Umění a kultura (bez) bariér #nakolečkách

Přestože odchází pandemie covidu a s ní spojená opatření, sledujeme s obavami nebezpečné dění na blízkém východě, které snad dobře dopadne a nebudou umírat další lidé. Zkusme se však zamyslet nad něčím hezčím a příjemnějším. Chodíte rádi třeba do divadla nebo na koncert? Já rozhodně ano a nakazila jsem tím možná i mé okolí. Jak možná víte, navštěvuji dramatický kroužek pro handicapované, o kterém jsem už psala. Zkušenosti mám tedy z obou stran, jako účinkující, ale i jako nadšený divák. Ovšem není to tak, že se rozhodnu a během chvíle vyrazím. Nejen já jako handicapovaná osoba, co je závislá na pomoci někoho jiného, si musím akce naplánovat. To platí především ve dnech, kdy mám sjednanou osobní asistenci, protože je nutné si ji domluvit či naopak zrušit s dostatečným předstihem. Vstupenky například do divadla si tedy musím kupovat či rezervovat předem, abych si mohla akci zorganizovat a s ničím se nepřekrývala. Ovšem ne každé divadlo je vozíčkářům přístupné. A pokud ano, nemusí vždy bohužel disponovat vyhovující bezbariérovou toaletou, což znamená žíznit až do konce představení a po něm se na nějakou nejbližší přístupnou toaletu vydat. To se mi právě stalo, když jsem s přítelem zašla na představení "TIK TIK" do Komorního divadla Kalich v Rytířské ulici a na toaletu se nedalo zajet kvůli úzkým dveřím. Hned po představení jsme museli jít do nejbližšího podniku, kam bylo možné dostat se s vozíkem. Ale moc jsme si nepomohli, protože rozměry toalet byly podobné. Řekla jsem si: "A mám problém! Co si jen počnu?" Než jsem se však nadála, přítel mě chytil a na toaletu nesl v náruči. V tu chvíli jsem pocítila velkou...