Známé a neznámé prostředí pro zrakově postiženého

 V textu bych ráda připomněla důležitost rozlišení toho, zda někdo, kdo má problémy se zrakem, pracuje či se pohybuje v jemu známém prostředí či je zrovna vržen na zcela nové místo, se kterým neměl možnost se seznámit. 

Známé prostředí

Tomuto tématu se věnuji v samostatném článku, protože v uplynulé době jsem opět obdržela pár připomínek či konstatování, že na mně není nic vidět, že by člověk nepoznal, že nevidím. Určitě se dá toto konstatování pojmout jako kompliment s tím, že jsem se pěkně adaptovala na svůj hendikep. A že neustále pracuji na zdokonalování svých schopností k samostatnosti a soběstačnosti.
 

Někteří však nezapomenou připojit dodatek, že přece není možné, že bych neviděla tak, jak to popisuji. Což už mi příjemné není, když si někdo dovolí pochybovat o tom, jaké já mám zrakové možnosti, a jak zvládám pracovat se svým postižením. Proto si popíšeme detailně, jak je to s orientací v prostorách důvěrně známých a zcela nových.
 

Žije-li člověk na jednom konkrétním místě, bydlí v bytě, domečku či kdekoli, kde má možnost, tak zpravidla zná své místo k bydlení velmi detailně zvlášť, když je to člověk, který nepracuje zrakem. Pro zrakově postiženého je důležité, aby jeho prostor byl přívětivý a bezpečný k jeho obrazu. To znamená, že si jej nevidomý uspořádá dle svých potřeb a preferencí. Ví, jak je rozmístěný nábytek, ví, na jakých místech stojí např. dekorativní předměty, zná vzdálenosti od jednotlivých