zakladatelů centra, scénáristy, herce a spisovatele Zdeňka Svěráka, který je dnešním hostem Interview ČT 24. Dobrý podvečer.

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Dobrý.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Pane Svěráku, k vozíčkářům jste se dostal přes vašeho tehdejšího kolegu Jana Kašpara, který po pádu ze stromu ochrnul. Čí to byl nápad založit centrum pro lidi s poškozením míchy?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Byl to nápad doktorky Kábrtové, první ředitelky Centra Paraple, která se obklopila takovými lidmi, jako je Honza Kašpar a jiní. No, a jednoho dne za mnou Honza přišel, že by bylo dobré, kdyby vozíčkáři měli nějaký bod opěrný, který by jim sloužil. A přemýšleli jsme, jak to, jak to udělat, kde na to sehnat peníze? No, a moji kamarádi mi poradili, že nejlepší bude televizní sbírka, kde by veřejnost na vozíčkáře přispěla. A udělali jsme takzvanou dobročinnou akademii, která se vysílá až dodnes, teď bude, můžu pozvat?

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Já jsem na ni chtěla pozvat sama, ale klidně pozvěte, bude to 15. listopadu.

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Ano, bude to 15. listopadu na ČT 1 v 9 hodin večer, 21 hodin. A myslím, že to bude pěkný program. Máme tam docela hvězdné obsazení.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Tak na to si určitě diváci počkají. My si teď připomeneme začátky Centra Paraple z archivu České televize.

Pavel DUMBROVSKÝ, redaktor ČT /30. 5. 1994/:
Takto na vozíku žije v naší republice po poranění míchy kolem 5000 lidí. Každý rok jich však nejméně 200 dalších přibývá. Před rokem proto přišel Svaz paraplegiků s nápadem vytvořit profesionální centrum informací a pomoci pro takto postižené lidi.

osoba /30. 5. 1994/:
By mělo vlastně pomoct připravit člověka, který je po poranění míchy na vozíku, vlastně zpátky do normálního života.

Pavel DUMBROVSKÝ, redaktor ČT /30. 5. 1994/:
Pro tento záměr se už podařilo získat budovu v Praze 10. Na její vybavení a obsazení odborníky však dosud chyběly peníze. Po dohodě s centrem paraplegiků tak letos vzniklo pod vedením herce Zdeňka Svěráka Konto Paraple, na které mohou lidé posílat peníze na pomoc paraplegikům. Pane Svěráku, jaký je zájem lidí o konto paraple?

Zdeněk SVĚRÁK, prezident Konta Paraple /30. 5. 1994/:
Já jsem šťastnej, že dost velkej. Já si myslím, že jednou z radostí je, když něco dobrýho uděláte, a máte z toho pěknej pocit. Takovej pocit asi zažili Podbořanští návštěvníci kina. Tam se promítal film Akumulátor 1, já jsem náhodou byl, no náhodou, byl jsem tam na besedě s diváky, a někdo tam přišel na nápad dát mezi dveře paraple, ne, aby nemohli lidi chodit, průchod tam byl možnej. A kdo může, tak ať přihodí nějakou korunu na to, na to konto. A představte si, že tam bylo 300 lidí a vybrali se 3000 od občanů, kteří nepočítali s tím, čili nevzali si s sebou velký peníze. Radost.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Kdo přišel na název Paraple?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
To bude vypadat jako vytahování, ale na to jsem přišel já.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Jak vás to napadlo?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
No, protože člověk ochrnutý na dolní končetiny se odborně jmenuje paraplegik, tak jsem si říkal, že z toho to "para" vezmeme, a napadlo mě paraple, který nás chrání před nepohodou, tak to vzniklo.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Věděl jste hned, jak naložíte s handicapem Jana Kašpara? Nebál jste se třeba reakce diváků vašeho divadla, když uvidí herce na vozíčku?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
No, pro nás to byla rána, nejdřív jsme si mysleli s Láďou Smoljakem, že Honza tím končí u nás. Ale to trvalo asi jenom 10 minut. Pak jsme si uvědomili, že tam máme takzvané sedací role, kde by divák vůbec nepoznal, že ten člověk nemůže na nohy. A tak jsme, a to byla hloupost, my jsme se ho báli prostě odtajnit.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Ono to bylo v roce 88.

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
No. A takže on tam byl za stolem, anebo dělal děda Vševěda. A nikdy nevstal. A říkali jsme mu: Honzo, nesmíš se jít klanět na závěr, protože lidi by byli vyděšený, zkazili bysme jim to veselí. A on sám prosadil, říká: a proč bych nemohl? No, a nakonec došlo k tomu při tý klaněčce, že když tam přijel, tak samozřejmě ten potlesk trošku jako zaváhal, ale pak byl větší. A vlastně tak jsme se naučili chovat se k vozíčkářům všichni, jo. Nechovat se k nim jako k nějakým exotům, který je třeba skrývat. Ale jsou to lidi, kteří jsou jako my, jenže holt měli tu smůlu, že teď momentálně nemůžou chodit.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Vy říkáte: naučili jsme se všichni. Myslíte vás, lidi v divadle, anebo myslíte obecně? Zajímá mě, jestli se za těch 20 let změnil pohled zdravých lidí na vozíčkáře? Jestli víme, jak se k nim máme chovat, jestli víme, jak jim máme pomoct?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Já myslím, že to všichni nevědí, ale podle mě se to změnilo podobně, jako u nás v tom divadle, jenže to šlo pomaleji i v tý společnosti. A u nás v divadle to šlo velice rychle. My jsme potom s Láďou pro Honzu psali role na tělo. Dokonce jsme měli tu drzost, a to jsme se s ním poradili, jestli mu to nebude vadit, že ta jeho postava se jmenuje Zvědavý invalida Jirka Karásek. No, a šlo to. My jsme na něm viděli, jak je dobrý to všechno brát s humorem, a někdy i s černým humorem.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Řekněte mi, jak se změnila města, a třeba úřady, jsou už přívětivější k vozíčkářům? Já mám třeba osobní zkušenost s kamarádkou, před pěti lety na vozíčku jsme jezdily po Praze, bylo to poměrně dobrodružství, než jsme třeba jenom našly toaletu, do které bysme projely tím vozíčkem. Je to dnes už lepší?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Je, je spousta výtahů, není to všude samozřejmě, to bude ještě trvat, ale třeba tuhle jsem šel přes most a na ostrov Střelecký už je tam výtah, každý, každý vozíčkář se tam dostane. Nemusí překonávat ty schody.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Řekněte mi, říkal jste, že ne všichni vědí, jak s vozíčkářem mluvit, jak pomoct. Co víte, že vozíčkáři nesnášejí?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Litování. Já myslím, že s nima se musí mluvit úplně normálně. Snesou veliký žertování na tohle to téma.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Černý humor?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Černý humor. Honza Kašpar nám říkal dycky: na vozejk s váma, protože na jevišti dupete jako skot.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
V souvislosti s dvacetinami Centra Paraple jste řekl, že vaším cílem do budoucna je vrátit co nejvíc vozíčkářů do práce. Protože teď se jich vrací zhruba jenom 4 procenta. Čím to je? Proč lidi nechtějí zaměstnávat handicapované?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Já nevím, čím to je. Vím, že to je. A že pro toho, Honza Kašpar, nebožtík bohužel, je příkladem toho, co to pro člověka znamená, když se může vrátit do práce. To je prostě podstata. A do práce a do rodiny. A tohle chceme v Parapleti posílit, tuhle, tuhle tu linku. Možná, že by měly být podniky nějak zvýhodněný, když, když lidi na vozíku zaměstnají.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Vy víte, vy jste sami museli v divadle udělat nějaké úpravy.

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Ano.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Řekněte ale, byly to úpravy, které byly pro divadlo nějak ohrožující, co se týče finanční náročnosti, nebo to prostě šlo, když se chtělo?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
To prostě šlo. No, chce to, chce to nápad. Láďa Smoljak vymyslel geniální nápad, my na jeviště máme ze šatny asi 7 schodů. A on to rozpůlil, on ne, ale on to nakreslil, že by se to mohlo rozpůlit. A udělali jsme tam pro Honzu výtah, který používají i jiní, když tam třeba Honza Potměšil hraje, tak se použije taky.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Centru Paraple ročně přibude 200 pacientů.

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
250.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
250?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Ne, v republice, ne Centru Paraple.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Teď je podle vás ale mnohem těžší sehnat peníze, než o bylo dřív. Proč to tak je? Přestali lidi chtít pomáhat, nebo je horší shánět peníze na provoz toho centra? Protože když centrum začínalo, tak to tak velký problém nebyl.

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Když začínalo, tak jsme potřebovali cihly, tašky, a přístroje, já nevím, všechno, teď už všechno máme. A my jsme tenkrát byli menší početně, nebylo 50 zaměstnanců. Čili ten rozpočet nebyl tak veliký. A já teď přesvědčuju veřejnost, že pouze na ten chod, aby se nezastavilo to mlýnské kolo toho, tý naší, naší instituce, tak že potřebujeme miliony. A já myslím, že to chápou. Podle mě každý ta dobročinná akademie je takovým, takovou zprávou o stavu společnosti. Já jsem kolikrát z tý naší společnosti trošku posmutnělej, když to řeknu mírně. Ale pokaždé té sbírce, když tam vidíte, jak lidi, který mají hluboko do kapsy, do kapsy, posílají prostě po stokorunách, 300 korun, 500, tak ta zpráva o stavu naší společnosti je dobrá. Pořád je mezi námi dobrejch lidí hodně.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Při té dobročinné akademii lidé slibují ty peníze, které pošlou. Jak to pak nakonec dopadne ve skutečnosti? Přijdou opravdu všechny ty slíbené peníze?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Budete se divit, ale vždycky jich přijde víc, než je slíbeno, protože někdo se nedovolá, a svědomí mu nedá, jenom kvůli tomu neposlat, tak vždycky toho přijde víc.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Pojďme teď k Divadlu Járy Cimrmana, které minulý týden zažilo neobvyklou premiéru. My si ji připomeneme v krátké reportáži.

Zdeněk SVĚRÁK, :
Kolegové, mimochodem, všimli jste si, jak si kam který lidi sedaj?

osoba:
První řada uprostřed je to samá honorace, to je jasný. Zatímco vlevo...

Zdeněk SVĚRÁK, :
To je zajímavá věc, tady vždycky seděj blbci.

redaktorka:
Jára Cimrman začal mluvit anglicky, po 20 letech.

Zdeněk SVĚRÁK, :
Co ty na to, Maryšo?

osoba:
Pantáto, že vy jste zase pil.

redaktorka:
Scéna záskoku se nezměnila, totožné jsou i kostýmy. A anglicky mluvící herci se svým českým předobrazům alespoň typově podobají.

osoba:
Jakýpak aranžmá, já budu tady, skoro furt!

osoba:
Říkal jsem si: Nesmíš to zkazit, nesmíš to zkazit! Když nám potom (Zdeněk Svěrák) vysekl poklonu, byla to pro nás velká pocta.

redaktorka:
Představení se bude zatím uvádět jednou měsíčně. Některé slovní hříčky zůstaly ztraceny v překladu. Jiné musely být přepsány.

Zdeněk SVĚRÁK, :
Ale té lípy se nevzdám.

osoba:
Být, či nebýt?

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Přiznám se, že tohle pobavilo nás úplně všechny. Co ještě se nedalo přeložit?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
No, tak "ono je toho víc", třeba přeložte, tam je taková hříčka, že Čechové na Řípu. Ano, to znamená Čechové na horu Říp. Ale na plakátech to pak mělo znamenat Čechové na řepu, ano, na řípu. A to nejde prostě v angličtině.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Jak se vám ten záskok v angličtině líbil?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
No, já jsem měl pocit, že umím anglicky, i když umím bídně, protože já ty repliky znám všechny naprosto, tak jsem si říkal: člověče, ta tvoje angličtina, to je, ty všemu rozumíš.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Víte, proč si režisér Brian Stewart vybral právě záskok?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Nevím proč, ale vybral si dobře. A teda tuším proč. Asi vytušil, že záskok je situace, která je pochopitelná mezinárodně. Zvláště herci, ano? Že existuje kočující společnost, které odejdou herci, a je třeba hledat rychlou náhradu. A přijde tam "mistránek" slavný a ten ten text neumí. A z toho vzniká komično. A není to tak opřeno o české reálie, a o znalost naší historie, jako jiné, jiné hry. Čili já si myslím, že záskok byl šťastná volba. Herci si to vychutnávají, protože tuhle situaci znají, že jo. Když neuměj text. Takže jsem rád, že měli co dělat, aby se sami nesmáli. Takových her možná jsou tři z našeho repertoáru, které by ještě šly.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A půjdou? Budou, budou se překládat další hry?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
No, Brian Stewart, ten pan režisér, myslím, on to ještě neřekl, ale ke mně se to doneslo, že má v plánu ještě Dobytí Severního pólu. A to má taky pravdu, že to hráli i černoši v Africe už.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Na sever a na jih bude podobně i v angličtině. V publiku vašeho divadla už sedí i generace vašich vnuků, pořád se dobře baví. Napadlo vás v roce 67, když jste v Malostranské Besedě hráli premiéru první vaší hry Akt, že budete hrát dalších 47 let?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
To nenapadlo nikoho. Jediný, kdo něco takového tušil, byla naše první režisérka Helena Filipová, která nám, ještě než jsme začali hrát, tak říkala, a zlobili jsme, tak říkala: pánové, neblázněte, vy se tím jednou budete živit. Jsme jí nevěřili.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Do 50. sezóny byste měli vkročit za 3 roky. Oslavíte to půlstoletí na jevišti na jevišti?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
No, doufám, že jo, jestli nám pán bůh dá zdraví.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Pamatujete si na to, když vás ve Františkových Lázních kdysi diváci.

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Moc dobře.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Vypískali?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Moc dobře.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Nechtěli jste to zabalit tehdy? Neříkali jste si: tak tohle asi nemá cenu?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Nechtěli, my jsme měli v Praze už úspěch, což moje žena tomu publiku zuřícímu říkala: ale v Praze mají úspěch.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A co na to publikum?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
No, publiku bylo velice naštvané.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A čím to bylo?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Bylo to tím, že jsme ještě nebyli tak známí, a tím, že tenkrát byli v Lázních Františkových většinou zemědělci, v zimě měli volno. A hodně jich bylo taky ne Slovenska, čili taky že jo, tam byla ztížena trošku komunikace. A šli na operetu. Tam bylo prostě na plakátech: Hospoda Na mýtince, opereta s výpravou a kostýmy z Prahy. No, tak když jdete na operetu, tak nechcete slyšet zpívat Svěráka, že jo.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Stalo se vám to ještě někdy potom, nebo už nikdy?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Už nikdy.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Vše divadlo je typické tím, že tam hrají jenom samí muži. To je trvalé a neměnné?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
To jo, to už se, to už se nezmění.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A proč?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Jiří Šebánek, který to divadlo založil, říkal ve svém manifestu, že by to mělo být pro nás něco jako kuželník, do něhož si naši předkové, dědové, chodili odpočívat. A tam manželka přišla jedině, když už on dlouho nešel domů, tak si zašla pro něho, ale neměla tam jinak co dělat. Já myslím, že nepřítomnost žen je jedním z důvodů, proč jsme tak dlouho vydrželi.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
V repertoáru Járy Cimrmana bylo během historie 16 her. Plánujete nějakou další?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Neplánujeme, a to plánovitě, protože když jsme s Láďou Smoljakem psali České nebe, tak on to byl, který mi říkal: Zdeňku, ten náš seriál o Járovi by měl mít nějaké vyvrcholení a měl by někdy taky skončit. A tu hru České nebe, tu 15-tou poslední, tu jsme psali s tím, že by to měl být takový, takový závěr, taková tečka.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Kolik těch her tedy je? Protože my jsme se nemohli.

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Je jich 15.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
15, ale našli jsme jich 16.

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
No, protože Jiří Šebánek napsal 16-tou, teda v pořadí druhou, nebo třetí, třetí. A on ji pak stáhl z repertoáru, protože ona měla jenom 34 repríz.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Takže to nepovažujete za hru?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
No, je, je to hra, ale nemáme jim na repertoáru.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Ona ani není zvukově zaznamenaná někde?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Není, není.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Vy jste se zmiňoval o Ladislavu Smojlakovi, jak se vám bez něj žije a pracuje?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
No, to je jeden z důvodů, proč si netroufám ho přemlouvat, abychom napsali další hru, protože tu není, a my jsme byli zvyklí na ten slovní ping-pong, když jsme psali. A na to, že oba neseme riziko. Vždycky to bylo riziko, které nás spojilo, my jsme se od sebe vždycky vzdálili a jeden druhého jsme moc nepotřebovali, ale když byla, když přišlo, přišel úkol napsat novou hru, tak najednou jsme byli větší kamarádi, protože jsme nesli riziko neúspěchu. Jo, pokaždé jsme si říkali: možná, že už to tentokrát bude průšvih, jo, že to bude propadák. No, pak o to větší radost, když to nebyla pravda.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Vy kromě divadelních her píšete taky filmové scénáře, povídky, pohádky. V Lidových novinách loni jste řekl, že "ke psaní utíkáte jako do úkrytu před palbou tohoto světa", jestli dobře cituju. Pořád to ještě platí?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Platí. Třeba tu knížku Po strništi bos jsem psal vysloveně asi jako Božena Němcová, když utíkala před ústrky světa.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Před čím utíkáte teď?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Teďka, teďka neutíkám.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Takže nic nepíšete?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Ne, zrovna nic nepíšu.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Nedávno jsme tu měli jako hosta Jana Vodňanského, který mi říkal, že všechny ty nápady, které mu během dne přicházejí, si vždycky zapisuje, že u sebe nosí pořád tužku, zápisník, a třeba i v přecpané tramvaji si to zapíše, že hodně textů ho napadá ve spánku. Máte to taky tak? Že třeba se probudíte a řeknete si: jo, to se mi zdálo, to je dobrý, to napíšu?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Hm, ve snu málokdy se mi zdá něco, co by šlo, šlo použít. Já mívám většinou úzkostné sny. A vždycky se točej kolem představení Němý Bobeš, nevím proč.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A jak vy to máte s těmi nápady, které přijdou během dne? Zapisujete si je někam?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Zapisuju, mám zápisník, ale ne, že bych jako Jan Vodňanský v tramvaji, já nemám jich tolik. Když mě něco v tramvaji napadne, já to udržím a donesu to domů.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Vašimi prvními čtenáři jsou vaše žena, váš syn. Stalo se vám někdy, že by vám něco zkritizovali, vy jste si za tím stál, a pak to opravdu mělo úspěch, a vy jste jim řekl: já jsem vám to říkal, bude to dobrý, a je to dobrý, vy jste mi to kritizovali?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Většinou mají pravdu.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Většinou mají pravdu? A jak to zjistíte, že mají pravdu? Otestoval jste si to?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
No, já většinou vzdoruju, a že to bolí, když vám něco, čemu věříte, berou. A řeknou, že to je špatný. A druhý den třeba už to připustím, že to nebude dobrý.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Vy píšete i pohádky pro děti. Pamatujete si všechny ty pohádky, když vám teď řeknu třeba, jak to dopadlo s tím hasicím přístrojem, který se cítil tak neužitečný, budete vědět, jak to s ním dopadlo, nebo?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
No, to ještě vím.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
To ještě víte?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Ano. V pohádkách to dopadne vždycky dobře.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Vy jste už skoro rok pradědeček. Jak se ty role mění? Začínal jste jako tatínek, pak jako dědeček, teď jako pradědeček. Co je vám nejbližší? Co je vám vlastně nejpříjemnější? Jaká role?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Ale, to je známé, že když máte děti jako rodič, tak jsou trošku překážkou v práci. A když je máte jako děda, tak je máte jako dárek. No, a vždycky se toho dědovství člověk bojí, jé, oni budou říkat dědo, to už budu starej. Ale jakmile ten vnouček vám řekne prvně dědo, tak pookřejete, je to krásný. A obávám se, že bude dlouho trvat, než se můj pravnuk naučí říkat "pladědeček".

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
To je docela těžké slovo, to máte pravdu. Vaše repliky z filmů, i z těch divadelních her zlidověli. Jaký je to pocit, když třeba sedíte v hospodě a slyšíte, že lidi si ty repliky říkají, že se jim smějí, nebo jdete po ulici a slyšíte to? Protože to opravdu používá skoro každý.

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Je to, je to příjemný no.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A jaká taková replika je ta, na kterou jste opravdu pyšný, že si říkáte: to se mi povedlo?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
To, to nevím teda.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Co to "metelesku blesku"?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Metelesku blesku se nám, myslím, povedlo, protože je to taková česká rumunština.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
No, a právě to mě zajímá, protože to byla replika, o kterou jste se málem i soudil.

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Ano.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Ono to nakonec dopadlo tak, že jste se tedy nesoudil, ale Jana Bobošíková, která tu repliku použila v té předvolební kampani, ona říkala, že to pochází z estonštiny, nepobavilo vás to? Nebylo by to tak, že jste si řekl: tak ona má v podstatě možná i smysl pro humor?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Ne.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Ne? Byl jste naštvaný, že to použila?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
No, byl. Protože, tak ono záleží, kdo to použije. Možná, kdyby to použil někdo jinej, tak bych naštvanej nebyl.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A už vás to přešlo?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Přešlo.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Já jsem si o vás přečetla několik článků. A v jednom článku jsem našla to, že jste vlastně učitel národa. Cítíte se tak?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Ne.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A jak se cítíte? Protože vy jste se objevoval i v anketách před přímou volbou prezidenta. Dokonce jste jednu anketu vyhrál, víte to, že jste porazil Marka Ebena?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Ne.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Nevíte?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Ne. Já to nesleduju.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Tak v jedné anketě, v jedné anketě jste porazil Marka Ebena. Umíte si sám sebe představit na Hradě?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Jé, to už jsem mnohokrát zodpověděl tuhle otázku. Nedovedu si to představit. Ani moje žena, protože říkala: víš, co je na Hradě oken? Ano. A já na to nejsem opravdu, ty, na hradního pána.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Vy jste známý také těmi svými diktáty, kdy bude.

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Byl jsem známý.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A už nebude žádný, nikdy?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Už nejsou.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A proč?

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Já nevím, už, už.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
My jsme je doma rádi psali, tak kdyby vás to třeba napadlo, tak zkuste zase nějaký vymyslet. My si ho doma napíšeme.

Zdeněk SVĚRÁK, scénárista; zakladatel Centra Paraple:
Tak dobře.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Říká Zdeněk Svěrák, děkuju vám za to, že jste byl hostem Interview ČT 24, vám, vážení diváci, děkujeme za pozornost, na řadě jsou Události, dobrý večer.