Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity Teiresiás

Ivan HOLAS, moderátor: 
Lukáš Murín téměř neslyší, přesto navštěvuje Masarykovu univerzitu, která dlouhodobě vytváří podmínky pro studenty se specifickými potřebami. Jaké bariéry musí tedy zájemce překonávat a kdo či co přitom pomáhá. To se dozvíte v dnešních Otázkách a odpovědích Ivana Holase. Příjemný poslech.

Michal VALEŠ, student Fakulty informatiky Masarykovy univerzity:
Co se týče výuky, tak já jsem spíš nenáročný. Mně stačí můj notebook a s tím už si nějak poradím. Jelikož pracuji jenom s myší, tak vlastně pracuji už se softwarem, který je v klasických operačních systémech nainstalovaný, klávesnice na obrazovce, díky čemuž samozřejmě píšu pomaleji, ale středisko mi rozhodně vychází vstříc, co se týče zkoušek, kde potřebuji vlastně trochu jiný přístup i z hlediska času i právě tý vybavenosti počítačů.

Ivan HOLAS, moderátor:
Michal Valeš studuje na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity třetím rokem. Má omezenou hybnost rukou a je na vozíku, tedy v očích laické veřejnosti zřejmě nejtypičtější případ studenta, který musí překonávat určité bariéry. Podle Petra Peňáze, ředitele Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity Teiresiás ovšem architektonické bariéry postupně padají a ničím neobvyklým už nejsou ani studenti se smyslovým postižením.

Petr PEŇÁZ, ředitel Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity Teiresiás:
Trend, pokud bych měl hodnotit, tak po celé Evropě je takový, že postupně klesá procento těch, kteří mají klasické nějaké smyslné postižení, o kterém lidé obvykle ještě také bývají schopni uvažovat jako třeba neslyšící, nevidomí a oproti tomu přibývá jednak kombinovaných postižení v populaci a pochopitelně ty specifické poruchy učení. Tam víme, že kolegové třeba z anglosaských zemí nebo ze skandinávských zemí uvažují o procentech, řekněme, deset nebo v některých případech i patnáct procent studentů jejich vysokých škol je registrováno jako dyslektických.

Ivan HOLAS, moderátor:
Právě dyslektikům přitom výrazně pomůže jeden z produktů Teiresiás jsou takzvaná Hybridní kniha, která nabízí texty v písemné, tak ve zvukové podobě. Dyslektik si tedy může lépe fixovat spojení řeči a písma. Primárně je ovšem hybridní kniha určena pro studenty se smyslovými vadami, proto je také doplněna i videozáznamem znakové řeči. Dalším produktem je systém Polygraf. Školený přepisovatel převádí přednášku online do textové podoby, kterou si neslyšící přes uzavřenou wifi síť přečte na velkoplošné obrazovce, vlastním počítači nebo tabletu, vysvětluje vedoucí IT oddělení Střediska Teiresiás Svatoslav Ondra.

Svatoslav ONDRA, vedoucí IT oddělení Střediska Teiresiás:
Zobrazením toho textu na těch tabletech a mobilních zařízeních je možné uzpůsobit co do velikosti písma, formátu barev, vracet se i k tomu textu, který byl zapsán vlastně do historie toho textového záznamu. Vedle této historicky první funkce jsme nově do tohoto systému přidali možnost, že vlastně na tom mobilním zařízení je možné sledovat obrazovku mluvčího, prezentační snímky přednášejícího atd., protože kromě toho textového přepisu se to tou bezdrátovou sítí dá právě přenášet i tento obraz.

Ivan HOLAS, moderátor:
Samozřejmě ani přepisovatelé nezvládnou všechno. Své zkušenosti znovu připomene téměř neslyšící student Lukáš Murín.

Lukáš MURÍN, student Masarykovy univerzity:
Někdy mám i přednášky na Fakultě informatiky a tam jako moc dobře nerozumím, co říká profesor, tak mám zapisovatele a nebo na různých cvičeních a tam skoro vůbec nestíhám. Třeba zapisovatel nemůže všechno napsat. Já nevím, třeba matematické algebry a tak. A nebo když využiju tlumočníka, zase nestíhám všechno napsat nebo tak.

Ivan HOLAS, moderátor:
Stejnou podporu jako neslyšící mají i nevidomí. Koneckonců pomoc jim stála na začátku existence Střediska Teiresiás, které si jméno vypůjčilo od bájného antického slepého věštce. Kromě podpory při samotné výuce jim poskytuje také další služby, vysvětluje pracovník střediska Lukáš Másílko.

Lukáš MÁSÍLKO, pracovník Střediska Teiresiás:
Jsou tady kurzy prostorové orientace, kdy vlastně student, který třeba potřebuje se naučit trasu na koleje, na fakultu, případně někam jinam, kde to nezná, jsou mu k dispozici dva interní zaměstnanci a několik externích spolupracovníků, kteří ho naučí, jak se dostat na tu danou lokaci. Je tady samozřejmě knihovna digitálních a hmatových dokumentů, jejichž pracovníci mají na starosti obstarávání té studijní literatury, převádí ji buďto do digitální podoby nebo do hmatové podoby, pokud si to ten typ toho materiálu vyžaduje.

Ivan HOLAS, moderátor:
A jak tato podpora pomáhá třeba Lukáši Flekovi?

Lukáš FLEK, student Střediska Teiresiás:
Tak ono jak co, no. Něco jde líp a něco hůř, samozřejmě. Studium je samozřejmě přizpůsobené a na určité výjimky jakože třeba délka studia může být protažené, zkoušky můžou být i nějaké individuální termíny. Samozřejmě je možné používat různé zvětšovací programy, odečítače hlasů na počítač, pak jsou /nesrozumitelné/ displaye. Tady toto všechno používám. Je to určitě velká pomůcka. Jako většina věcí je přizpůsobených, ale něco je těžší, no.

Ivan HOLAS, moderátor:
Stále častěji přicházejí i studenti s poruchami učení. Nejde přitom jen o dyslektiky či dysgrafiky, ale objevují se rovněž zájemci s lehčími autistickými formami. Pro ně se ale systémová pomoc zatím teprve hledá. Nejsou totiž přesně jasné hranice, kdy má ještě smysl, připouští ředitel Teiresiásu Petr Peňáz.

Petr PEŇÁZ, ředitel Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity Teiresiás:
Jsme v tom procesu zatím na začátku a určité problémy nevyhnutelně působí to, že na rozdíl od těch postižení smyslových a fyzických tady je ten led mnohem tenčí a odsud i rozpaky v některých případech. Ale jisté je, že právě v této oblasti, stejně jako u těch specifických poruch učení, musíme počítat s tím nárůstem. Ten nárůst je zřejmý a v tuhle chvíli v řadách našeho střediska postupně narůstá počet konkrétně psychologů, kteří jsou připraveni asistenci v těchto případech poskytovat.

Ivan HOLAS, moderátor:
Podle Lukáše Másílka se už nyní ukazuje, že právě v těchto případech musí být pomoc velmi individuální. Problémy nastávají zejména při komunikaci mezi učitelem a skupinou studentů.

Lukáš MÁSÍLKO, pracovník Střediska Teiresiás:
Tam třeba si pomáháme tím, že to nahrazujeme individuální konzultací nebo výukou, kde vlastně ten učitel jakoby respektuje postižení toho studenta a volí jakoby způsob komunikace a otázky tak, aby co nejméně stresoval toho studenta. Učitelé všech předmětů, kde přijde nějaký student s postižením, jsou dopředu informováni o tom, že tam takový student bude, například jsou informováni o tom, jak s ním komunikovat nebo jaké mohou nastat problémy, případně také jaké adaptace a přizpůsobení tomu studentovi náleží a co může ten učitel očekávat. Samozřejmě mají možnost nás kontaktovat a řešit problém, když vznikne už v průběhu té přednášky nebo cvičení.

Ivan HOLAS, moderátor:
Začleňování studentů se specifickými nároky tedy není, jak vidět ani jednoduché, ani laciné. Některé náklady jsou spíš jednorázové, jiné ale trvalého rázu. To je zřejmě také jeden z důvodů, proč až dosud ostatní tuzemské vysoké školy zůstaly trochu pozadu za Masarykovou univerzitou. Na ní studuje téměř polovina asi z tisícovky handicapovaných vysokoškoláků. Situace se asi postupně mění, konstatuje ředitel Střediska Teiresiás Petr Peňáz.

Petr PEŇÁZ, ředitel Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity Teiresiás:
Naštěstí se můžu zmínit o velké vstřícnosti ministerstva školství, které od roku 2012 zavedlo i ve spolupráci s námi a řekl bych na základě statistických a ekonomických zkušeností Masarykovy univerzity systém stabilního financování. V tuto chvíli platí, že škola, která se zaváže poskytovat tento servis, dostává od ministerstva prostředky, které jí umožní ten servis krýt. Právě od roku dvanáct přibývá těch dalších škol a center, která se tomu servisu věnují. My jsme smířeni s tím, že proporcionálně bude klesat ten počet studentů, kteří jsou integrováni v našich studijních programech a bude se to rozkládat mezi všechny ostatní vysoké školy.

Ivan HOLAS, moderátor:
I podle ředitele Peňáze je to ovšem dobrá zpráva, a to zejména pro samotné studenty. Masarykova univerzita přeci jen nemá všechny obory, o které by handicapovaní měli zájem. Navíc právě pro ně je třeba otázka dojíždění z velké vzdálenosti ještě tvrdším oříškem než pro ostatní.