Zuzana PLÍŠKOVÁ, redaktorka:
Šest až deset novorozenců z tisíce se narodí se sluchovou vadou. Odhalit takové postižení včas, znamená zvýšit šanci na to, že se jim sluch zlepší díky různým pomůckám. Už zhruba dvě třetiny porodnic v republice proto novorozencům provádí speciální vyšetření., tzv. sluchový screening , nově také FN v Brně. Jak takové vyšetření vypadá a proč je důležité, přiblíží dnešní Otázky a odpovědi Zuzany Plíškové. Pojďme si ale nejprve poslechnout příběh Kateřiny Jebavé. Ta zjistila, že její syn Tonda neslyší před jeho druhými narozeninami.
Kateřina JEBAVÁ, maminka sluchově postiženéhoTondy:
U nás to bylo to, že se Toník nelekl, když za ním praskl balónek. Toho si všimla babička. A já jsem si potom všimla, že když v postýlce pláče a já na něj mluvím, a on mě nevidí, tak vůbec nereaguje, až teprve když mě uvidí, tak je to pro něj změna, jako že ta maminka přišla. Ale tak se opravdu přesně poskládaly nějaké indicie k tomu, že jsme vyslovili to podezření, že není v pořádku ten sluch. Šli jsme s tím za naší pediatričkou. Ta nás odeslala na další vyšetření do dětské nemocnice a nastoupili jsme do toho kolotoče těch vyšetření, na jejichž konci byl asi po měsíci tedy ten verdikt, že to dítě je těžce sluchově postižené.
Zuzana PLÍŠKOVÁ, redaktorka:
Tonda se narodil zřejmě jako slyšící. Do jednoho roku se totiž normálně řečově vyvíjel. Pokud by přišel na svět dnes, v porodnici by mu automaticky provedli sluchový creening. Díky němu lékaři mohou včas odhalit sluchovou vad, říká Martin Setej z novorozeneckého oddělení porodnice FN Brno, Na Obilním trhu.
Martin SETEJ, novorozenecké oddělení porodnice FN Brno, Na Obilním trhu:
V tom creeningovým sloupku se snižuje diagnostika, případné sluchové vady na asi 6 měsíců věku. Pokud tento /nesrozumitelné/ by teďka nebyl prováděn, tak by kolem druhého až čtvrtého roku byla ta vada potvrzená, což vlastně by bylo strašně pozdě pro nějakou rehabilitaci, nějaké nastavení sluchadel, něco podobného.
Zuzana PLÍŠKOVÁ, redaktorka:
Tam je, řekněme, věkové omezení do kdy lze některou z těch metod provést?
Martin SETEJ, novorozenecké oddělení porodnice FN Brno, Na Obilním trhu:
Čím dřív tím líp, pak ta mozková kůra jako přebírá funkce jiných smyslů, takže tím pádem jako není potom prostor pro dorovnání /nesrozumitelné/ toho sluchu. Mělo by to být kolem toho půl roku diagnostikováno, jaká ta vada je, jak moc je důležitá a co ev. je potřeba udělat.
Zuzana PLÍŠKOVÁ, redaktorka:
Vysvětluje Martin Setej, proč je důležité odhalit co nejdříve, že sluch miminka nemusí být v pořádku a popisuje, jak toto krátké a bezbolestné vyšetření vlastně vypadá.
Martin SETEJ, novorozenecké oddělení porodnice FN Brno, Na Obilním trhu:
Je to vlastně vyšetření od akustických emisí, které se standardně dělá na ambulanci ORL, laicky je to vyslání zvukového signálu do zvukovodu. Ten zvuk se přenáší do vnitřního ucha, kde vlastně zvukové odezvy, které vlastně ten zvukový přístroj znovu snímá zpátky. Čili, my pískneme do ucha, to ucho nám zapíská zpátky. Provádí se nejdříve druhý den po porodu, že tam třeba můžou být zbytky plodové vody nebo ušního mázku, to potom zkreslí. Takže je vlastně jako podstatné, aby to dítě v tu chvíli bylo v klidu. Nesmí křičet, musí být vlastně v takovém stavu klidu, buď teda spí a nebo takový ten bdělý klid. Dobrý den. Maminko, my potřebujeme vyšetřit sluch u miminka. Zavedeme tak vlastně měkkou gumovou sondičku do zvukovodu toho novorozence. Slyší vlastně, jako kdyby neladěné rádio, tak vlastně podobný šum. Není vlastně nějak pro něho to vyšetření zatěžující. Jde jenom o to, že vyšetření je citlivé na hluk v okolí. Takhle to vypadá, když to nemá smysl měřit /pláč dítěte/. Toto je jako důvod, proč říct mamince: "Maminko, teďka to nezměříme." Prostě přijdeme za půl hodiny, za hodinu, až se to dítě trošku zklidní a bude spolupracovat.
Zuzana PLÍŠKOVÁ, redaktorka:
A proto je vhodné novorozence vyšetřit ještě v porodnici, kdy mají lékaři dost času vystihnout moment, kdy je dítě v klidu. Creening každopádně nepotvrzuje to, že dítě sluchovou vadu má, ale zda je třeba ho došetřit na ORL. To nebyl případ malého Daniela a jeho matka Pavla Křížová tak byla ráda, že snad nemá důvod se o jeho sluch strachovat.
Pavla KŘÍŽOVÁ, maminka Daniela:
Vzhledem k tomu jak u nás to vyšetření proběhlo krátce a zase že člověk má nějakou informaci o tom, že prostě to zdraví toho miminka je v pořádku, tak rozhodně mi to přijde jako přínosné. Každý vlastně to vyšetření, kdy se dozvím nějaký výsledek, že teda něco je v pořádku, tak samozřejmě je to pro nás jako dobrá informace.
Zuzana PLÍŠKOVÁ, redaktorka:
Syn Kateřiny Jebavé se se sluchovým postižením naučil žít. Nejprve mu pomáhala naslouchadla, teď kochleární implantát. Ovládá ale zároveň český znakový jazyk, díky kterému vlastně pochopil, co je to komunikace, a tak se naučil i snáze mluvit. Podle jeho matky je důležité, že se nespoléhá jen na techniku.
Kateřina JEBAVÁ, maminka sluchově postiženéhoTondy:
To dítě má ten sluch podpořen nějakou technickou pomůckou, která je na baterky, která je rozbitelná, která se dá ztratit. Vždycky se něco stane, navíc když třeba ty děti plavou, tak jako odkládají sluchadla, jako odkládají brýle, tak musí odložit i kochleární implantát, takže je vždycky dobré zachovat nějaký způsob komunikace, který to dítě zvládne, i když nemá podporu technických prostředků. "Kůň".
Toník, syn Kateřiny Jebavé:
Kůň.
Kateřina JEBAVÁ, maminka sluchově postiženéhoTondy:
Kovář.
Toník, syn Kateřiny Jebavé:
Kovář.
Kateřina JEBAVÁ, maminka sluchově postiženéhoTondy:
Kokino.
Toník, syn Kateřiny Jebavé:
Kokino.
Kateřina JEBAVÁ, maminka sluchově postiženéhoTondy:
Co to je kokino?
Toník, syn Kateřiny Jebavé:
/Nesrozumitelné/.
Kateřina JEBAVÁ, maminka sluchově postiženéhoTondy:
Ne. to je bonbón přece.
Toník, syn Kateřiny Jebavé:
/Nesrozumitelné/. Barevný bomóny
Kateřina JEBAVÁ, maminka sluchově postiženéhoTondy:
Kde máš barevný bonbóny? Se nám někde ztratily, že? Já je najdu.
Zuzana PLÍŠKOVÁ, redaktorka:
Rodiče se šestiletému Tondovi věnují s maximální péčí, aby se i přes svůj handicap zapojil co nejlépe mezi své vrstevníky. I do školky chodí se zdravými dětmi a nemá prý problém se prosadit.
Kateřina JEBAVÁ, maminka sluchově postiženéhoTondy:
Tonda si to místo v tom dětském kolektivu byl schopen vyjednat. Několikrát jsem ho pozorovala v tom běžném kolektivu slyšící třídy a všimla jsem si, že on když nerozumí, tak nemá vůbec problém se zeptat. Říct: "Nerozumím. Já špatně slyším, takže mi to řekni ještě jednou." Nebo: "Nechápu." To je vlastně velký klad, proto já se o něj nebojím.
Zuzana PLÍŠKOVÁ, redaktorka:
Říká Kateřina Jebavá z Brna, matka sluchově postiženého Tondy. Zuzana Plíšková, Brno.