Slepý versus nevidomý a zrakáč

Čtvrtého ledna 1809 se narodil Louis Braille, vynálezce Braillova písma. Sám Braille oslepl ve třech letech a v deseti nastoupil do Královského institutu pro slepou mládež. Pozastavme se u slova slepý. V české slovní zásobě se objevuje už od 14. století, nicméně dnes se obvykle nahrazuje zjemňujícím výrazem nevidomý, případně obecným spojením osoba se zrakovým postižením. Někteří nevidomí totiž mohou výraz slepý považovat za pejorativní, zejména když vyjde z úst člověka "vidomého"; komunikace uvnitř komunity je trochu jiná věc, tam se člověk setká i s drsně přímočarými označeními typu zbytkař ("osoba se zbytky zraku") nebo zrakáč ("vidící člověk"). Jiní nevidomí však naopak proti eufemismu brojí a prosazují návrat ke slovu slepý s odůvodněním, že nepotřebují nic zakrývat (například Knihovna a tiskárna pro nevidomé se v roce 1990 přejmenovala na Slepecká tiskárna a knihovna). Je také dobré uvést skutečnost, že slepota (případně hluchoslepota) jsou tradiční medicínské termíny, které se ničím nenahrazují ani nezjemňují. Situace je komplikovaná; máme-li však na jedné straně výraz slepý, který někteří nevidomí vnímají jako urážlivý, a na druhé straně výraz nevidomý, který některým nevidomým připadá zbytečně zjemnělý, je spíše vhodnější v oficiální komunikaci zvolit ...