Trenér chce zapojit lidi s Downovým syndromem do běžných klubů. Občas něco nepochopí, připouští

Prokazují obrovský zápal a nadšení, závodit na paralympijských hrách ale nemohou a leckde nemají s kým trénovat. Zakladatel České federace sportovců s Downovým syndromem se to snaží změnit. "Samozřejmě při tom tréninku není možné, aby tam byl jeden trenér. Potřebujeme asistenty," poukazuje Josef Filip na jedno z úskalí jejich začlenění do běžných klubů v rozhovoru pro Radiožurnál.
Nechci atletům upírat velké srdce, ale vsadím se, že lidé s Downovým syndromem opravdu běží, co to jde. Na paralympiádě v Koreji jsem viděla neuvěřitelné výkony, které mě dohnaly k slzám a k obrovskému potlesku. A na druhou stranu jeden můj známý, atletický trenér, říká: víš, ty děti už dneska ztrácejí motivaci. Ale tu asi sportovci s Downovým syndromem mají, že? Oni to dělají na plný pecky.Dělají to na plný pecky, to říkáte správně. Víte, my jsme teprve v začátcích. Pro sportovce s Downovým syndromem je zatím paralympiáda uzavřená.
Na paralympiádu jsou pro atlety s mentálním postižením pouze čtyři disciplíny: je to běh na 400 m, běh na 1500 m, vrh koulí a skok daleký. Kdežto pro naše sportovce, kteří nemůžou soutěžit společně se sportovci s mentálním postižením – jsou tam jasné důvody, proč ne – stále není na paralympiádě kategorie.
Já osobně se domnívám a budu si přát, aby jednou do budoucna byli součástí paralympijských her a měli tam tři základní disciplíny: běh na 100 m, skok daleký a vrh koulí. To jsou naše velké vize a budeme se na tom sportovně-politickém poli snažit o to, aby se atleti s Downovým syndromem do budoucna paralympijských her zúčastnili.
Vy máte licenci trenéra. Je trénování dětí s Downovým syndromem v něčem odlišné...