Sportovec na vozíčku: Žiju vteřinový život

04.02.2014 17:31

Šumperk OE Těžký úraz ho před dvaceti lety připoutal na invalidní vozíček. Dušan Ščambura však nepřízni osudu nikdy nepodlehl. Začal vrcholově sportovat a díky profesi maséra pomáhá druhým od bolesti.  

V mládí přitom ke sportu vztah neměl. Na škole dělal jen rekreačně řeckořímský zápas. Až po třicítce, coby handicapovaný, když pracoval v pokladně šumperského bazénu, přičichl k plavání. 
"Začal jsem trénovat. Plaval jsem před nebo po práci a v roce 1997 jsem vyhrál mistrovství republiky, což pro mě byl jasný impuls věnovat se sportu i dál," vypráví.
Dnes osmačtyřicetiletý muž si poté vyrobil vlastní handbike.
Natřicetikilovém, rukama poháněném kole proháněl i zkušenější závodníky s profesionálním vybavením. "Musel jsem si vzít úvěr, abych si mohl později koupit lepší kolo. To je ale realita sportu handicapovaných.
Většina věcí je u nás oproti zdravým sportovcům mnohem dražší a podpora od státu je minimální," povzdechne si závodník, který vjízděnahandbiku dosáhl ina bronzovou medaili z mistrovství Evropy.
Do dlouhého výčtu oblíbených sportovních disciplín Ščambura brzy přidal i florbal a atletiku. Kromě spousty výborných výsledků mu královna sportu přinesla i jedno velké zklamání.
"Pro paralympiádu v Londýně jsem v oštěpu nesplnil limit o třicet centimetrů. Stačilo, aby trochu foukl vítr. Předtím mi o kousek utekla účast na paralympiádě v Sydney, kam jsem se v plavání nedostal zřejmě kvůli nějakým zákulisním bojům, přitom výkonnostně jsem byl třetí na světě," usměje se hořce jindy veselý chlapík.
Ví, že podobné šance se už zřejmě nebudou opakovat. "Čeká mě druhá operace ramene. Závodit bych chtěl i potom, ale to už bude asi jen pro dobrý pocit," říká bez náznaku lítosti Ščambura.
Kromě rodiny našel otec tří dětí smysl života v pomoci druhým. Od přelomu tisíciletí si po absolvování kurzu vydělává masírováním.
"Práce je pro mě velkým koníčkem.
Fyzicky mě sice hodně bolí a vyčerpává, ale vnitřně mě pomoc jiným lidem ohromně nabíjí," přiznává masér.
K úrazu, který tolik změnil jeho život, se vracet nechce. "Díky svému handicapu jsem si začal vážit života. Žiju naplno právě teď, v tuhle chvíli. Ne zítra nebo včera. Říkám tomu vteřinový život," uzavírá povídaní Dušan Ščambura.

Foto:

Klíčová slova: