Trochu jiná pomoc - znalecká činnost v oblasti sociální pece

Možná by vás ani nenapadlo, že v novém českém seznamu soudních znalců jmenovaných podle zákona č. 254/2019 Sb. (tj. znalců jmenováních po 1. lednu 2021), nenaleznete žádného, který by se zaměřoval na odvětví sociálních služeb. A uvažovat o případné specializaci takového znalce např. na oblast sociální péče pro osoby se zdravotním postižením už by bylo zcela marné.1 Proto jsem také rád, že s vámi, kolegy sociálními pracovníky, mohu sdílet svou neobvyklou a zajímavou pracovní zkušenost.  
Začátkem jara loňského roku jsem přijal v kanceláři Klubu vozíčkářů Petýrkova, o. p. s. (dále jen KVP), netradiční telefonní hovor. Naši veřejně prospěšnou organizaci, která v bezbariérovém domě Petýrkova na Praze 11 dlouhodobě poskytuje sociální službu osobní asistence pro lidi s tělesným postižením, kontaktoval samosoudce jednoho z pražských obvodních soudů s prosbou o pomoc a součinnost. Z hovoru bylo patrné, že je trochu bezradný a obrací se na různé oblasti sociálních služeb. Jeho prosba se týkala jednoho ze soudních sporů, které rozhodoval. Žádal nás o odborné vyjádření týkající se (jeho slovy) pečovatelských úkonů. Zjistil totiž, že v ČR není ustanovený žádný znalec, znalecká kancelář či znalecký ústav, na které by se mohl obrátit a zadat vypracování znaleckého posudku v této specializaci.  
Po poskytnutí bližších informací jsem pochopil, že se jedná především o kombinovanou problematiku sociální péče v domácím prostředí, formální a neformální péče o osobu blízkou a oblast jednotlivých úkonů sociální péče v souvislosti se získaným tělesným postižením. S touto oblastí máme dlouholeté zkušenosti, proto jsem na prosbu samosoudce reagoval kladně.  
Navíc se mi líbila důkladnost, se kterou samosoudce k záležitosti přistupoval, a jeho . zájem o druhého člověka. Samosoudce mě dále požádal o doporučení dalšího nezávislého subjektu, který by mohl paralelně s námi připravit srovnávací odborné vyjádření.  
Následně k nám do KVP přišlo usnesení obvodního soudu, které obsahovalo žádost o vypracování odborného vyjádření a stanovilo k tomu 30denní lhůtu. Součástí žádosti bylo 6 poměrně dobře zaměřených i formulovaných otázek. K mému jistému překvapení zněla poslední otázka, zda by byl KVP ochotný se pro tento konkrétní případ nechat ustanovit ad hoc znaleckou kanceláří. Rozhodli jsme se vyhovět, neboť jsme byli přesvědčeni, že díky našim znalostem a odbornosti dovedeme pomoci. Měli jsme však jisté obavy, co nás čeká dále a kolik času tomu bude potřeba věnovat. Naše cesta nakonec pokračovala až do Justičního areálu Na Míčánkách, kde jsem jako odborný a kvalifikovaný zástupce KVP podával dvakrát znaleckou výpověď.  
Logicky jsem si v tu dobu kladl otázky, kdo a za jakých podmínek může být soudní znalec. Soudním znalcem je fyzická osoba zapsaná do seznamu znalců vedeného Ministerstvem spravedlnosti a oprávněná k výkonu znalecké činnosti. Kromě znalců - íýzických osob - jsou k výkonu znalecké činnosti oprávněné též znalecké kanceláře a znalecké ústavy. Obsahem znalecké činnosti je provádění tzv. znaleckých úkonů, tedy zejména zpracování a podání znaleckého posudku, jeho doplnění nebo vysvětlení, a činnosti, které s tím bezprostředně souvisejí. Znalec je vždy jmenován pro konkrétní obor, odvětví a specializaci, které se zapisují do seznamu znalců. Jeho znalecké oprávnění je poté omezeno pouze na tuto odbornost. Podstatným zjištěním pro mě bylo, že podle § 26 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, může být soudní znalec jednorázově ustanoven přímo orgánem veřejné moci. Dle zákona jde o výjimečné situace, přičemž jmenovaný musí mít potřebné předpoklady pro to, aby podal znalecký posudek, a zároveň musí se svým ustanovením vyslovit souhlas. Jednou ze souvisejících podmínek je skutečnost, že pro daný obor a odvětví a případně specializaci není nikdo v seznamu znalců zapsán, tedy není mezi znalci nikdo, kdo může přispět k řešení sporu znalostmi a metodami své odbornosti, v níž je erudován.  
Výkon činnosti soudního znalce je samozřejmě vázán povinným zachováváním mlčenlivosti o skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své znalecké činnosti. Mlčenlivost se však netýká použití informací pro vzdělávací účely, pokud jsou prezentovány přiměřeným způsobem a v anonymizované podobě. Proto vám mohu alespoň rámcově přiblížit fakta spojená s vypracování znaleckého posudku a s následnou znaleckou výpovědí. Rámcově se jednalo o posouzení úkonů obslužné sociální péče u osoby s blíže specifikovaným tělesným postižením následkem úrazu, a to zejména ve vztahu k účelnosti, způsobu provedení a časové náročnosti jednotlivých úkonů. Pro potřeby soudu bylo nezbytné objasnit problematiku sociálně zdravotního pomezí (zejména rozdíly mezi oblastí sociální péče a ošetřovatelské činnosti], typologii služeb sociální péče poskytovaných v terénní formě, dále úkony sociální péče vymezené zákonem č. 108/2006 Sb. a prováděcí vyhláškou 505/2006 Sb. nebo rozdíly mezi formální a neformální péčí. Posouzení se dále zaměřovalo na již individuální skutečnosti spojené s osobou závislou na pomoci jiné osoby, která byla účastníkem soudního řízení, včetně problematiky adaptace na získané tělesné postižení a s tím spojený rozvoj potenciálu vlastní nezávislosti osoby, kterého lze s ohledem na úroveň daného postižení dosáhnout. Pro potřeby řešení sporu bylo nezbytné zároveň objasnit celý systém úhrad za využívanou sociální péči v domácím prostředí, a to jak ve vztahu k využívání formální i neformální péče, tak celkově k odměňování pracovníků v sociálních službách, resp. i osob blízkých. Celý výkon znalecké činnosti samozřejmě souvisel s nezbytným seznámením se s poměrně obsáhlým spisem, především s několika již dříve zpracovanými znaleckými posudky z jiných oborů, odvětví a specializací nebo s již podanými doplňujícími výslechy znalců.  
Jak jsem uvedl už v názvu článku - byla to trochu jiná pomoc, než na jakou jsem v oblasti sociálních služeb a sociální práce zvyklý. Ale byla to pomoc. V duchu znaleckého slibu jsem ji poskytl podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nezávisle a nestranně. A pro vedený soudní spor byla, myslím, poměrně podstatná. Při ohlédnutí se zpět jsem za tuto zkušenost vděčný. K této mimořádné spolupráci mě motivovalo několik skutečností. Byl to především obyčejný fakt, že se samosoudce nemá na koho obrátit a hledá spojence ve prospěch dobrého řešení. V podobných případech není prostě na místě spolupráci odmítnout. Nejen profesně, ale i lidsky. Možná je to vnitřní smysl pro pomoc, nebo i jistá profesní odpovědnost. Jistě s respektem k etickému kodexu naší profese  
(... každý z nás v rámci svých možností, znalostí a dovedností udržuje a zvyšuje prestiž profese sociální práce, vyzdvihuje její etické hodnoty, principy a odborné poznatky...).  
Dále je na místě uvést, že KVP měl v souladu s § 31 zákona č. 254/2019 Sb. i jako ad hoc ustanovená znalecká kancelář nárok na odměnu, tzv. znalečné, které jsme mohli použít na financování služby osobní asistence. V neposlední řadě však nemohu nezmínit ani odkaz na samotnou vizi a hodnoty KVP. Při naší práci využíváme dlouholeté zkušenosti, které jsme od roku 1992 získali, a jsme ochotni se o ně podělit s ostatními, kteří mají stejné smýšlení jako my - ať jde o studenty, kolegy z jiných služeb, či orgán veřejné moci. Je to hodnota lidskosti, která pro nás znamená mimo jiné i ochotu pomoci; nebo hodnota spolehlivosti, kdy chceme být spojencem, který se k druhému neotočí zády, když je v těžké situaci.  
Pro praxi bych rád upozornil na přehledný portál https://znalci.justice.cz/, jehož účelem je seznámit jak znalce a znalecké ústavy a kanceláře, tak i laickou a odbornou veřejnost s právní úpravou této oblasti účinnou od začátku roku 2021. Portál vedený Ministerstvem spravedlnosti ČR obsahuje aktuální informace zejména o postupu licencování, povinnostech znalců a podmínkách pro výkon znalecké činnosti či užitečné odpovědi na frekventované dotazy.  
Na závěr výzva! Buďte vstřícní a otevření ke každé spolupráci. Pomoc totiž může mít různé podoby. A také úvaha, zda by naše střešní Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR neměla otevřít diskuzi o tom, zda by sama nemohla být znaleckou kanceláří. Také jsem si uvědomil, jaké je ne/postavení sociálních služeb a sociální práce ve znalecké oblasti. Sociální služby jsou přeci tak významným a velikým odvětvím, že by si možná zasloužily alespoň vlastní specifikaci odvětví (podobně jako zdravotnictví rozeznávající dokonce rovných sto odvětví]. Nabízí se např. základní dělení dle typologie sociálních služeb.    
Zdroje:  
  Zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech.   Veřejný portál Ministerstva spravedlnosti ČR, https://znalci)ústíce.cz/.  
Pro úplnost je však nezbytné uvést, že podle starého seznamu oborů, odvětví a specializací znalců jmenovaných podle původního zákona č. 36/1967 Sb" lze dosud nalézt dva soudní znalce pro odvětví sociálních služeb. Jeden z nich však již není aktivní a zaměřoval se de facto na pobytové služby pro seniory. Druhý je stále aktivní, odvětví sociálních služeb je pro něj však vedlejší zaměření bez jasné bližší specializace. Mgr. Tomáš Drábek absolvoval husitskou teologii a psychosociální studia na Univerzitě Karlově. Od roku 2013 je ředitelem Klubu vozíčkářů Petýrkova, o. p. s., kde předtím od roku 2003 pracoval postupně jako osobní asistent, sociální pracovník a vedoucí služby. Několik let souběžně vedl poradnu pro osoby s tělesným postižením na Praze 8. V letech 2018-2022 pracoval jako metodik sociálních služeb ve vedení Centra Paraple, o. p. s, se kterým v současnosti externě spolupracuje jako garant pro sociální oblast. Od roku 2022 vede Sociálně zdravotní sekci Asociace veřejně prospěšných organizací ČR. I přes své pracovní aktivity se snaží být v kontaktu s klienty a stále se považuje za profesionálního a eticky odpovědného sociálního pracovníka. Kontakt: drabek@kvp.cz, 727 821669, www.kvp.cz