Školy vyhánějí postižené děti, podle nich se mají vzdělávat doma s rodiči
České školy i školky často razí proinkluzivní myšlení a vítají všemožně znevýhodněné žáky. Jenže pokud jsou děti postiženy fyzicky, považují to školy často za problém. Takové děti, pokud nejsou postiženy také mentálně, nepatří do speciálních škol. Jenže klasické vzdělávací instituce mají z přijetí tělesně handicapovaných dětí obavy a přesvědčují rodiče, aby je vzdělávali doma.
Jak to probíhá, popisuje například Irena Š., matka čtyřletého Dominika. Ten trpí Goldenharovým syndromem, vzácnou poruchou, která obvykle postihuje obličejové svaly a páteř.
"Školka se Domči bojí. Učitelky by se mu musely hodně věnovat, jelikož potřebuje krmit umělým vstupem do žaludku, má křehké kosti a skoro nemluví, protože mu to nejde. Lépe komunikuje anglicky, jelikož čeština je o dost těžší na artikulaci, ale bavíme se i znakovou řečí, je to opravdu chytrý kluk," říká Irena Š.
Rodina žije na Plzeňsku, školku pro Dominika se snaží sehnat už druhý rok. "Byli jsme třeba ve speciálně pedagogickém centru Na Doubravce, kde je školka pro sluchově postižené. Doporučili nám asistenta se znakovým jazykem, jenže takoví asistenti nejsou a osobního asistenta musíme platit. Vyběhala jsem si příspěvek na péči, ale ten náklady nepokryje, jsem teď s Domčou čtvrtý rok doma a nemám jen jeho," vysvětlila situaci Irena Š.
Školky Dominika odmítnout nemohou. "Vždy se mě snaží přesvědčit, že mu místo ve školce nic nedá, že mají poslední volná místa a mezi tolika dětmi mu nedají takovou péči a že je v Domčově zájmu vzdělávat se doma," říká Dominikova matka.
Přesto matka nepochodila. "S Domčou prý mám zůstat doma třeba i v příštím roce, kdy už bude...