Simona Kofroňová: Postižení mám od narození, ale naučila jsem se s tím žít a jsem ráda, že nemusím být závislá na druhých

Lidé s tělesným postižením mají možnost zapojit se do pracovního procesu i do společnosti. Své o tom ví i 38letá Simona Kofroňová. Pomáhá jí v tom nezisková organizace.
Odkud pocházíte a co nám sobě můžete říct?
"Pocházím z Prahy. Mám ráda dračí lodě, zajímám se také o indiánskou kulturu Severní Ameriky, skauting, jsem ráda mezi lidmi.
Baví mě manuální činnosti, šití, kreslení – nejradši maluji svoje zážitky a lidi, které mám ráda a samozřejmě také již zmíněné dračí lodě. Vozím si své obrázky sebou jako kočka koťata. Mám ráda zvířata a miluji pádlování v dračí lodi.
Ráda také chodím do restaurace v indiánském stylu. V roce 2006 jsem vydala svou knihu s názvem Kronika Vodoléčba."
O jaký hendikep se u vás přesně jedná?
"Postižení mám od narození, jde o Robertsův syndrom, se kterým se nedá bohužel nic dělat, lékaři si s tím nevědí moc rady, ale naučila jsem se s tím žít a nikdy jsem necítila, že bych byla se sebou nespokojená. Dále mám vrozenou srdeční vadu, kterou mám dědičnou, dále pak mám afunkci levé ledviny, operovaný mám také rozštěp patra. Nemůžu mít děti, i když se mezi nimi často pohybuji."
Již 26 let nezisková organizace Borůvka Praha o.p.s. pomáhá lidem s tělesným postižením. Svými aktivitami, které zahrnují dopravu žáků a studentů do škol speciálně upraveným mikrobusem, fyzioterapii, tréninkový pracovní program, sociální a psychologické poradenství, poskytují klientům možnost...