Se zrakovým postižením ve speciální škole, ale i v integraci

Posledních pár let rezonují společností termíny jako speciální školy, inkluze a integrace. V mých studijních letech se tyto termíny neřešily. Ráda bych se tedy podělila o své pocity a názory na tyto typy školství.

Speciální základní škola
Již několikrát jsem ve svých textech zmiňovala, že jsem v Plzni absolvovala speciální školu pro děti se zrakovým hendikepem. Říkám to stále, že pro mě to byla nejšťastnější doba mého dětství. Byla jsem ve škole opravdu spokojená, ať to bylo tím, že jsem tam měla skvělé přátele, byli tam vynikající pedagogové, ale právě i to, že tam bylo přívětivé prostředí. Všichni měli menší či větší zrakové postižení či jiný problém, který vyžadoval zařazení do tohoto typu školy. Nikdy jsem tam nezažila posměch či projev netolerance na základě svého hendikepu. A tak jsem se mohla soustředit na studium a na přátelství, která jsem tam měla.
V té době jsem měla přibližně 13 dioptrií. Práce s textem mi trvala dlouho, bylo třeba se na vše hodně soustředit, jelikož mě hodně trápil nystagmus, kdy má oko nekontrolované pohyby, které nemůžete ovlivnit, takže dlouhé čtení nepřipadalo v úvahu. Na tabuli jsem neviděla, ale jak se pracovalo dle toho, jak vidíme, tak to nevadilo. Šla jsem se vždy podívat, co se na tabuli píše a pokračovalo se až tehdy, když měli všichni zapsáno. V 80. letech se o integraci či inkluzi nemluvilo. Neexistovali asistenti pedagoga, ale byly právě k dispozici tyto speciální školy, zač jsem