Startuje z opratí a v cíli narazí na okraj bazénu hlavou. Plavec Arnošt Petráček přivezl další medaili z paralympiády

Jeden start a rovnou medailový – tak závodí mistr. Však také handicapovaný plavec Arnošt Petráček mistrem je, dokonce vícenásobným. Například mistrovství světa vyhrál dvakrát, pokořil několik světových a evropských rekordů, je paralympijským vítězem a z paralympiád má i stříbro a bronz.
Právě bronzovou medaili s kouskem Eiffelovky přinesl jihočeský paraplavec i do rozhlasového studia. Na svůj jediný závod čekal v Paříži až do posledního plaveckého dne. A v těžké konkurenci sloučené kategorie S4 dohmátl třetí.
Za zmínku stojí nejenom onen dohmat, ale i samotný start, kdy většina znakařů vyráží ze závěsu na laně. "My tomu říkáme opratě. Chytím se oběma rukama, trenér si stoupne za blok, na pokyn mě přitáhne, já si zapřu nohy za startovní lištu a mám pak větší stabilitu. Dokonce mám daleko rychlejší startovní reakci, než když skáču z bloku," popisuje Arnošt Petráček.
Každý znakař v jeho kategorii startuje trochu jinak. "Někdo, kdo nemá ruce, se drží provazu ústy, to byl například soupeř z Mexika. Pak mají závodníci různé popruhy, různé vychytávky. Naše kategorie je hodně mixovaná, někdo má ochrnuté nohy, ale téměř zdravé ruce, někdo nemá nohy vůbec a třeba jenom jednu ruku, někdo má od každé končetiny něco, nějakých pár centimetrů – je zajímavé to sledovat," komentuje sám paraplavec, jenž se narodil bez pažních kostí a s vadou kolenních kloubů.
Zajímavý je nepochybně i závěr závodu – dohmat – ve skutečnosti praštění se hlavou o okraj bazénu. "Je to tak," směje se Arnošt Petráček, "v pravidlech je, že my, kteří máme kratší ruce nebo jsme bez rukou, nemůžeme dohmatávat rameny nebo nějakým vytočením se. Musíme držet vodorovnou linii. Jediný možný způsob je ‚dohlav‘, tedy dohmat hlavou."
Naštěstí je dotyková deska elektronické časomíry v bazénu měkká, což divák ...