Roztroušená skleróza ji tvrdě zkouší, vzdoruje jí malováním

Až do 13. ledna mohou zájemci zhlédnout obrázky, kresby a fotografie pacientů s roztroušenou sklerózou v ostravské Galerii Mlejn. A kdo na výstavu zavítá, může se seznámit nejen s obrázky Sandry Szczurové, ale také s jejím příběhem, s tím, jak už deset let vzdoruje nevyzpytatelnému a stále nevyléčitelnému neurologickému onemocnění. Sandra totiž na výstavě prokládá obrázky se vzpomínkami. "Vítám vás na výročí deseti let vystavování mých obrazů a zároveň mého života s roztroušenou sklerózou (RS). Že bych ke svým obrázkům měla napsat i příběhy, do toho se mi původně moc nechtělo. Nakonec jsem se o to pokusila," říká Sandra. Vrací se do období, kdy se začaly objevovat první příznaky nemoci. "Od mých 14 let si všichni okolo mysleli, že se ze mě stalo nemehlo, které nedokáže normálně chodit. Zakopávala jsem na rovném terénu, ať venku, nebo doma, později i v nemocnicích na praxi. Nikdo to neřešil a mě by ani nenapadlo, že může jít o vážný problém. Čas plynul a já jsem se po Střední zdravotnické škole dostala na Vyšší odbornou zdravotnickou školu v Ostravě. Stále nic netušící a zakopávající. Nejvíce mi to vadilo na praxi. Protože jsem si myslela, že je to zdravotnickou obuví, dostala jsem povolení ji vyměnit. Jenže se nic nezměnilo, snaha byla marná. Postupně si na to všichni zvykli. Kromě personálu v nemocnici na praxi, kdy jsem se mnohdy i s pomůckami ,rozplácla‘ na zem. Probíhal letní semestr prvního ročníku Vyšší odborné zdravotnické školy oboru Diplomovaná všeobecná sestra a ze dne na den, z minuty na minutu nastala u mě retence močová. Hups. Po koloběhu vyšetření a hledání příčin byla stanovena diagnóza. Roztroušená skleróza. Té diagnóze jsem uvěřit nechtěla. Na to, co se následně spustilo, nechci ani vzpomínat. Bohužel se ukazuje, že to stále nemám vnitřně zpracované a přijaté, jak jsem si dříve myslela," píše Sandra