Vstát a chodit, to je, oč tu běží!

Ať už věříme v zázrak Božího stvoření, příchod člověka na Zemi s mimozemskou civilizací, nebo třeba v Darwinovu evoluční teorii, můžeme podle dochovaných zdrojů téměř s jistotou tvrdit, že člověk odjakživa tíhl k vertikální poloze a že přirozeným pohybem je pro něj chůze. Moderní člověk však stále častěji sedí a k pohybu používá jízdu, a to zcela dobrovolně. Na rozdíl od lidí s poškozením míchy, kteří většinou nemají na výběr a pro něž je kombinace sedu a jízdy stejně přirozená, jako kdysi bývala chůze a stoj. Díky tomu se pro ně ruce, ty slabší z končetin, stávají prostředkem k pohybu. Jak je to tedy se stojem a chůzí, když „to“ samo nejde nebo když je „to“ komplikované? Je vůbec dobré snažit se vstát a chodit?