S telefonem vždy (možná) dojdeš

Dnes jsem popisovala ségře, jak jsme se zase zamotali cestou z Alberta.

    Jen pro kontext: Skoro celou tu trasu do Alberta umíme, jen konec nám byl popsán. Já si to špatně představila a doučuju se to za pochodu.

    Poprvé jsem nás vedla cik cak přes ostrůvky autobusového nádraží (představte si něco na způsob brněnské Zvonařky), a zatímco navigace mi neustále hlásila, že jsem v Albertu, já ho ne a ne najít. Podruhé jsem schody k Albertu obcházela, místo abych po nich vystoupala, takže jsme si zahráli na parkující se auta.

    Cestu zpátky jsem poprvé zvládla navázat díky navigaci, podruh ...