Dárcovství a filantropie se v České republice stále rozvíjí. Tak jako česká společnost. Jsme zvyklí hodně kritizovat, Češi a Moravané se často podceňují. To se týká i dárcovství. Vždycky by to mohlo být ještě lepší. Je třeba si uvědomit, co máme jako národ za sebou. V roce 1990 jsme navázali po padesátileté totalitě na základy demokracie, které nastavila první republika. Rozhodně se nedá tvrdit, že po více než dvaceti letech existence neziskového neboli veřejně prospěšného sektoru se dárcovství v Česku nezlepšuje.
Některé bariéry v dárcovství již byly naznačeny – nedostatečně dlouhá tradice, komunistický režim, který nás naučil spíše brát než dávat, tradiční hodnoty v Česku – daleko větší orientace na rodinu a soukromí než na komunitní život.
Stále se setkáte se situací, že pokud někde v hospodě u piva známým řeknete, že jste dali peníze neziskové organizaci, najde se vždycky někdo, komu začne vrtat hlavou, kolik asi vyděláváte, když si můžete dovolit rozdávat. Přitom ze zkušeností mnohých neziskových organizací nejochotněji dávají právě ti, kteří mají nejnižší příjmy – senioři.
Jednou z klíčových bariér je nedostatečná opora pro dárcovství v české legislativě. Současná praxe, kdy si dárce – fyzická nebo právnická osoba – může snížit daňový základ, není pro dárce zcela motivační. Lépe fungují zahraniční modely, kde dárci mohou darovat neziskové organizaci určité procento z daní.
Ne nevýznamnou bariérou je i předsudek ve společnosti, že neziskové organizace nevytvářejí zisk a mělo by se v nich pracovat zadarmo. Lidé si mnohdy neuvědomují, že jde často o velmi odborné činnosti, na kterých musí pracovat odborníci.
Příkladem může být celá oblast sociálních a zdravotních služeb poskytujících péči pro lidi s nejrůznějšími hendikepy. Pořád raději budeme dávat peníze na nákup invalidních vozíků a polohovacích postelí než na mzdu pracovníka, který se stará o zdraví a pohodlí klientů. Stále platí, že fyzické věci jsou často silnější než neviditelné služby nebo vztahy.
Důvěra v neziskové organizace
Problematická je i míra důvěryhodnosti a transparentnosti neziskových organizací v očích veřejnosti. Zde by již brzy mohl pomoci nový občanský zákoník a zákon o statusu veřejné prospěšnosti, který v těchto dnech připravuje ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci se zástupci neziskového sektoru. Zde drží tak trochu v ruce černého Petra sám neziskový sektor, který doposud nevytvořil samoregulační nástroj, který je funkční například ve Švýcarsku a Německu. Veřejnost tam má k dispozici přehled organizací, které prokázaly, že využívají darované prostředky poctivě na účely, které před tím deklarovaly. To se pravděpodobně brzy změní i v ČR, protože na základě již jmenovaných německých a švýcarských zkušeností připravuje Asociace veřejně prospěšných organizací značku spolehlivosti neziskových organizací. Věrohodnost je důležitá nejen pro soukromé individuální dárce, ale také pro podniky, korporace a další instituce.
Bez byznysu by to nešlo
Peníze od firem jsou pro neziskové organizace třetím nejsilnějším zdrojem po veřejné správě a individuálních dárcích. V České republice se vytváří silná tradice firemního dárcovství a podle současných zkušeností to vypadá, že nám může kdejaká zahraniční země závidět.
Některé velké firmy a mezinárodní korporace založily vlastní nadace, jiné mají vyčleněné prostředky v ročním rozpočtu a finance darují prostřednictvím speciálních fondů a programů. Nezanedbatelná je i dárcovská aktivita malých a středních firem a podnikatelů. Ty jsou aktivní především v regionech, kde podporují místní neziskové organizace. A pokud firmy nemohou vzhledem k finanční krizi pomoci penězi, volí možnost výpomoci prostřednictvím firemního dobrovolnictví. Prakticky platí, že v dnešní době je podpora neziskového sektoru součástí vizitky každé slušné a eticky fungující firmy.
Fenomén firemního dobrovolnictví
Firemní dobrovolnictví se postupně z "módního" trendu stalo v případě větších podniků a korporací samozřejmostí.
Potvrzuje to i zpráva o stavu rozvoje neziskového sektoru, kterou pro americkou agenturu USAID zpracovává každoročně obecně prospěšná společnost Neziskovky. cz. V té se například uvádí, že v roce 2012 bylo zaznamenáno posílení individuální filantropie zaměstnanců firem. Sami zaměstnanci se rozhodují být aktivní ve vybrané neziskové organizaci a nabízejí jí expertní pomoc a osobní zkušenosti.
Tím se dá považovat české firemní dobrovolnictví za sofistikovanější, protože nejde jen o fyzickou pomoc tak jako v zahraničí, ale o předávání odborných zkušeností a know-how. Stává se tak, že firemní dobrovolníci pracují v neziskových organizacích jako lektoři nebo poradci v oblastech, jako je finanční řízení, marketing, strategické plánování nebo public relations. Pravda je, že to neziskové organizace oceňují často daleko více než fyzickou práci.
Co se v poslední době ukazuje jako nejdůležitější, je to, že vliv firem na celkovou filantropii v ČR má pozitivní vliv. Lidé se jako zaměstnanci k pojmu dobrovolnictví dostávají až v práci a tam teprve zažívají pocity spojené s tím, když pomůžete někde, kde je to potřeba. Sami by vůbec něco takového nezkusili. Mnoho firemních dobrovolníků se tak stává "skutečným" dobrovolníkem, který pomáhá ve svém volném čase, a mnoho z nich zapojí i další členy rodiny.
Potřeby neziskových organizací
Na závěr je třeba konstatovat, že trendy ve filantropii a dárcovství se neřídí jen tím, co chtějí dárci. Velký vliv na ně má i schopnost neziskových organizací prosadit si svoje potřeby a zájmy. Současná finanční krize kromě toho, že nejsou peníze, přinesla i pozitivní skutečnosti.
Neziskové organizace měly opět příležitost si ověřit, že není dobré být závislý na jednom dominantním zdroji, ale že je třeba hledat podporu a finance nejen u státu, ale i u jednotlivců, firem a nadací. Nezanedbatelným zdrojem může být i prodej vlastních výrobků nebo služeb. A tak se některé neziskové organizace naučily vysvětlovat, že je doba, kdy potřebují finanční prostředky na to, aby kromě péče o své klienty nastartovaly činnosti, které jim v budoucnu ponesou další peníze. Možná i proto se rozvíjí dobrovolnictví lidí v byznysu, kteří přinášejí do neziskového sektoru znalosti a dovednosti ze strategického řízení a marketingu.
Další oblastí, kterou neziskové organizace aktuálně řeší, je měření dopadu jejich činnosti na společnost a jejich argumentace směrem navenek tak, aby si veřejnost a dárci uvědomili, jak důležitá a osvícená je podpora rozvoje veřejně prospěšného sektoru.
Foto: Solidarita. V roce 1992 koupila Nadace Charty 77 pro Nemocnici Na Homolce unikátní přístroj Leksellův gama nůž. Tehdy to byla celonárodní akce. Přišel si ho prohlédnout i prezident Václav Havel (na snímku s ředitelem nemocnice Jiřím Šubrtem – vpravo).
Foto čtk
O autorovi: Marek Šedivý, prezident Asociace veřejně prospěšných organizací a ředitel obecně prospěšné společnosti Neziskovky.cz