Výlet do vodního vesmíru aneb Watsu ve stavu beztíže

Jestli jsem někdy měla pocit, že se vznáším, bylo to u terapie Watsu. V pětatřiceti stupňové vodě jsem pod vedením terapeutky Šárky Laury Tůmové plula jako miminko v plodové vodě, a zároveň jsem na vodní hladině tančila jako mořská panna. Tak jak mizela tíha mého těla, jakoby se ztrácely všechny problémy, které mě tíží na souši.
"Moje dcera nebyla kontaktní, dotek jí nedělal dobře. Pak ale nastal zlomový moment. Jela jsem s ní na Vysočinu na pobyt pro rodiče s dětmi v teplé vodě. Tam mi doteklo, jak je mi ve vodě dobře. Ani jsem se nechtěla vynořit. Zjistila jsem, že pod vodou vydržím dlouho a vnímala jsem bezpečí, které mi dává. Velikánskou výhrou bylo, když se po třetím dni soustředění o mě dcerka opřela. Viděla jsem, co voda umí. Až pak jsem zjistila, že jsme se dětmi učili Watsu," vypráví svůj zážitek Šárka Laura Tůmová, která v Česku dlouhá léta vede terapie Watsu.  
Ticho a bezpečí  
A já vzpomínám na svoji první lekci se Šárkou. Na začátku plynutí mi umístila na končetiny takzvané floaty (vznášedla, pozn. red.), které mi pomohly tělo na vodě nést. Jen na chvilku se se mnou propojila tichým hlasem. Navedla mě ke klidnému dechu a sladila si se mnou signály pro pobyt ve vodě. Celá jsem se odevzdala její mateřské náruči a nechala se houpat a vodit po vodě. Protože jsem milovník tohoto živlu, za chvíli mi na nos umístila kolíček a uváděla