Ve starověkém Egyptě hledali pro handicapované lidi pracovní uplatnění

Co víte o historii péče o zdravotně znevýhodněné jedince? Možná si někteří z vás vzpomenou na starověkou Spartu a na represivní politiku uplatňovanou vůči zdravotně znevýhodněným dětem.
Péče o zdravotně znevýhodněné lidi prošla v průběhu tisíciletí různými stádii. První represivní stádium zaznamenává snahu se těchto lidí zbavit, a to i za cenu zabití. Takovýto jedinec skupinu ztěžoval. Hovoříme o době kamenné, železné a bronzové. V těchto dobách lidé měli co dělat sami se sebou a slabší jedinec skupinu zatěžoval. Pokud nebyl přímo zabit, byl ponechán bez pomoci na opuštěném místě, což de facto znamenalo smrt.
Bohužel tyto praktiky se udržely dlouho do otrokářského starověku, kdy docházelo k výraznému civilizačnímu vývoji a starověké státy si tedy teoreticky mohly dovolit pečovat o zdravotně znevýhodněné lidi. Nicméně navzdory této skutečnosti se jedná o období, kdy Sparťané slabé děti zabíjeli. V Athénách tyto děti ukládali do speciálních nádob, které ponechávali u cesty. Buď se jich někdo ujal nebo také ne. Ve starověkém Římě zakázali zabíjet postižené děti, ukládali je do košů, které vypouštěli po Tibeře.
Mnohem více civilizovanosti projevovali staří Egypťané, kteří se snažili o rehabilitaci a hledali pracovní příležitosti pro tyto lidi. Například nevidomí maséři nejsou produktem moderní doby, ale mají svůj původ už ve starověkém Egyptě.
Časem i v Řecku a později Římě docházelo k posunu v oblasti péče o handicapované. Záleželo na tom, zda se jednalo o rodiny otrokářů, kteří si najímali vzdělané otroky, aby pečovali o handicapované, nebo rodiny...