Think different, think Europe – Myslet jinak, myslet evropsky

Byl jsem hodně nadšený a věděl jsem, že se musím pečlivě připravit. S maminkou jsme barevně vytiskli nějaké moje obrazy a nechali přeložit do angličtiny povídky z mých knih, které se týkaly projektu. Také jsem projevil přání, že bych jednu moji povídku chtěl přeložit z úcty k Itálii, kterou navštívím, do italštiny. Byl to docela problém, protože jsme nikoho, kdo dobře umí italsky, v Kadani neznali. Ale znáte moji maminku! Objevila pána, který je Ital a už delší dobu bydlí v Kadani. Ten nám povídku přeložil.

Konečně nadešel den, kdy jsme měli já, Maruška a pán z organizace Rytmus odlétat z letiště Václava Havla. Předcházel tomu den velkého balení. Nebylo to nic lehkého, protože jsem chtěl být hezky oblečený, zejména při návštěvě parlamentu a Senátu. Podařilo se! Odlet spojený s malou nervozitou, jestli mne dobře odbaví. Sice jsem už mockrát letadlem letěl, ale tentokrát bez rodičů. Let proběhl v pořádku, opět hezké letušky, které k letu patří.

Řím mne přivítal svojí velkolepostí. Někdo to třeba tak nevnímá, ale já jsem z návštěvy každé země nadšený. Rád chodím pomalu, abych si mohl vše dobře prohlédnout a nechat se unášet duchem země, kterou navštívím, ale nějak to nešlo. Hodně svižným tempem jsme kráčeli po ulicích Říma, za sebou vlekli kufřík, po nerovné dlažbě můj kufřík skákal jako zběsilý a já jsem smutně uháněl za naším průvodcem bez možnosti podívat se, zastavit se a pokochat zajímavými místy Říma. Nebyl jsem na to zvyklý. S rodiči si vždy vše prohlédneme, usmějeme se na lidi, které potkáváme, zkrátka, je to jiné.

První den jsme se seznamovali s lidmi z jiných zemí, kteří se projektu zúčastnili. Měl jsem připravené dvě prezentace o Kadani. Jednu na CD, druhou jsem měl pečlivě připravenou na papíře spolu s letáčky a knížkou o Kadani. Vše přeložené do angličtiny. Na prezentaci nezbyl čas, ale moc hezky jsme se seznámili. Knížku jsem dal svému novému kamarádovi Lucasovi, který se na mne mile usmíval.

Druhý den jsme byli v evropském parlamentu. S hrůzou jsem si uvědomil, že jsem svoje obrázky s přeloženými povídkami nechal v hotelu. Ale příští den a ten další jsem to napravil. Hovořili jsme o našich zkušenostech s politikou. Celý projekt byl zaměřený na politiku. Na to, jaká máme práva směrem k projektům v EU, jaké jsou naše možnosti a výhody. Tak jsem si ale říkal, že někdy se o našich právech jenom mluví, ale jsou lidé, kteří nerespektují to, že jsme dospělí, jednají s námi jako s malými, málo chápajícími dětmi, nedovolí nám se samostatně rozhodnout, prosazují pouze svoje zájmy, svoje rozhodnutí, které je podle nich moudré, tykají nám, nevěří našim schopnostem, zkrátka, nerespektují nás a omezují naši svobodu. Ještě že těch lidí není moc, ale v jejich přítomnosti nám není vůbec dobře, moji milí přátelé.

Setkání s novinářem z Radia Vatikán bylo hodně zajímavé. Mluvil jsem do radia v českém jazyce, protože je tam také sekce České republiky. Moc se mi to líbilo.

Nejlepší to bylo v italském Senátu. Už v hotelu jsem si vzal elegantní sako, novou košili a kravatu a cítil jsem se moc hezky. Pouze mi bylo dost teplo, ale nevadilo mi to. Chtěl jsem svým oblečením vyjádřit úctu k Italům, protože jsem si doma přečetl, že Italové se rádi hezky oblékají. Měl jsem možnost předat nějakému vysoce postavenému pánovi svoje obrázky, on mne dal pusu a z jeho očí vyzařovala velká radost. Prohlédli jsme si palác, kde sídlí italský Senát. Nádhera, velkolepost. A knihovna? To se nedá vylíčit, to se musí vidět.

Ohromný zážitek je Coloseum. Tak jsem jenom stál a cítil, jak na mne dýchá historie.

A největší zážitek byl při návštěvě Vatikánu. Moc jsem si přál, abych viděl pana papeže Františka I. To se mi nesplnilo, ale mám jeho fotky.

Také mne zaujali pouliční malíři – sprejeři. Malovali pomocí šablon a bylo to hodně zajímavé.

Trochu moje zážitky kazila bolest nohou. Jsem zvyklý hodně chodit, ale římské dlažební kostky mi nedělaly dobře.

Večer jsem se zúčastnil diskotéky. Nohy, nenohy, nějak na mne dýchla vřelost Itálie a já jsem s velkou chutí tancoval. Já na tancování moc nejsem, ale tady to bylo úplně jiné. Dívenky milé, tak i moje tancování.

Z Itálie jsem si odvezl mnoho krásných zážitků a také zkušeností.

Vím, že budu ještě více bojovat za naše práva, budu vystupovat proti lidem, kteří porušují naše práva na svobodu, nerespektují naši odlišnost, nechovají se lidsky a ponižují naši lidskou důstojnost.