V ústavu svůj boj vzdám, říká nemocná Hana. Potřebuje peníze na asistentku

Hana roky bojuje se svalovou dystrofií, k níž se nedávno přidala i rakovina. Poslední dva roky navíc žije úplně sama, a je tak odkázaná na občasnou pomoc pečovatelek, která je ale v jejím stavu naprosto nedostatečná. Když se svým onemocněním zůstává sama, čekají ji hodiny v bolestech, bez změny polohy, jídla i pití, ve vlastních výkalech a bez možnosti dostat se ven na čerstvý vzduch.
Bystrá a empatická Hanka Bartoschová se narodila zcela zdravá. V patnácti letech ale začala špatně chodit a brzy jí byla diagnostikována svalová dystrofie. Posledních dvacet let už je odkázaná na vozík. Přesto se se svým onemocněním dokázala statečně prát, a za asistence druhé osoby vykonávat spoustu milovaných činností, mezi něž patřilo třeba i šití, malování a tvoření všeho druhu.
Před dvěma lety se však její stav začal rapidně zhoršovat. Nyní má šestapadesátiletá Hanka svalovou dystrofii IV. stupně bezmocnosti, což znamená, že je zcela odkázaná na pomoc druhé osoby. Po dvaceti letech ji opustil manžel, který se o ni staral, a ona již nemá nikoho, kdo by ho nahradil.
Její dystrofie se tak rychle zhoršuje i proto, že nemá finanční prostředky na rehabilitace a masáže. Bez pohybu a cvičení je postup nemoci o to rychlejší. Hana navíc onemocněla rakovinou.
Z každého dne je nyní boj o přežití. Hanka se bez pomoci další osoby není schopná sama pohybovat, ale ani najíst či napít, a zkrátka vykonávat základní lidské potřeby. Asistentky k ní chodí pouze dvakrát denně na jednu hodinu. O svátcích a víkendech vůbec.
"V takové dny prostě jen čekám třeba i čtrnáct hodin v jedné poloze bez hnutí, než někdo přijde, a svalstvo mi mezitím odumírá," vypráví mi Hana, která by potřebovala peníze, z nichž by si mohla dovolit osobní asistentku na každý den i noc. "Přitom miluji život, chci se z něj radovat. Stále ...