Handicapovaný lukostřelec vozí medaile z paralympijských her. Začátkem roku si zaslouženě užíval procedury v třeboňských lázních
David Drahonínský se narodil v jihočeské Kaplici v době, kdy jeho rodiče bydleli v Dolním Dvořišti. Otec byl voják z povolání, a když byl David v první třídě, rodina se přestěhovala do Suchdola nad Lužnicí. Zde pobýval do svých šestnácti let. Mezitím studoval obchodní akademii v rakouském Gmündu. A pak přišel úraz. To bylo v roce 1999. "Tehdy to byly v českobudějovické nemocnici poslední dva měsíce strávené na jihu Čech, protože pak mě převezli na pražské Vinohrady a stal jsem se Pražákem," popisuje David Drahonínský poslední chvíle prožité v jižních Čechách. Každopádně je Drahonínský jediným Jihočechem, který přivezl z posledních paralympijských her medaili.
V současnosti sice Drahonínský žije v Praze, ale vřelý vztah k jižním Čechám mu zůstal a na Třeboňsko se často rád vrací. "Sice už není kvůli pracovnímu a tréninkovému vytížení tolik času, ale pokud to jde, tak jezdím do Třeboně k rodičům na chalupu. Navštěvuji zde také svoji sestru, která se sem provdala a neteř," potvrzuje Drahonínský, že srdcem zůstává v jižních Čechách i nadále.
V létě si nezapomene vzít svůj oblíbený handbike (ruční kolo) a projíždí své oblíbené trasy, kterých je v okolí Třeboně bezpočet. Rád chodí také na ryby. "Nejsem ale žádný závodník. Dávám si hlavně pozor, aby mě nesrazilo nějaké auto a spíš se kochám krajinou," říká srdcem stále Jihočech.
Naposledy zde paralympijský lukostřelec trávil začátek letošního roku, když mu Lázně Třeboň umožnily jako úspěšnému handicapovanému sportovci relaxační pobyt v lázních Aurora.
"Je mi jasné, že medaile z paralympijských her nikdy nebude finančně odměněna stejně jako medaile, kterou přiveze z olympijských her nepostižený sportovec. Strašně si však vážím toho, že tady v lázních se tyto rozdíly smazávají a vedení třeboňských lázní dokáže ocenit výkony všech, ať mají nějaký handicap či nikoliv. Že mi v Třeboni věnovali týdenní pobyt mě nechci říci šokovalo, ale velice příjemně překvapilo," neskrývá Drahonínský nadšení z nabídky třeboňských lázní.
David Drahonínský se pohybuje na vozíku a jako kvadruplegik má omezenou hybnost horních končetin. V Třeboni mu doprovod dělala jeho maminka. Lukostřelec absolvoval procedury a odpočíval po náročné sezoně. "Akorát je škoda, že mě postihla nějaká viróza, takže beru antibiotika a nemůžu chodit do bazénu. Ta nemoc je ale výsledkem únavy z náročného programu. Chodím do práce, věnuji se tréninku a tak se trochu přetížený organismus zákonitě ozve. Ale užívám si to tady a je to pohodička," libuje si Drahonínský.
Úspěšný sportovec také uspořádal pro lázeňské hosty besedu spojenou s promítáním fotografií. Návštěvníkům besedy se snažil přiblížit atmosféru paralympijských her. "Chtěl jsem se vedení třeboňských lázní nějak revanšovat, a proto jsem pro pacienty připravil toto setkání. Nejprve jsem si říkal, že mohlo přijít víc lidí. Nakonec jsem byl ale spokojený, protože přišli ti, kteří měli zájem," přemýšlí David Drahonínský.
Na londýnskou paralympiádu se připravoval skutečně zodpovědně. Toužil po obhajobě zlaté medaile a v přípravě nic nepodcenil. Aby třicetiletý sportovec dokázal ustát tlak paralympijských her, začal dokonce spolupracovat s mentální trenérkou. "Scházeli jsme se dvě hodiny týdně a učil jsem se pochopit, co je to psychická odolnost, jak pracovat se stresem a jak se na něj vůbec připravit. Dalo mi to hrozně moc a ve sportu mě to posunulo mnohem dál. Každému sportovci to můžu jenom doporučit. Psychologický trénink u nás zatím není tolik běžný, ale kdo ho vyzkouší, zjistí že ho obohatí nejen ve sportovním, ale i v osobním životě. Na každou situaci se dá dívat z mnoha úhlů. Naučil jsem se nezabývat se věcmi, které nemohu ovlivnit nebo nejsou pro můj výkon důležité," přibližuje Drahonínský další z prvků své přípravy.
Cíle, v podobě zisku zlaté medaile se Drahonínskému splnit nepodařily. Jihočech se dostal do finále, kde ho porazil Američan Jeff Fabry a sen o vítězné obhajobě z Pekingu se rozplynul.
"Bezprostředně po závodě jsem nebyl nespokojený, ale byl jsem zklamaný, protože na zlato jsem měl, avšak udělal jsem chybu a to se mi vymstilo. Pak se mi to ale rozleželo v hlavě a takový ten nejdůležitější zlom nastal, když jsem byl pozván na hokejový zápas libereckých Bílých tygrů, kde jsem měl vhazovat úvodní buly. V útrobách stadionu jsme společně s paní náměstkyní Bartoňovou, která vše organizovala, narazili na skupinku šesti zhruba desetiletých kluků. Doslova na mě zírali. Vypadalo to, že vidí poprvé v životě člověka na vozíku. Řekl jsem, že jim ukážu medaili a paní Bartoňová dodala, že jsem ji vyhrál na paralympiádě. Těm malým klukům, těm čistým sportovním dušičkám se úplně rozzářily oči. Když jsem viděl, jakou mají radost, tak jim říkám, že musím na led, a až si odbudu tu šaškárnu, vrátím se a společně se vyfotíme, aby měli památku. Načež mi jeden z těch kluků povídá. Ale pane, to není žádná šaškárna,myjsme na vás hrdí. A to mi úplně vyrazilo dech. Málem se mi z toho podlomila kolena. Vzpomněl jsem si na heslo londýnských her, Inspirovat generace," vzpomíná Drahonínský na silný zážitek, který mu otevřel oči.
Od té doby předává David Drahonínský své zkušenosti dětem na základních školách. Beseduje s nimi a otevírá jim nové obzory. "Jsou úplně u vytržení, když vidí, že i člověk upoutaný na vozík může něco v životě dokázat.
David Drahonínský zkoušel sportovat už před úrazem. Hrál fotbal v Suchdole nad Lužnicí, ale mrzelo ho, že ač chodil pravidelně na tréninky, trenér ho nechal hrát jen minimálně. Vpatnácti ho chytl hokejbal. Rok a půl jezdil do Třeboně také na taekwondo.
"Když se mi pak stal úraz, zjistil jsem, že žádný z těch sportů dělat na vozíku nemůžu. Musel jsem v rámci možností začínat úplně od začátku. Zkoušel jsem stolní tenis, basketbal, ale nejlépe mi šla boccia. Byl jsem pátý na mistrovství Evropy, ale pak se změnila kritéria pro zařazování do zdravotních kategorií. Podle nich jsem byl na svou kategorii příliš zdravý a musel jsem bocciu přestat hrát. Nakonec jsem rád, že jsem skončil u lukostřelby. Mohu se spolehnout jen sám na sebe říká David Drahonínský.
---
Vizitka David Drahonínský se narodil dne 19.5. 1982 v Kaplici. V roce 1999 přišel k úrazu a od té doby je upoután na invalidní vozík. Vrátil se ke sportování a v roce 2008 získal v Pekingu první zlatou paralympijskou medaili v lukostřelbě. V září 2012 přidal ve stejné disciplíně stříbro na paralympijských hrách v Londýně. Je svobodný a pracuje ve Všeobecné zdravotní pojišťovně jako specialista služeb klientům.
"Spolupráce s mentální trenérkou mě posunula dál jak ve sportovní kariéře, tak v osobním životě. Všem sportovcům mohu psychologickou přípravu doporučit." David Drahonínský
"Desetiletý klučina, který mi na libereckém zimním stadionu řekl, že je na mě hrdý mi vyrazil dech. Otevřel mi oči a rozhodl jsem se inspirovat mladou generaci." David Drahonínský
Foto: STŘÍBRNÝ POKUS. David Drahonínský během lukostřeleckého závodu na paralympijských hrách v Londýně.
Foto: archiv sportovce
Foto: NA STUPNÍCH. Zleva stříbrný medailista David Drahonínský, jeho finálový přemožitel Jeff Fabry a Kanaďan Norbert Murphy, který skončil v Londýně třetí.
Foto: archiv sportovce