Slepota mi nevadí. Z hendikepu si dělám srandu, říká plavec Kratochvíl

Když chvíli pozorujete, jak rychle se v bazénu pohybuje, napadne vás, že je voda jeho druhým domovem. "Asi to tak je, je to můj život," povídá pro iDNES.cz nevidomý plavec David Kratochvíl. Ale umí toho mnohem víc. "Rád hraju šachy, osm let jsem se učil na kytaru a klavír, umím i na akordeon," vyjmenovává jen pár ze svých zálib.
Kromě toho se učí na varhany, chodí běhat, v zimě lyžuje a v létě zase leze po skalách. "Nebojím se toho, i když nevidím. Jsem hodně sportovní typ a všechno mě baví. Samozřejmě hlavně plavání."
V něm je 16letý Kratochvíl zatraceně dobrý.
Na paralympijských hrách v Paříži posbíral zlato, stříbro i bronz, přidal čtvrté místo a dvě pátá.
"Po medailích mě vždycky ve vesnici přivítala celá výprava, bylo to moc pěkný. Dostal jsem kšiltovku s phrygem, znakem paralympiády, a spoustu čokolády, takže budu mít doma aspoň co tláskat."
A jelikož si z francouzské metropole odváží tři cenné kovy, zůstává v jejich počtu jen těsně za medailovým ziskem celé olympijské výpravy. "Když se to řekne takhle, zní to opravdu hezky. To byl takový cíl, že chceme přivézt více medailí než olympionici. A povedlo se," rozesměje se.
Kratochvíl už takový je. O všem vypráví s obrovským nadšením, zápalem i humorem. I když se ho zeptáte na jeho hendikep, nerozesmutní se.
Právě naopak. Úsměv na tváři mu zůstává.
O zrak přišel v dětství kvůli rakovině sítnice. V roce a půl mu lékaři museli odebrat první oko. Jelikož ...