Pražský deník spolu s vozíčkářkou Karolínou Chloubovou vytipoval čtyři místa, která denně trápí stovky Pražanů
Praha – Před dvěma týdny se vozíčkářka Karolína Chloubová chystala na Filozofickou fakultu na přednášku. "Strašně moc jsem se na ni těšila, přednášel totiž náš bývalý eurokomisař Vladimír Špidla. Vyjela jsem ještě s předstihem, abych měla jistotu, že ji stihnu," začíná své vyprávění sedmadvacetiletá studentka.
Přednášku ale zmeškala. A ne vlastní vinou. Z Černého Mostu, kde bydlí, jela na Florenc, kde chtěla jako každý den vystoupit a dále jet do centra tramvají. "Jeden z výtahů ale nejezdil, a tak jsem musela pokračovat metrem až na Smíchovské nádraží, kde jsem dlouho čekala na plošinu, půl hodiny jsem pak vyhlížela nízkopodlažní tramvaj a ve chvíli, kdy jsem stála před fakultou, přednáška právě končila."
O tom, jaké nečekané nástrahy číhají každý den nejen na vozíčkáře, ale i na maminky s kočárky či seniory, ví své Erik Čipera, vedoucí osobních asistentů z občanského sdružení Asistence. "Ve veřejné dopravě v hlavním městě musí vozíčkáři počítat s tím, že několik desítek tramvajových zastávek má výstup do vozovky, že nízkopodlažních tramvají je přibližně 20 procent, autobusů 60 procent," řekl včera Deníku Čipera.
...3
V bezbariérovosti je stále co dohánět
Dokončení ze strany 1
"Když k tomu pak připočteme ještě třiadvacet stanic metra, které nemají bezbariérový přístup, dohromady to vytváří nekompaktní síť veřejné dopravy, ve které není nouze o dlouhá čekání a objízdné trasy," vypočítává nedostatky Erik Čipera.
Jen částečně bezbariérová doprava ale nedělá problémy pouze vozíčkářům, ale také maminkám s kočárky.
"Podíl bezbariérových vozidel je v Praze stále ještě příliš malý. Vozíčkáři i rodiče s kočárky tak mají potíže – zvlášť, když je bezbariérový spoj přeplněn a následně jede několik vysokopodlažních. Jakkoliv jsou lidé ochotní a zpravidla pomohou s kočárkem i do vysokopodlažního spoje, je to ponižující a řadu rodičů to od cest s kočárkem odrazuje," popisuje problém, který denně řeší v metropoli mnoho maminek, Vratislav Filler z Auto*Matu.
Ten také srovnává, jak je na tom Praha v porovnání se zahraničím. "Zahraniční velkoměsta se vysokopodlažních spojů rychle zbavují. Charakter vozového parku v našem hlavním městě odpovídá například Vídni před zhruba deseti roky," kritizuje Filler.
Erik Čipera souhlasí. "V 90. letech se nakoupilo velké množství tramvají, které nejsou pro bezbariérový provoz vhodné. A autobusů se Praha ale dostává už na dvě třetiny zastoupení nízkopodlažních vozidel, což už začíná být slušné."
Fakt, že hlavně u autobusů dochází k rychlejší výměně z vysokopodlažních na nízkopodlažní, potvrdil Deníku i Filip Drápal, mluvčí organizace ROPID, která v Praze plánuje hromadnou dopravu. "Situace se průběžně zlepšuje, výrazně napomohla velká dodávka nových autobusů Dopravního podniku cca v posledních třech letech."
Do budoucna více bezbariérových spojů
A trend bude podle Anety Řehkové z Dopravního podniku hl. m. Prahy pokračovat i v budoucnu. "Plánujeme obsazovat více spojů nízkopodlažními vozidly, a to s ohledem na modernizaci současného vozového parku. Se zmíněnou modernizací dojde k rozšíření bezbariérových spojů tak, aby ještě více uspokojily potřeby i cestujících maminek s kočárky," slibuje Řehková.
Co zatím potřeby všech cestujících ale neuspokojuje, je zavřená Národní třída. "Je to pro mě velká komplikace. Z Černého Mostu jsem jezdila na Národní třídu, u které je bezbariérový výtah. Do školy jsem to měla pár desítek metrů. Teď musím jezdit stále přes Florenc," postěžovala si včera studentka posledního ročníku Chloubová. Negativní komentáře od cestujících zaznamenali i v Asistenci a Auto*Matu. "Uzavření Národní třídy je velký zásah do bezbariérové dopravy. V centru města není mnoho jiných příležitostí, jak se z metra dostat," vysvětluje Erik Čipera.
Vybudovali výtah, pak ho zavřeli
Vratislav Filler zase zdůrazňuje špatnou koordinaci záměrů. "Nejdříve nákladně vybudovali výtah pro vozíčkáře, vzápětí ho na dva roky zavřou," kroutí hlavou Filler, který navíc poukazuje na to, že stanice bude ústit do obchodního domu, a tak cestujícím přibude na zdolávání ještě jedno schodiště.
---
ČTVERO PROBLÉMŮ, SE KTERÝMI V PRAZE DENNĚ BOJUJÍ (NEJEN) VOZÍČKÁŘI
ZAVŘENÁ NÁRODNÍ TŘÍDA znamená pro vozíčkářku Karolínu Chloubovou velký problém. Z Černého Mostu jezdila na Pedagogickou fakultu UK sídlící pár metrů od výtahu. Nyní jí cesta zabere mnohdy další půl hodinu.
ANI CESTA V NÍZKOPODLAŽNÍCH TRAMVAJÍCH není mnohdy příjemná. Vozíčkáři i maminky s kočárky se mačkají na vyhrazeném prostoru, který mnohdy nestačí.
STAČÍ, ABY NEFUNGOVAL JEDEN Z VÝTAHŮ, a vozíčkáři se do metra Florenc na trase linky B nedostanou.
NA LAZARSKÉ nemá vozíčkář šanci nastoupit. Dalším problémem, který řeší hlavně maminky s kočárky, jsou dlouhé intervaly nízkopodlažních spojů.
"I když jsou lidé ochotní a zpravidla pomohou s kočárkem i do vysokopodlažního spoje, řadu rodičů to od cest s kočárkem odrazuje." Vratislav Filler, Auto*Mat
FOTO: Dimír Šťastný, GRAFIKA: Izka
O autorovi: PŘIPRAVILA: Veronika Cézová