Listárna
Navazuji na Váš článek o tělesně postižených ze dne 30. 1. 2013. Je mi 69 let a již padesát let chodím na protéze. Pravou nohu mi po pracovním úrazu museli amputovat ve stehně, když mi bylo osmnáct let. Po extrémně dlouholetém zatěžování je nyní již velice špatná i levá noha. V kyčelním a kolenním kloubu mám koxartrozu stupně 4, nenastoupím proto do autobusu a nemůžu ani do schodů. K tomu mám diabetes, proto každou odřeninu a poranění protézou léčím i několik měsíců, kdy musím chodit bez protézy o francouzských holích. Taková námaha mne vysiluje, protože se léčím na srdce a k tomu mám také pětaosmdesáti procentní ztrátu sluchu.
Myslel jsem, že člověk v tak špatném stavu je opravdu nemocný, a proto jsem požádal Úřad práce v Opavě o příspěvek na auto. Byl mi však zamítnut se sdělením, že nemám těžkou vadu pohybového aparátu. Stejný výsledek mělo i odvolání ke krajské komisi v Ostravě. Podle zákona č. 329 nemám na příspěvek nárok. Dosud nepobírám ani příspěvek na péči. Požádal jsem o něj loni v listopadu, avšak zatím bez výsledku. Mnoho úkonů nezvládám a potřebuji pomoc. Proto jsme se s manželkou přestěhovali do areálu Rehabilitačního centra v Hrabyni. Manželka prodělala již třikrát onkologické onemocnění a sama také vše nezvládá.
Psal jsem pánům poslancům i senátorům, aby bylik tělesně postiženým občanům více empatiční a měli alespoň nějaké sociální cítění. Šetří totiž na těch nejslabších a nejzranitelnějších, nemocných a starých. Ale na své přidání na platech peníze najdou. Psal jsem i žádost o odstranění tvrdosti zákona č. 329, podle kterého jsou tělesně postižení odkázáni jen přežívat ve svých bytech.
Doufám a věřím, že se konečně paní Klasnové a paní Dytrychové podaří prosadit, aby se zákony týkající se sociální oblasti změnily ve prospěch tělesně postižených občanů. S pozdravem Ing. Karel Chovanec, Hrabyně