Vozíčkář, který jel Dakar. Byl vyloučen, i tak jeho příběh zaujal svět

Už tu byl Clay Regazzoni, švýcarský švihák, který se po nehodě v F1 ocitl na vozíčku, a přece s v upravené tatře pustil do dakarského dobrodružství. Byl tu i Albert Llovera, někdejší olympionik z Andorry, který po pádu na lyžích od pasu dolů ochrnul, a stejně Dakar (také v tatře) zvládl. Zkoušeli to také bývalí vojáci z Afghánistánu, kteří v misích po výbuchu bomb přišli o končetiny. Teď je tu ale Ital Nicola Dutto.

I on je na vozíčku, jenže na rozdíl od svých handicapovaných předchůdců nesedí v kabině vozu, ale na motorce.

Na pouhých dvou kolech se dere skrz písečné duny, častokrát spadne, třeba i dvacetkrát během jediné etapy, a už po druhém dni si stěžoval na velkou bolest žeber. Také jeho manželka téměř se slzami v očích do kamer popisovala, jak v noci před středečním dějstvím trpěl.
"Ale já věděl, že mě Dakar bude bolet. Je to nejnebezpečnější a nejtěžší závod, který znám. Můj sen však trvá, chci dojet do cíle," říkal
V pátek se však onen sen rozplynul, ale o tom později.
Dutto byl, je a bude motorkář. Dlouho závodil v endurových šampionátech, stal se mistrem Itálie, Španělska i Evropy, jenže 20. prosince 2010 se to stalo. Ve 160kilometrové rychlosti najel na kámen, motorka se přetočila a on si zlomil obratle a porušil míchu.

"Lhal bych, kdybych řekl, že jsem nebrečel. Bylo to, jako by někdo zmáčkl tlačítko. Jel jsem v plné rychlosti a najednou otevřel oči a nemohl hýbat nohama." Když spatřil vedle sebe přítelkyni Elenu, se kterou se seznámil jen půl roku před nehodou, tak jí jako první věc řekl: "Nemusíš se mnou zůstávat."